Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2 C 83/2021-18
Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Vladislavou Halodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se částečně zamítá co do uplatněného nároku na zaplacení částky 400 Kč a úroku z prodlení z částky 2 400 Kč od 14. 5. 2020 do 29. 3. 2021 ve výši 10 %, zákonného úroku z prodlení z částky 400 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení ve výši 10 % a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 982,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se částečně zamítá co do uplatněného nároku na zaplacení částky 400 Kč a úroku z prodlení z částky 2 400 Kč od 14. 5. 2020 do 29. 3. 2021 ve výši 10 %, zákonného úroku z prodlení z částky 400 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení ve výši 10 % a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 982,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou z 24. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí 2 400 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou od právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek
z 15. 4. 2020 právnická osoba uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě jí 6. 5. 2020 poskytla bezúročnou zápůjčku 2 000 Kč, která měla být jednorázově splacena 13. 5. 2020 s poplatkem za zpracování žádosti o poskytnutí zápůjčky. Žalovaná zápůjčku v poskytnuté výši čerpala, do data splatnosti však peněžní prostředky nevrátila. Právnická osoba poskytuje zápůjčky prostřednictvím své webové stránky webová adresa, kde se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů a odeslala žádost o zápůjčku. Poté byla posuzována její úvěruschopnost. Smlouva byla sjednána elektronicky, žalovaná odsouhlasila text všeobecných podmínek. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu věřitele na účet žalované. Uplatněný nárok je tvořen nesplacenou zápůjčkou ve výši 2 000 Kč a poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 400 Kč.
2. Na základě provedeného dokazování nebylo možno uzavřít, že by se žalovaná zaregistrovala na webových stránkách společnosti právnická osoba, že by požádala o poskytnutí tvrzené zápůjčky a že by akceptovala návrh žalobkyní předložené smlouvy o zápůjčce a obsah všeobecných podmínek, když tyto skutečnosti žádným z provedených důkazů nebyly prokázány. Prokázáno však bylo, že z účtu právnická osoba byla na účet žalované
6. 5. 2020 připsána částka 2 000 Kč. Nebylo prokázáno ani žalovanou tvrzeno, že by následně částku 2 000 Kč společnosti právnická osoba vrátila. Dne 15. 4. 2020 byla mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva
o postoupení pohledávek, kdy jednou z postoupených pohledávek byla i žalobou uplatněná pohledávka za žalovanou. Nebylo prokázáno, že by žalované byla před podáním žaloby doručena výzva k zaplacení žalobou uplatněného nároku.
3. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní.
4. Vzhledem k neprokázání akceptace žalobkyní předložené smlouvy o zápůjčce ze strany žalované, nemohl být učiněn závěr o uzavření této smlouvy o zápůjčce a nebylo tak možno ani uzavřít, že by právnická osoba měla vůči žalované pohledávku ze smlouvy o zápůjčce. Bylo však prokázáno, že právnická osoba žalované na její účet poukázala 2 000 Kč. Toto plnění je na místě posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se bezdůvodně obohatí mimo jiné ten, kdo získal majetkový prospěch bez právního důvodu. Dle odst. 1 téhož ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalované tedy vznikla povinnost zaplatit společnosti právnická osoba částku 2 000 Kč. Tuto svoji povinnost však nesplnila. právnická osoba tak vůči ní měla neuhrazenou pohledávku ve výši 2 000 Kč, kterou následně platně postoupila smlouvou o postoupení pohledávky dle § 1879
a násl. o. z. žalobkyni, jež je proto ve věci aktivně věcně legitimována.
5. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou jejího peněžitého dluhu jí dle § 1970 o. z. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení nastává bez zbytečného odkladu po vyzvání dlužníka věřitelem k plnění. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. Závazek z bezdůvodného obohacení je přitom typicky nárokem, kdy není dohodnuto, kdy má dlužník dluh splnit. Žalovaná tedy mohla být vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 000 Kč hned následující den poté, co jí byla tato částka poskytnuta. Vzhledem k neprokázání doručení výzvy k zaplacení nároku na adresu žalované nebylo možno užít ustanovení § 573 o. z. upravující domněnku doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb, neboť tato domněnka se vztahuje pouze na zásilky došlé. Za výzvu k úhradě dlužné částky je tak možno považovat až žalobu, která byla žalované doručena 29. 3. 2021. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak stal splatným až tohoto dne. Až od 30. 3. 2021 lze tedy žalobkyni přiznat právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud proto uplatněnému nároku na zaplacení úroku z prodlení vyhověl pouze co do úroku z prodlení od 30. 3. 2021 do zaplacení. K 30. 3. 2021 přitom činila výše zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně, uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení proto mohl být shledán důvodným pouze v této výši.
6. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba je důvodná co do uplatněného nároku na zaplacení částky 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 30. 3. 2021 do zaplacení, a v této části proto žalobě vyhověl.
7. Žalobu naopak nebylo možno shledat důvodnou co do uplatněného nároku na zaplacení částky 400 Kč jako poplatku za zpracování žádosti, neboť tento nárok má mít původ ve smlouvě
o zápůjčce, dle které měla žalované vzniknout povinnost k jeho úhradě. Nebylo-li ale prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, nebylo ani prokázáno, že by bylo dohodnuto hrazení tohoto poplatku. Co do uplatněného nároku na zaplacení částky 400 Kč proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K zamítnutí žaloby došlo rovněž v části, v níž nebyl shledán důvodným uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení částky 2 400 Kč za dobu od 14. 5. 2020
do 29. 3. 2021 v celé uplatněné výši a za období od 2. 7. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 % ročně.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně ve věci byla úspěšná z 83 % žalovaná ze 17 %, je to tedy žalobkyně, komu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada nákladů řízení by činila 1 489 Kč, když je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis výzvy k plnění) a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, přičemž je navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu 66 % plné náhrady nákladů řízení, tedy částky 982,70 Kč. V toto výši proto byla žalované uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není odvolání přípustné.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, lze je na návrh vykonat výkonem rozhodnutí či exekuce.