Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 7/2021-26
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní titul Silvií Slanou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 10,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 10,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 10,25 % z částky částka od datum do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalovaným a společností právnická osoba (s účinností ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba) došlo dne datum k uzavření Smlouvy o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku částka v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Úvěr byl v souladu s čl. I odst. 2 smlouvy poskytnut žalovanému za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po částka. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Tím jí vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na jistině úvěru částka, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částka, na poplatku za uzavření částka a na administrativním poplatku částka. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši částka od datum dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,25 % ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1 – 5 let ke dni uzavření smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši částka a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši částka Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni datum, postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. V období po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného ničeho uhrazeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši částka, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka, smluvní pokutu ve výši částka a úrok vyčíslený do datum ve výši částka. Žalobkyně žalovanému zaslala dne datum předžalobní výzvu, avšak ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil.
3. Usnesením, č. j. 7C 7/2021 -9 ze dne 1. 2. 2021, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Současně byla žalobkyně vyzvána ke sdělení, kolik žalovaný na předmětný úvěr k dnešnímu dni zaplatil, na co byly platby žalovaného započteny, a u smluvní pokuty ve výši částka uvedla, z čeho vyplývá její výše.
4. V doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba jako poskytovatelka půjčky s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřeno“. V žádosti žalovaný uvedl, že je od datum zaměstnán u společnosti právnická osoba, se sídlem adresa. Celkový příjem žalovaného činí částka měsíčně. Jeho měsíční výdaje činí částka, a jeho použitelný měsíční příjem tedy činí částka. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám a bydlí u sestry. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného pak věřitel ověřil z předložených ústřižků složenek a z pracovní smlouvy. Z„ čestného prohlášení žadatele“ plyne, že žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které věřiteli žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé.
5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný se ve smlouvě, uzavřené dne datum, zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 14 měsíčních splátkách po částka, přičemž první splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od jejího podpisu, tj. dne datum, a každá další splátka byla splatná 27. den příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný po uzavření smlouvy uhradil dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka a dne datum částku ve výši částka Celkem tedy uhradil částku částka. Částku částka žalobkyně započetla na úhradu administrativního poplatku, částku částka na úhradu úroku, částku částka na poplatek za správu úvěru a částku částka na inkasní poplatek. Žalovaný po dobu trvání smluvního vztahu nehradil své splátky v řádné výši a včas. Dnem splatnosti poslední sjednané splátky, tj. datum byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami (tj. 4 – 14 splátka) a věřiteli vzniklo tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Po započtení splátek zůstal žalovaný povinen uhradit na jistině částku částka a na celkových nákladech spotřebitelského úvěru částku ve výši částka. Celkové náklady spotřebitelského úvěru jsou tvořeny úrokem na pevně sjednanou dobu ve výši částka, administrativním poplatkem ve výši částka a inkasním poplatkem ve výši částka. Strany si sjednaly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Smluvní pokuta dle téhož ujednání byla splatná dne následujícího po dni prodlení. Smluvní pokuta vyčíslená za období od prodlení datum do datum činí celkem částka. S ohledem na shora uvedené vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně smluvní pokuty ve výši částka za období od datum do datum (tj. částka – částka).
6. Usnesením č. j. 7C 7/2021 -16, ze dne 17. 2. 2021 soud řízení ohledně smluvní pokuty ve výši částka zastavil. Předmětem sporu nadále zůstalo zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrokem ve výši 10,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.
8. K jednání nařízenému na den datum se účastníci nedostavili, zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ).
9. Z nich vzal soud za prokázané, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (s účinností ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba) s žalovaným Smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 14 pravidelnými měsíčními splátkami po částka, přičemž každá splátka je splatná 27. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že celkovou výši spotřebitelského úvěru převzal v hotovosti. Smlouvou se žalovaný zavázal za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit úrok ve výši částka, administrativní poplatek ve výši částka, poplatek za správu úvěru ve výši částka a inkasní poplatek ve výši částka. Celková dlužná částka činila částka, náklady spotřebitelského úvěru byly vyčísleny částkou částka a RPSN činila 212,32 %. Strany se dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Z pravidelných měsíčních splátek budou nejdříve hrazeny úroky, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek, které jsou splatné v prvních 6 měsíčních splátkách, a také částečně v 7. splátce. Až následně je splatná poskytnutá jistina. V případě, že dlužník nesplní povinnost uhradit kteroukoli splátku řádně a včas, věřitel může dlužníka vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Pokud dlužník ani přes výzvu věřitele dlužnou splátku neuhradí ve stanovené lhůtě, věřitel má právo prohlásit úvěr za zesplatněný v důsledku prodlení spotřebitele s tím, že tato splatnost se týká pouze nesplacené poskytnuté jistiny. Zesplatnění úvěru je účinné okamžikem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru. Dnem účinnosti zesplatnění úvěru přirůstá nesplacená část dosud splatných úroků k poskytnuté jistině (ze smlouvy o úvěru ze dne datum).
10. Z listiny„ Žádost o úvěr“ soud zjistil tyto údaje: žalovaný uvedl, že je zaměstnán od datum u společnosti právnická osoba se sídlem adresa, mzda žalovaného činí částka, dále má příjem z brigády ve výši částka, náklady na bydlení činí částka, na stravování činí částka, ostatní výdaje činí částka, žalovaný nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tyto informace měly být ověřeny z pracovní smlouvy a předložených ústřižků složenek. Dále soud zjistil, že celkem žalovaný uhradil na úvěr částku částka právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze Smlouvy o úvěru číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši částka (z oznámení o postoupení ze dne datum a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).
11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také OZ ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb. , zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
19. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb. , neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.
20. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
21. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.
23. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
24. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně prověřovala bonitu žalovaného na základě věrohodných údajů, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ovšem toto tvrzení neprokázala. Žalobkyně řádně nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, když jeho průměrný měsíční příjem, za dva měsíce předcházející uzavření smlouvy, činil pouze částka. Výdaje na bydlení ve výši částka měsíčně a výdaje stravu ve výši částka měsíčně (cca částka denně), které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, jsou zcela nereálné, navíc z úřední činnosti soudu (ze systému ISAS) je známo, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy velké množství exekucí a dluhů (např. exekuce vedené pod spisovými značkami 57 EXE 830/2018 , 57 EXE 1828/2017 , 57 EXE 1415/2017 , 58 EXE 267/2017 , 56 EXE 259/2017 , 56 EXE 236/2017 a další). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
25. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ .
26. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky částka, kterou žalovaný od žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku částka. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ . Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
27. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, okresní soud považuje za notorietu, že zásilka zaslaná prostřednictvím pošty, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání, v tomto případě nejpozději dne datum. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne datum na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému doručena a ve které mu byla určena lhůta k plnění do datum. Ode dne následujícího, tj. od datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
28. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.