Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
10 C 158/2020-77
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr Alžbětou Pasternakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 3 650 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 2 650 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 650 Kč od 12. 10. 2018 do 7. 11. 2019 a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 650 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 2 650 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 650 Kč od 12. 10. 2018 do 7. 11. 2019 a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 650 Kč od 8. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (viz poučení), odůvodnění tohoto rozsudku bude obsahovat jen náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 4 zák. č. 99/1963 , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), tj. pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu došlou zdejšímu soudu dne 24. 7. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 3 650 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 9. 2018. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně zapůjčila žalované částku 2 000 Kč, kterou ji převedla dne 11. 9. 2018 na bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí půjčky uhradit poplatek ve výši 650 Kč, přičemž jistina i poplatek byly splatné dne 11. 10. 2018. Žalovaná však nic neuhradila. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobce formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce byla klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 1 000 Kč (dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce) a smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení (čl. 2 Smlouvy) v celkové výši 1 000 Kč. Na předžalobní výzvu zaslanou dne 30. 10. 2019 žalovaná nereagovala.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Jednání konaného dne 19. 5. 2021 se ani jedna ze stran nezúčastnila, což bylo i důvodem proč soud nemohl nepřítomnému právnímu zástupci žalobkyně poskytnout poučení ohledně nezbytnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy co se týče posouzení schopnosti žalované splácet úvěr.
5. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 11. 9. 2018 distančním způsobem, zaslala dne 11. 9. 2018 částku 2 000 Kč na účet č. bankovní účet, jehož majitelkou je žalovaná, což má soud za prokázané sdělením právnická osoba ze dne 5. 11. 2020.
6. Z žalobních tvrzení nicméně nevyplývá, že by žalobkyně prověřila schopnosti žalované splácet úvěr tak, jak ji to ukládá zákon, a to konkrétně ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 , o spotřebitelském úvěru. Uvedené nedotvrdila ani na základě výzvy soudu obsažené v usnesení ze dne 16. 10. 2020, č. j. 10 C 158/2020 -30. V doplnění žaloby pouze uvedla, že žalobkyně úvěruschopnost žalované ověřovala dotazem na aktuální zaměstnání a výši příjmu (ověřeno dotazem přímo zaměstnavatele), dále lustrací v CEE a dotazem na pohledávky po splatnosti. Žalobkyně však neuvedla, k jakým konkrétním zjištěním a závěrům při ověřování úvěruschopnosti žalované dospěla, a to zejména pokud jde výdaje žalované. K prokázání shora uvedených tvrzení žalobkyně doložila pouze kopii lustrace žalované v Centrální evidenci exekucí, z níž vyplývá, že žalobkyně dne 11. 9. 2018 nahlížela do centrální evidence exekucí, a to s negativním výsledkem a dále výpisy z bankovního účtu žalované za období od 4. 7. 2018 do 11. 9. 2018. Z tohoto výpisu sice vyplývá, že žalovaná dosahovala v té době měsíčně mzdy v rozmezí od 15 616 Kč do 18.930 Kč, nicméně je z něj též zřejmé, že žalovaná neměla opakovaně na účtu dostatek prostředků k úhradě nastavených pravidelných plateb, takže nebylo možno provést jejich inkaso. Žalovaná se navíc opakovaně dostávala na svém účtu do nepovoleného debetu, což je zřejmé z toho, že ji banka účtovala debetní úrok z prodlení. Přestože žalobkyni toto muselo být z předložených bankovních výpisů zřejmé, nijak se nezabývala výší nezbytných výdajů žalované na základní životní potřeby a tím, zda má po jejich uhrazení, dostatek prostředků na úhradu poskytnutého úvěru. Soudu tak není zřejmé, na základě čeho dospěla žalobkyně k závěru, že u žalované nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti splatit úvěr. S ohledem na shora uvedené se soud domnívá, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované nedbale a pouze formálním způsobem, když zcela pominula fakta vyplývající z předloženého bankovního výpisu, a to i při zohlednění výše zapůjčené částky.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování spotřebitelského úvěru je dále upraveno v zákoně č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, kdy podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
8. Protože žalobkyně přes poučení soudu nedotvrdila a neprokázala, že by v souladu se zákonem provedla posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, považuje soud uzavřenou smlouvu za neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Na poskytnuté plnění ve výši 2 000 Kč je tak nutno pohlížet jako na plnění bez právního důvodu a věc je pak na místě posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o zaslaných 2 000 Kč a je proto povinna těchto 2 000 Kč vydat žalobkyni zpět. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví, kdy nastává splatnost bezdůvodného obohacení, je třeba vyjít z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 3 975 Kč, zahrnující i bezdůvodně zaslaných 2 000 Kč do tří dnů, a to doporučeným dopisem ze dne 30. 10. 2019, přičemž dle ust. § 573 se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě tedy dne 4. 11. 2019. S ohledem na stanovenou tří denní lhůtu ke splnění (tj. do 7. 11. 2019) tak má žalobkyně od 8. 11. 2019 v souladu s ust. § 1970 o. z. v důsledku prodlení žalované právo na úrok z prodlení v zákonné výši. Výši úroku z prodlení stanoví § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. , přičemž k datu 8. 11. 2019 činil úrok z prodlení 9 % ročně.
10. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy se nelze domáhat ani smluveného poplatku za poskytnutí úvěru či za upomínky, ani smluvní pokuty sjednané pro případ porušení povinnosti (výrok II).
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Převážně úspěšná žalovaná by měla nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů podle míru úspěchu ve věci. S ohledem na skutečnost, že ji ale žádné náklady nevznikly (zůstala v řízení zcela nečinná) rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.