Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 418/2020-59
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, zastoupený advokátem titul. jméno příjmení,
Sídlem U anonymizováno číslo, PSČ obec a číslo,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
Bytem ulice a číslo, PSČ obec,
o zaplacení 21.000 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10.000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 11.000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2.500 Kč, s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 16.000 Kč od 27. 5. 2019 do 12. 2. 2021, s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 6.000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a úroku 1,5% ročně z částky 10.000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10.000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 11.000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2.500 Kč, s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 16.000 Kč od 27. 5. 2019 do 12. 2. 2021, s úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 6.000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a úroku 1,5% ročně z částky 10.000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 23. 11. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 16.000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, dále požadoval náhradu nákladů řízení. Návrh byl odůvodněn tak, že žalobce se žalovaným uzavřel dne datum Smlouvu o zápůjčce (dále jen Smlouva), na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně dne datum, na konkrétně jím označený účet. Žalobce požadoval po žalovaném kromě této částky zaplacení poplatku ve výši 6.000 Kč a to se splatností ve třech měsíčních splátkách dle obsahu Smlouvy, s datem poslední splátky 26. 5. 2019. Žalovaný si neplnil své závazky ze Smlouvy řádně a včas neuhradil z tohoto právního titulu žalobci ničeho. Žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu prostřednictvím webové stránky webová adresa a to způsobem popsaným v návrhu. Smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky a to příjmení, který žalobce zaslal žalovanému na uvedené telefonní číslo. Žalobce kromě dlužné částky 16.000 Kč požadoval náklady v souvislosti s vymáháním plnění po žalovaném ve výši 2.500 Kč. V souladu s čl. 2 Smlouvy, jednalo se o opakované písemné výzvy a dále požadoval po žalovaném smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč, jejíž výši stanovil v souladu s § 122 zák. č. 257/2016 Sb. Žalovaný byl vyzván k dodatečnému splnění dluhu, ani na tuto výzvu nereagoval.
2. Na výzvu soudu, k doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně povinnosti žalobce prověřit schopnost žalovaného splatit zápůjčku v souladu se stávající judikaturou žalobce reagoval podáním ze dne 29. 1. 2021, ve kterém tvrdil, že příjmy žalovaného zjišťoval z údajů uvedených žalovaným. Žalovaný uvedl příjem 29.500 Kč, označil svého zaměstnavatele právnická osoba, kde je zaměstnán po dobu 1-2 roky. Žalovaný předložil výpis z bankovního účtu, kde si žalobce tyto údaje ověřil. Žalobce vycházel z dalších údajů uvedených žalovaným, co se týká výše měsíčních výdajů, rodinného stavu, počtu nezl. dětí a druhu bydlení a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku poskytnutou ve výši 10.000 Kč splatit.
3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř. ). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 22. 3. 2021. Soud může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil. Žalobce a zástupce žalobce se jednání též nezúčastnili, z účasti se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti, proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ). Pro úplnost odůvodnění soud poukazuje na to, že žalovanému byla žaloba doručena obdobným způsobem dne 12. 2. 2021, aniž by na ni reagoval.
4. Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: podacím lístkem z 14. 10. 2020, výpisem z účtu žalobce ze 7. 2. 2019, anonymizováno obchodními podmínkami žalobce, upomínkami žalovaného z 30. 3. 2019, 11. 4. 2019, 29. 4. 2019, 8. 5. 2019, předžalobní výzvou z 21. 5. 2019, výzvou k úhradě dluhu z 14. 10. 2020, smlouvou o zápůjčce anonymizováno datum, výpisem z účtu žalovaného za leden 2019 a zprávou právnická osoba, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
5. Žalobce uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu a to prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách webová adresa. Na základě Smlouvy byla žalovanému na jeho bankovní účet vyplacena částka 10.000 Kč, což bylo ověřeno zprávou právnická osoba Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit s dohodnutým poplatkem ve výši 6.000 Kč, tedy celkem 16.000 Kč a to ve třech měsíčních splátkách po 5.333 Kč. Žalovaný byl ve Smlouvě seznámen s náklady, které v této souvislosti žalobci vzniknou a budou mu účtovány, včetně výše smluvní pokuty 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení (zjištěno ze Smlouvy a to konkrétně čl. 1, 2.4 a 2.5). Svůj dluh žalovaný ani zčásti neuhradil (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil, ani neprokázal nic jiného). Žalobce mu postupně zaslal 5 upomínek a za každou z nich mu vyúčtoval poplatek ve výši 500 Kč, celkem tedy 2.500 Kč (ty představují uplatněné náklady spojené s uplatněním pohledávky a bylo zjištěno z výzev z 30. 3. 2019, 11. 4. 2019, 29. 4. 2019, 8. 5. 2019 a 21. 5. 2019). Dále mu byla prostřednictvím zástupce žalobce zaslána předžalobní výzva datovaná 21. 5. 2019, ani poté žalovaný svůj dluh ani zčásti neuhradil. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, soud vzal za prokázané, že žalovaný byl zaměstnán (již nebylo prokázáno, zda se jednalo o smlouvu na dobu určitou, či neurčitou), u právnická osoba a.s. s výší příjmu za měsíc prosinec 2019 29.510 Kč. Dle výpisu z účtu za leden 2019 stav na osobním účtu na počátku měsíce činil 92,89 Kč a po jeho uplynutí 62,56 Kč. Ostatní údaje, které žalovaný tvrdil, nebyly prokázány. Nebylo prokázáno, že by byly žalobcem ověřovány.
6. Podle ustanovení § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci soud učinil následující právní závěr.
11. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena elektronicky, prostřednictvím webové stránky webová adresa, Smlouva, na základě níž žalobce (dále též úvěrující), vyplatil na ve Smlouvě uvedené číslo účtu žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč. Bylo prokázáno výpisem z tohoto účtu, ke kterému měl žalovaný jako jediný právo nakládat, že s touto částkou mohl žalovaný nakládat. Žalovaný se zavázal tuto zápůjčku včetně dohodnutého poplatku ve výši 6.000 Kč, zaplatit ve třech měsíčních splátkách po 5.333 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 26. 5. 2019. Žalovaný povinnosti dohodnuté ve Smlouvě nesplnil, splátkovým kalendářem se neřídil a nezaplatil z tohoto titulu ničeho. Tímto soud má za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce proto toto řízení a plněním žalobce na účet uvedený žalovaným, který to nezpochybnil, je dána jeho pasivní procesní legitimace. Smlouva obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o.z. a s ohledem na postavení žalovaného, jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany a obsah uzavřené Smlouvy, je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.), též podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a zkoumat, zda úvěrující před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru může poskytnout spotřebitelský úvěr (zápůjčku) jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti a schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud poskytovatel úvěru (zápůjčky), poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s touto zásadou (§ 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. ), je taková Smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 téhož zákona). V tomto konkrétním případě žalobce si při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistil pouze údaje z jeho prohlášení a z výpisu z účtu žalovaného, ze kterého zjistil jeho aktuální čistý měsíční příjem za měsíc prosinec 2018, tj. 29.510 Kč. Dále se už spolehl pouze na tvrzení žalovaného, a to stran jeho dalších majetkových poměrů, počtu vyživovacích povinností a způsobu bydlení. Pouze na tomto základě dospěl k závěru, že žalovaný má volné zdroje, a proto mu poskytl zápůjčku ve výši 10.000 Kč. Přitom bylo zřejmé z výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden 2019, že měsíčné výše jeho příjmů odpovídá výši jeho výdajů. Na základě tohoto zjištění vznikla, nebo alespoň měla vzniknout u žalobce pochybnost, zda žalovaný je schopen vůbec poskytnutou zápůjčku uhradit a měl si proto ověřovat schopnost žalovaného hradit další dluhy z jiných zdrojů, než pouze z tvrzení žalovaného. Žalobce si takto nepočínal s odbornou péčí, a přesto žalovanému uvedené peněžní prostředky ve formě zápůjčky poskytl. Žalobce tak poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. , a proto je Smlouva absolutně neplatná. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z toho se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž svědčí a nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. Soud v této souvislosti poukazuje též na rozsudek ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42 Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobce má v tomto případě právo požadovat po žalovaném plnění nikoliv ze Smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný převzal zápůjčku ve výši 10.000 Kč a tuto je povinen vrátit z tohoto právního titulu žalobci (§ 2991 odst. 1 ,2 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh ve výši 10.000 Kč nezaplatil a to ani částečně, bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno. Od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (žaloba) doručena (tj. 12. 2. 2021), je s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení a proto soud zavázal žalovaného zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). Soud s ohledem na zastávaný právní názor v této konkrétní věci, žalobu ve zbývajícím rozsahu, aniž by se zabýval účelností opakovaných (pěti) výzev a výší poplatků za každou z těchto výzev 500 Kč a výší smluvní pokuty, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku).
12. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , za situace, kdy porovnáním procesního úspěchu žalobce a žalovaného, to byl žalovaný, který byl procesně úspěšnější, proto měl právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. III. výroku).
13. Uloženou platební povinnost je žalovaný povinen splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty, nebyly shledány podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v obec.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).