Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 118/2020-61
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 23 872,44 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 593,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 593,04 Kč od 8.4.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 2 279,40 Kč se smluvním úrokem ve výši 24,52 % ročně z částky 21 593,04 Kč od 22.9.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 593,04 Kč od 22. 9. 2019 do 7.4.2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 21 593,04 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 1 853,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 593,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 593,04 Kč od 8.4.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 2 279,40 Kč se smluvním úrokem ve výši 24,52 % ročně z částky 21 593,04 Kč od 22.9.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 593,04 Kč od 22. 9. 2019 do 7.4.2021, s úrokem z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 21 593,04 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 1 853,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 21 593,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen,, předchůdce žalobkyně“) se žalovanou uzavřela dne 28.1.2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 22 884 Kč tak, že tuto částku zaplatila prodejci zboží právnická osoba. Předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované na základě porovnání příjmů a výdajů žalované na základě informací získaných od žalované při ústním pohovoru zaznamenané v žádosti o úvěr a informace od žalované ověřil nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS, insolvenčního rejstříku ISIR a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované v relevantním časovém období, na výdajové stránce předchůdce žalobkyně vycházel z údajů o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet formou měsíčních splátek po 1 000 Kč při splatnosti první splátky ke dni 20.02.2019 a splatnosti poslední splátky ke dni 20.7.2021. Obchodní úrok byl sjednán ve výši 24,52 % ročně. Protože žalovaná nehradila řádně a včas předepsané splátky, předchůdce žalobkyně přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 21.9.2019 Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena z předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Přes výzvu žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze žádosti/smlouvy o úvěru uzavřené dne 28.1.2019 mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že se žalobkyně se zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 22 884 Kč tak, že za žalovanou uhradil část kupní ceny za vybrané zboží příslušnému prodejci právnická osoba Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet formou 30 měsíčních splátek po 1 000 Kč při splatnosti první splátky ke dni 20.02.2019 a splatnosti poslední splátky ke dni 20.7.2021. U žalované je v čl. 1 písm. A uvedeno, že je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost, náklady na bydlení činí částka, od číslo pracuje u zaměstnavatele právnická osoba s čistým příjmem částka, aniž by však tato zjištění byla jakýmkoliv způsobem doložena.
Z oznámení o prohlášení okamžité splatnosti úvěru ze dne 21.9.2019 soud zjistil, že předchůdce žalobkyně vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru dluh zesplatnil v celém rozsahu.
Ze Smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni dne 13.12.2019, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v předžalobní výzvě k plnění ze dne 18.12.2019 podané na poště dne 18.12.2019.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
9. Dle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 1879 ObčZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. V projednávané věci žalovaná ve vztahu k předchůdce žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, proto byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně ověřit úvěruschopnost žalované. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat.
16. Ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
17. V daném případě žalobkyně uvedla, že předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru, zaznamenané v čl. 1 písm. A žádosti/ smlouvy o úvěru. Dále uvedla, že předchůdce žalobkyně ověřil informace od žalovaného nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR, když dále zohlednil i pohyby na bankovním účtu žalované, o těchto skutečnostech však žalobkyně nepředložila žádné doklady. Na výdajové stránce předchůdce žalobkyně vycházel z údajů o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu, aniž však zjišťoval skutečné výdaje žalovaného. Předchůdce žalobkyně vycházel pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, aniž by získané informace řádně ověřil a vyhodnotil, tudíž úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí, proto soud dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU za užití § 580 odst.1 o.z.. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co předchůdce žalobkyně poskytl, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
18. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 22 884 Kč tak, že za žalovanou uhradil část kupní ceny za vybrané zboží příslušnému prodejci. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 21 593,04 Kč. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalované jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdce žalobkyně. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 6.4.2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb). Následující den tak mohla žalovaná svůj závazek splnit. Když tak neučinila, dostal se následující den, tj. 8. 4. 2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 21 593,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 593,04 Kč od 8.4.2021 do zaplacení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť plnění měla vyplývat se smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, která však byla shledána neplatnou.
19. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Protože měla žalobkyně úspěch ve výši 59,90 % celkového nároku (žalobě vyhověno co do zaplacení částky 21 593,04 Kč a úroku dle výroku I. rozsudku kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 268,43 Kč) a neúspěch ve výši 40,09 % celkového nároku (žaloba zamítnuta co do zaplacení úroku ve výši 2 279,40 Kč a úroku dle výroku II. rozsudku kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 12 352,17 Kč) a splnila podmínku dle § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy k plnění), přiznal jí soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. 19,81 % (59,90% 40,09% 19,81%) z celkové výše nákladů řízení 9 356,40 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 080 Kč a nákladů za právní zastoupení advokátem sestávajících z odměny ve výši 5 940 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 1 980 Kč dle § 7 bod 5, § 11 odst.1 písm. a),d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014 (dále jen,,vyhláška“), tří paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 100 Kč dle § 13 odst.1,3 vyhlášky včetně 21 % DPH z částky 6 840 Kč ve výši 1 436,40 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. 19,81 % z částky 9 356,40 Kč pak činí 1 856,66 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí (exekuci).