Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 115/2021-27

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr Ing Patrikem Kurzem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 12 072 Kč

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 872 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobkyně nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 872 Kč, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobkyně nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 072 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne 2. 10. 2020 žalovanému poskytla částku 4 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení:

- poplatku za uzavření smlouvy ve výši 4 272 Kč

- jednorázové smluvní pokuty ve výši 1 200 Kč

- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč.

Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , , (dále jen „ ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne 2. 10. 2020 žalovanému poskytla částku 4 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 4. 11. 2020 nevrátil. Dopisem naposledy ze dne 12. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 4 000 Kč a dále:

- poplatku za uzavření smlouvy ve výši 4 272 Kč

- jednorázové smluvní pokuty dle bodu 7.2 smlouvy – ve výši 15 % z jistiny za porušení smlouvy, kdy žalobkyně požaduje 2x 600 Kč, tj. smluvní pokutu ve výši 1 200 Kč.

Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle , , (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl vrátit do 4. 11. 2020. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem.

Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.

Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

Pokud soud přepočte poplatek za uzavření smlouvy ve výši 4 272 Kč na roční procentní úrok, je uvedené ujednání pro rozpor s dobrými mravy neplatné, a proto soud v této části žalobu zamítnul.

Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků 4 000 Kč, výši sankční povinnosti 2x 600 Kč – 15 % z dlužné jistiny, a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladná se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy.

Ohledně požadavku žalobkyně na náhradu nákladů na uplatnění pohledávky soud uvádí, že se jedná o náklady inkasní agentury, nikoli přímé náklady žalobkyně, kdy nemůže jít k tíži žalovaného náklad, jenž zahrnuje i zisk inkasní agentury. Judikatura vyšších soudů je konstatntní v tom, že náklady inkasních agentur nejsou nákladem na uplatnění pohledávky, jenž by bylo možno nárokovat. V daném případě se jedná celkem o 2 600 Kč, sestávajících z nákladů inkasní agentury 1 500 Kč, poplatku za 1. upomínku 450 Kč a za 2. upomínku 650 Kč, tyto jsou tak s ohledem na výše uvedené a s ohledem na jejich výši v návaznosti na výši dlužné jistiny (úvěrované částky) v rozporu s dobrými mravy. Proto soud zamítl žalobu co do částky 1 500 Kč nákladů inkasní agentury a nákladů 460 Kč a 650 Kč za dvě upomínky.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žalobkyně byla ve větším rozsahu předmětu sporu neúspěšná a nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný, který byl v předmětném řízení úspěšný ve větším rozsahu, pak žádné náklady neuplatnil, soudu není známo, že by mu nějaké náklady vznikly – soud mu tak náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Tachově.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.