Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
120 C 41/2020-35
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení a na náhradě nákladů řízení dále částku částka, a to vše do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení dále částku [částka], a to vše do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení dlužného plnění z vyúčtování číslo za dodávku pitné vody a odvod odpadních vod do a z odběrného místa žalovaného na adrese ulice a číslo v obec v období od datum do datum (121 m3).
2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl plně vyhovět a žalované zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, na adrese trvalého bydliště písemnosti nepřebírá (dvě obálky výhradně do vlastních rukou adresáta se soudu vrátily, poslední písemnost byla po uplynutí úložní doby vhozena do označené domovní schránky). Není jisté, zda by se žalobkyně o tomto řízení dozvěděla, soud nicméně iniciativně zjistil aktuální adresu žalované v souvislosti s jiným řízením zdejšího soudu (sp. zn. 27 C 216/2013 ), skrze jméno příjmení a pátráním na veřejném webu. Žalovaná tak soud kontaktovala z emailové adresy email s tím, že žije v USA (zřejmě na adrese adresa), domáhala se telefonického kontaktu se soudcem, k tomu však v únosné době nedošlo, byla proto informována, že soud bude nadále postupovat standardním doručováním na adresu trvalého bydliště žalované (kopie všech písemností jí nicméně zaslal i na tuto emailovou adresu), neboť soud neshledal důvod k dalšímu odkladu rozhodnutí, když péče o doručovací adresu tíží žalovanou, nikoliv soud, a telefonický kontakt účastníků se soudcem je zásadně nepřípadný a s účastníkem řízení nelze mimo písemný styk či při úkonu u soudu řešit nic jiného, než kam lze v dalším řízení doručovat veškeré písemnosti. Od novely občanského soudního řádu , provedené zákonem č. 7/2009 Sb. , je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listin y nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ).
3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou z července 2010 a dodatkem k platebním dispozicím ze srpna 2013 (č. l. 5) na dobu neurčitou žalobkyně prokázala povinnost žalované hradit cenu dodávky pitné vody do odběrného místa a odvodu splaškové vody do kanalizace na shora uvedené adrese, se stanovenou měsíční zálohou částka. Jako doručovací adresa je dle dodatku uplatněno„ právnická osoba, ulice a číslo v obec“ a to na základě plné moci ze dne datum pro jméno příjmení, resp. jejího zaměstnavatele, společnost právnická osoba (č. l. 6 a 7). Fakturou č. l. 8 bylo žalobkyní prokázáno řádné vyúčtování spotřeby pitné vody za shora uvedené období, s uvedením adresy odběratele trvalého bydliště žalované (společnost právnická osoba, zde tedy již nefiguruje) se splatností datum, sazba vodného a stočného byla doložena cenovými výměry č. l. 12. Žalobkyně doložila vypracování předžalobní výzvy č. l. 10, vrácenou obálkou č. l. 11 i její zaslání na adresu trvalého bydliště žalované s tím, že zásilku nebylo možné vhodit do označené domovní schránky.
4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali kupní, resp. obdobnou smlouvu (distribuční služby, odvádění splaškové vody) dle tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. , s opětujícím se plněním na dobu neurčitou, z níž žalobkyně měřenými dodávkami vody řádně plnila, žalovaná však nikoliv, pokud jednu z faktur neuhradila, jakkoliv zřejmě spíše z důvodu nevědomosti o jejím vystavení, než vědomím rozhodnutím nedostát platebnímu závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. zda fakturace byla uhrazena) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou, které ani pobyt v USA nebránil, aby se písemně vyjádřila. Soud proto mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu a to včetně požadovaného úroku z prodlení, jehož počátek i sazbu (v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ) žalobkyně stanovila korektně.
5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, a jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á částka ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť se jedná o relativně vysoké jednorázové plnění a žalovaná zřejmě žije v země. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované prodloužil základní zákonnou (třídenní) lhůtu k plnění, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění či splátkový kalendář nebyl shledán žádný zvláštní důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně ještě více.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.