Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 363/2020-52
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Janošcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 19 862 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 862 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 862 Kč od 25. 10. 2019 do 23. 3. 2020 a z částky 4 862 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 026,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 862 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 862 Kč od 25. 10. 2019 do 23. 3. 2020 a z částky 4 862 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 026,90 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 19 862 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku, když tuto částku měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - právnická osoba právnická osoba, anonymizována tři slova a žalovaným dne 24. 5. 2018, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr, v rámci něhož žalovaný čerpal peněžní prostředky až do konečné výše 19 862 Kč. Tento úvěr měl být ze strany žalovaného splacen nejpozději do 24. 10. 2019, žalovaný však do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Smlouva přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách webová adresa zaslal žalovaný původní věřitelce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, ze které žalovaný vyčerpal právě částku 19 862 Kč. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původní věřitelky na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný svůj dluh nesplatil i přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, která nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi ní a společností právnická osoba, anonymizována tři slova, přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dále doplnila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala původní věřitelka výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 4. 1. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 28. 1. 2021 náhradním způsobem – uplynutím 10-ti dnů od dodání zprávy do datové schránky, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listin y označené Standardní informace o spotřebitelském úvěru bez uvedení data, Obchodními podmínkami společnosti právnická osoba bez uvedení data a listino u označenou jako Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 24. 5. 2018 bez podpisu stran má soud postaveno v řízení na jisto, že právní předchůdkyně žalobkyně je společností, která poskytovala jako banka úvěry spotřebitelům a měla takto zájem uzavřít smlouvu s žalovaným, kterému byla připravena poskytnout revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč s úrokovou sazbou 8,5% měsíčně, RPSN měla činit 262,91%; smlouva přitom podle č.l. IX. bodu 8. měla nabýt platnosti a účinnosti okamžikem jeho podpisu, na předloženém písemném vyhotovení listin y však jakýkoliv podpis žalovaného chybí, rovněž chybí jakýkoliv jiný unikátní způsob vyjádření vůle žalovaného předmětnou smlouvu daného obsahu skutečně uzavřít; přitom podle obchodních podmínek má být smlouva mezi stranami uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy poté, co klient zašle žádost o uzavření smlouvy prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně, podle jejíhož obsahu právní předchůdkyně žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného a v případě, že se rozhodne žádost schválit, měla mu zaslat předsmluvní informace a pokud žalovaný tyto potvrdil, měl mu být zaslán prostřednictvím SMS na mobilní telefon, který předtím v žádosti o uzavření smlouvy uvedl, unikátní identifikační kód, který měl vložit do příslušného formulářového pole na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a odesláním tímto způsobem měl písemně potvrdit přijetí smlouvy, případně tak mohl učinit i odesláním SMS zprávy z čísla mobilního telefonu, které bylo evidováno právní předchůdkyní žalobkyně na jméno žalovaného. Výzvou právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému formou výpisu z úvěrového účtu vedeného pod variabilním symbolem číslo je pak prokázáno, že banka informovala žalovaného, že aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti činí 6 871,25 Kč, aktuální celková dlužná částka k datu splatnosti činí 19 862,50 Kč, z toho 15 000 Kč výběr ze dne 31. 7. 2019, 500 Kč náhrada účelně vynaložených nákladů, 750 Kč poplatek za výběr a 3 612,50 Kč úroky za období čerpání.
5. Listino u označenou jako postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne 20. 12. 2019 uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila výše specifikovanou pohledávku za žalovaným na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou.
6. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2020, včetně podacího lístku z téhož dne, bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě; tato výzva byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 9. 3. 2020.
7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.
8. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dne 31. 7. 2019 celkem částku 15 000 Kč, kterou doposud žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil, byť byl o toto vrácení upomínán. Ke dni 20. 12. 2019 došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni, přičemž změna osoby věřitele byla žalovanému oznámena.
9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou podle jejich tvrzení měla být mezi stranami uzavřena smlouva o úvěru. Tato listin listina předložená žalobkyní však neobsahovala ani žádný podpis žalovaného a ani jinak nelze z předložené listin y či z dalších důkazů dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 31. 7. 2019 celkem částku 15 000 Kč, kdy podle důkazů předložených žalobkyní jde právě o zůstatek vyčerpaných prostředků ze strany žalovaného bez poplatků a smluvních úroků, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a byl povinen tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku . K vydání tohoto obohacení přitom byl žalovaný vyzván prokazatelně předžalobní výzvou, která byla odeslána dne 9. 3. 2020.
11. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení předmětné pohledávky ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , pročež žalobkyně je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když toto postoupení pohledávky bylo též oznámeno žalovanému.
12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil a nyní žalobkyni nadále dluží částku 15 000 Kč, soud podané žalobě při vázanosti rozsahem uplatněným v žalobě v části týkající se zaplacení částky 15 000 Kč vyhověl a žalovaného zavázal žalobkyni zaplatit právě 15 000 Kč. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem odeslaným dne 9. 3. 2020, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 12. 3. 2020. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012 , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721 –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že s ohledem na výši dluhu je přiměřená k plnění lhůta 10 pracovních dnů, nikoli žalobkyní v předžalobní upomínce uváděná lhůta 3 dnů, a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 23. 3. 2020 (při zohlednění toliko pracovních dnů). Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 24. 3. 2020 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 10%, která odpovídá výši úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
13. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány.
14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud zohlednil v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 652,99 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 16 652,99 Kč. Tento její úspěch však představuje 72,8 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 22 871,23 Kč). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 27,2 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 45,6 % a žalobkyni proto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu 45,6 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 26. 8. 2020, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné obchodování s pohledávkami, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává další žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem na listin y. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j. 51 Co 263/2014 – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. 120/2014 Sb. účinné od 1. 7. 2014.
15. Celkové náklady žalobkyně jsou přitom představovány částkou 2 252 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 452 Kč mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 900 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 2 ve spojení s § 11 odst. 1 advokátního tarifu za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky po 300 Kč, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 45,6 % těchto nákladů, tedy částku 1 026,90 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.