Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 115/2021-30

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Zuzanou Spáčilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 600 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 600 Kč od 17. 3. 2019 do 22. 10. 2020 a z částky 2 600 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 192 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 600 Kč od 17. 3. 2019 do 22. 10. 2020 a z částky 2 600 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 192 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 1. 2. 2021 ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela s žalovaným dne 3. 6. 2019. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému následujícího dne bankovním převodem na účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal společně s poplatkem ve výši 2 600 Kč vrátit žalobkyni nejpozději dne 4. 7. 2019 Smlouva byla účastníky uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně webová adresa, na které žalovaný vyplnil formulář (žádost o poskytnutí zápůjčky), v němž uvedl své osobní údaje. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila tak, že prověřila jeho příjmy a výdaje. V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou jeho dluhu požaduje žalobkyně po žalovaném zaplatit zákonný úrok z prodlení a náklady vynaložené na upomínání ve výši 2 500 Kč za 5 zaslaných písemných výzev k plnění. Žalobkyně dále žádala v důsledku prodlení žalovaného s úhradou jeho dluhu přiznat smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván předžalobní upomínkou zaslanou mu dne 14. 10. 2020.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 3. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce, žalovaný je ve smlouvě označen svým rodným číslem, bydlištěm, telefonním číslem a e-mailem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. bankovní účet bezúčelový bezhotovostní úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal jej spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 600 Kč zaplatit do 4. 7. 2019. Zápůjční úroková sazba činila 0 %. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný smlouvu potvrdil příjmení kódem. Účastníci si v čl. 2 smlouvy sjednali smluvní pokutu ve výši 15 % zápůjčky a poplatku a dále 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Poplatek za písemnou výzvu k úhradě byl stanoven na 500 Kč (smlouva o zápůjčce).

5. Bankovní účet č. bankovní účet náleží žalovanému (sdělení banky).

6. Žalobkyně zjistila, že proti žalovanému není vedena exekuce (výpis z evidence exekucí). V dubnu 2019 obdržel na svůj účet č. bankovní účet žalovaný od svého zaměstnavatele právnická osoba čistou mzdu ve výši 47 343,90 Kč, uhradil splátku spotřebitelského úvěru 2 232,27 Kč, splátku úvěru právnická osoba ve výši 2 x 865 Kč, úvěrová právnická osoba si z účtu žalovaného strhla dvakrát poplatek 300 Kč za upomínku úvěru, právnická osoba zaplatil celkem částku 21 581,68 Kč, zůstatek na účtu žalovaného činil ke konci měsíce 0 Kč s evidovanou jistinou po splatnosti ve výši 363,98 Kč (výpis z účtu žalovaného).

7. Žalobkyně dne 4. 6. 2019 převedla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku ve výši 8 000 Kč (výpis z účtu).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14. 10. 2020 odeslanou žalovanému téhož dne (předžalobní výzva včetně podacího lístku).

9. Žalobkyně předložila soudu pět upomínek k zaplacení dluhu datovaných 11. 7. 2019, 18. 7. 2019, 25. 7. 2019, 3. 8. 2019 a 18. 8. 2019, ani k jedné není připojen doklad o odeslání, případně o doručení žalovanému.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Věc byla soudem posuzována dle a násl. , (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/ 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, právnická osoba GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného žalobkyně dokládala výpisem z centrální evidence exekucí a výpisem z bankovního účtu žalovaného za duben 2019 – ostatní předložené výpisy z účtu žalovaného pocházejí z roku 2015 a 2016 a pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného v roce 2019 nejsou relevantní. Z výpisu je sice ověřitelná mzda žalovaného u jeho zaměstnavatele, nicméně současně z výpisu jednoznačně plyne, že žalovaný má problém se sázením prostřednictvím portálu webová adresa, kam jenom za duben 2019 zaslal platby v celkové výši 21 581,68 Kč, čímž vyčerpal v daném měsíci veškeré své finanční prostředky a dokonce zůstatek na svém účtu přečerpal. U osoby, která má zřejmý problém s gamblerstvím a k penězům přistupuje v důsledku toho lehkomyslně, nelze dospět k závěru, že bude schopna řádně splácet poskytnutý úvěr.

16. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla převodem na jeho účet finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil vyčerpané peněžní prostředky 8 000 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění (výzva k plnění byla dle o. z. žalovanému na základě domněnky doručena třetí pracovní den po odeslání dne 14. 10. 2020, tj. dne 19. 10. 2020), přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou

19. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 9 100 Kč (v žalobě označené jako poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 600 Kč, smluvní pokuta 4 000 Kč, náklady na vymáhání 2 500 Kč) a co do rozdílu v zákonném úroku z prodlení, soud žalobu výrokem II. zamítl, jelikož ujednání o poplatcích a smluvní pokutě byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním a účelnost nákladů na upomínání nebyla v řízení dostatečně prokázána, jelikož žalobkyně nepředložila k žádné z pěti upomínek alespoň doklad o jejich odeslání.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle , jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to z 54,8 % a žalovaný ze 45,2, %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 9,6 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 000 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena:

-) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b AT) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč,

-) a odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT).

21. Poměrná část nákladů ve výši 9,6 % činí po zaokrouhlení částku 192 Kč.

22. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.