Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 162/2020-54

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní titul Evou Pohorelcovou v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 470.393,30 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 352.168,10 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 345.973 Kč od 3.4.2021 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6.195,10 Kč od 3.4.2021 do zaplacení a uhradit náklady řízení ve výši 867,50 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 118.225,20 Kč, pro úrok ve výši 9,9% ročně z částky 457.454,38 Kč od 4.2.2019 do zaplacení, pro úrok ve výši 16,9% ročně z částky 6.195,10 Kč od 27.1.2019 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 457.454,38 Kč od 4.2.2019 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6.195,10 Kč od 27.1.2019 do zaplacení zamítá.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 352.168,10 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 345.973 Kč od 3.4.2021 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6.195,10 Kč od 3.4.2021 do zaplacení a uhradit náklady řízení ve výši 867,50 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 118.225,20 Kč, pro úrok ve výši 9,9% ročně z částky 457.454,38 Kč od 4.2.2019 do zaplacení, pro úrok ve výši 16,9% ročně z částky 6.195,10 Kč od 27.1.2019 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 457.454,38 Kč od 4.2.2019 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6.195,10 Kč od 27.1.2019 do zaplacení zamítá.

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 461.427,13 Kč s úrokem ve výši 9,9% ročně z částky 457.454,38 Kč od 4.2.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 457.454,38 Kč od 4.2.2019 do zaplacení a částky 8.966,17 Kč s úrokem ve výši 16. 9% ročně z částky 6.195,10 Kč od 27.1.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6.195,10 Kč od 27.10.2019 do zaplacení. Svůj nárok opírala o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 27.1.2017 smlouvu o úvěru číslo s úvěrovým rámcem 503.410 Kč, kdy úvěr byl poskytnut jako účelový pro splacení dluhu, který byl veden na účtu č. bankovní účet. Strany si smluvily úrok ve výši 9,9% ročně. Žalovaný byl povinen úvěr splácet v měsíčních splátkách po 7.008 Kč splatných vždy ke každému 20. dne v měsíci. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dostal se do prodlení a ani po několika výzvách dlužné splátky neuhradil (naposledy byl vyzván dne 29.9.2019). Banka dne 3.2.2019 dluh zesplatnila. O tom byl žalovaný informován v rozhodnutí o okamžitém zesplatnění úvěru. Žalovaná částka 461.427,13 Kč se skládá z jistiny ve výši 457.454,38 Kč, úroků z prodlení ve výši 419,75 Kč a poplatků ve výši 3.553 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě nesplaceného zůstatku úvěru výzvou ze dne 19.11.2019. Účastníci uzavřeli dne 12.1.2017 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo – peníze na klik, s úvěrovým rámcem 10.000 Kč. Strany si smluvily úrok ve výši 16,9% ročně. Žalovaný byl povinen úvěr splácet v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému 20. dne v měsíci. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dostal se do prodlení a ani po několika výzvách dlužné splátky neuhradil (naposledy byl vyzván dne 25.12.2018). Banka dne 26.1.2019 dluh zesplatnila. O tom byl žalovaný informován v rozhodnutí o okamžitém zesplatnění úvěru a oznámení o pozastavení čerpání úvěru. Žalovaná částka 8.966,17 Kč se skládá z jistiny ve výši 6.195,10 Kč, úroku ve výši 343,70 Kč, úroků z prodlení ve výši 18,37 Kč a poplatků ve výši 2.409 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě nesplaceného zůstatku úvěru výzvou ze dne 19.11.2019.

V podání ze dne 21.4.2021 žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který prohlásil a svým podpisem stvrdil svou příjmovou i výdajovou stránku. Žalobkyně zároveň toto prohlášení zkoumala při využití veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ) a tyto porovnávala se známými (dle výpisu z běžného účtu) nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud jde o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 12.1.2017 byla žádost o úvěr poskytnuta přes pobočkovou síť. Klient uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 17.200 Kč, další výdaje ve výši 1.000 Kč a splátky mimo ČS 3.000 Kč. Banka stanovila životní výdaje po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu na 7.032 Kč. Banka dotazem na CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době žádosti úvěr v ČS, kdy splátka nového úvěru činila 3.758 Kč, revolvingový s limitem 10.000 Kč se splátkou 500 Kč. Nové splátkové zatížení bylo 7.258 Kč (3.758 + 3.000 + 500). Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Pokud jde o smlouvu o úvěru ze dne 27.1.2017 byla žádost o úvěr poskytnuta přes pobočkovou síť. Klient uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 15.518 Kč (dle výpisu z účtu částka průměrného příjmu ve 3 po sobě následujících měsících odpovídá údajům v žádosti), další výdaje ve výši 1.000 Kč. Banka stanovila životní výdaje po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu na 6.931 Kč. Žalovaný neuvedl žádné splátky mimo ČS. Banka dotazem na CCB a z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době žádosti úvěr v ČS se splátkou 4.923 Kč (úvěr byl poskytnut 18.1.2017), revolvingový s limitem 10.000 Kč se splátkou 500 Kč. Novým úvěrem byl doplacen úvěr v ČS, přičemž splátka nového úvěru činila 7.085 Kč. Nové splátkové zatížení bylo 7.658 Kč (7.058 + 500). Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Žalobkyně má za to, že zda řádně zkoumala úvěruschopnost dlužníka, by soud měl posuzovat pouze k námitce dlužníka. Žalovaný je po celou dobu soudního jednání nekontaktní, nereagoval na opakované výzvy a je zřejmé, že jeho přístup k plnění povinností je laxní.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 12.1.2017 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěrový limit ve výši 10.000 Kč. Žalovaný uvedl své osobní poměry – je svobodný, bydlí v nájemním bytě ve vl. jiné osoby, je zaměstnanec, uvedl zaměstnavatele. Jako příjem uvedl částku 17.200 Kč, dále uvedl splátku u jiných bank ve výši 3.000 Kč, ostatní splátky 1.000 Kč.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 10.000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše limitu. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 16,9% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr a úroky z úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně vždy v 20. den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva. RPSN úvěru je ve smlouvě uvedena ve výši 19,10%. Klient je povinen platit veškeré ceny podle ceníku, zejména: cenu za využití účtu (50 Kč za každé čerpání úvěru), cenu za vedení splátkového účtu, cenu za zřízení a provádění inkasa k tomuto účtu. Celková splatná částka (součet poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů) činí 11.012 Kč.

Dle tvrzení žalobkyně a dle platební historie žalovaný čerpal částku 12.918,70 Kč a celkem zaplatil částku 6.723,60 Kč.

Dopisem ze dne 25.12.2018 – poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve výši 2.705 Kč nejpozději do 26.1.2019. Současně jej upozornila, že má právo požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 6.959 Kč a vypovědět smlouvu, na jejímž základě byl zřízen úvěrový účet.

V dopise ze dne 26.1.2019 žalobkyně oznámila žalovanému, že rozhodla ke dni 26.1.2019 pozastavit právo čerpat úvěrový účet.

V dopise ze dne 26.1.2019 žalobkyně oznámil žalovanému, že rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu. Ode dne 26.1.2019 je celková částka ve výši 9.060 Kč splatná.

Výzvou ze dne 19.11.2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 10.334,36 Kč nejpozději do 4.12.2019. Pokud dlužnou částku v uvedené lhůtě neuhradí, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou.

Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 27.1.2017 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 503.410 Kč (půjčka-navýšení). Žalovaný uvedl své osobní poměry – je svobodný, bydlí v nájemním bytě ve vl. jiné osoby, je zaměstnanec, uvedl zaměstnavatele. Jako příjem uvedl částku 15.518 Kč, dále uvedl splátky úvěru (skupina ČS) 3.087 Kč, ostatní splátky 1.000 Kč.

Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 503.410 Kč na splacení jeho dluhu vyplývajícího z poskytnutí úvěru. Peníze budou převedeny nejpozději 17.2.2017 přímo na účet k úhradě jejich pohledávky podle sjednaného účelu a případný přebytek na určený účet. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 9,9% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr a úroky z úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 7.085 Kč měsíčně vždy v 20. den každého kalendářního měsíce. První splátku splatí 20.2.2017, poslední dne 20.1.2026 (108 splátek). RPSN úvěru je ve smlouvě uvedena ve výši 10,8%. Klient je povinen platit veškeré ceny podle ceníku, zejména: cenu za vyřízení úvěru ve výši 5.000 Kč, cenu za vedení splátkového účtu. Celková splatná částka (součet poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů) činí 770.103 Kč.

Dle tvrzení žalobkyně a dle platební historie žalovaný čerpal částku 503.410 Kč a celkem zaplatil částku 157.437 Kč.

Dopisem ze dne 2.1.2019 – poslední výzva k úhradě dlužné částky vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve výši 24.417 Kč nejpozději do 3.2.2019. Současně jej upozornila, že má právo požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 456.722 Kč.

V dopise ze dne 3.2.2019 žalobkyně oznámil žalovanému, že rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu. Ode dne 3.2.2019 je celková částka ve výši 461.428 Kč splatná.

Výzvou ze dne 19.11.2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 529.093,19 Kč nejpozději do 4.12.2019. Pokud dlužnou částku v uvedené lhůtě neuhradí, bude ji žalobkyně vymáhat soudní cestou.

Z výpisů z účtů soud zjistil, že

v lednu 2016 činila mzda žalovaného 14.168 Kč a konečný zůstatek 3.011,10 Kč, v únoru 2016 činila mzda žalovaného 10.621 Kč a konečný zůstatek 9.474,94 Kč, v březnu 2016 činila mzda žalovaného 14.909 Kč a konečný zůstatek – 105,56 Kč, v dubnu 2016 činila mzda žalovaného 13.405 Kč a konečný zůstatek 204,48 Kč, v květnu 2016 činila mzda žalovaného 15.116 Kč a konečný zůstatek 159,91 Kč, v červnu 2016 činila mzda žalovaného 13.689 Kč a konečný zůstatek 20.499,18 Kč, dne 1.6. byla na účet připsána úhrada z právnická osoba ve výši 100.000 Kč, v červenci 2016 činila mzda žalovaného 14.823 Kč, splátka úvěru dne 1.7. ve výši 157 Kč a dne číslo ve výši 2.250 Kč a konečný zůstatek 14.509,75 Kč, v srpnu 2016 činila mzda žalovaného 15.010 Kč, dne číslo byla na účet připsána úhrada z právnická osoba ve výši 81.862,50 Kč, splátka úvěru dne 1.8. ve výši 157 Kč a dne číslo ve výši 1.824 Kč a konečný zůstatek 37.300,36 Kč, v září 2016 činila mzda žalovaného 15.446 Kč, splátka úvěru dne 1.9. ve výši 12 Kč a dne číslo ve výši 3.758 Kč a konečný zůstatek 13.993,25 Kč, v říjnu 2016 činila mzda žalovaného 15.564 Kč splátka úvěru dne číslo ve výši 187 Kč a dne číslo ve výši 3.758 Kč a konečný zůstatek 922,51 Kč, v listopadu 2016 činila mzda žalovaného 16.777 Kč splátka úvěru dne číslo ve výši 187 Kč a dne číslo ve výši 3.758 Kč a konečný zůstatek 26.066,32 Kč, v prosinci 2016 činila mzda žalovaného 15.067 Kč splátka úvěru dne číslo ve výši 187 Kč a dne číslo ve výši 3.758 Kč a konečný zůstatek 310,51 Kč, v lednu 2017 činila mzda žalovaného 14.710 Kč splátka úvěru dne číslo ve výši 50 Kč, dne číslo ve výši 3.758 Kč a dne číslo 2.794 Kč, dne 6.1.2017 byla na účet připsána úhrada z jiné banky ve výši 99.590 Kč, dne 12.1.2017 byla na účet připsána úhrada z právnická osoba ve výši 10.000 Kč, dne číslo. úhrada z právnická osoba ve výši 101.776,42 Kč a dne číslo. úhrada z právnická osoba ve výši 222.806,40 Kč a konečný zůstatek 215.395,39 Kč.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 12.1.2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal peněžní prostředky až do výše 10.000 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu ve výši 2.705 Kč poslední výzvou ze dne 25.12.2018) a z toho důvodu žalobkyně dopisem ze dne 26.1.2019 pozastavila čerpání úvěru a rozhodla o okamžité splatnosti úvěru. Úvěr se tak stal splatný ke dni 26.1.2019. Dluh žalovaného ke dni odstoupení od smlouvy činila částka 9.060 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr vyčerpal celkem částku 12.918,70Kč a celkem uhradil částku 6.723,60 Kč. Výzvou ze dne 19.11.2019 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky 10.334,36 Kč. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27.1.2017 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal peněžní prostředky až do výše 503.410 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu ve výši 24.417 Kč poslední výzvou ze dne 2.1.2018) a z toho důvodu žalobkyně dopisem ze dne 3.2.2019 rozhodla o okamžité splatnosti úvěru. Úvěr se tak stal splatný ke dni 3.2.2019. Dluh žalovaného ke dni odstoupení od smlouvy činila částka 461.428 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr vyčerpal celkem částku 503.410 Kč a celkem uhradil částku 157.437 Kč. Výzvou ze dne 19.11.2019 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky 529.093,19 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet žalobkyně prověřila na základě prohlášení dlužníka. V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 12.1.2017 žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 17.200 Kč (tento údaj je v rozporu s příjmy uvedenými ve výpisech z účtu) a v žádosti ze dne 27.1.2017 uvedl příjem ve výši 15.518 Kč. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného u revolvingového úvěru ze dne 21.1.2017 žalobkyně dle statistických dat, aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení stanovila životní výdaje žalovaného na 7.032 Kč, dále žalovaný uvedl splátky ve výši 3.000 Kč a žalobkyně zjistila splátky úvěru ve výši 3.758 Kč. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného u úvěru ze dne 27.1.2017 žalobkyně dle statistických dat, aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení stanovila životní výdaje žalovaného na 6.931 Kč, žalovaný neuvedl žádné splátky a žalobkyně zjistila splátky úvěru 4.923 Kč, splátky 500 Kč a novým úvěrem byl doplacen původní úvěr. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného, a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by žalovaný své výdaje uváděl ani, že by je dokládal. Žalobkyně sice měla k dispozici výpisy z účtů žalovaného, kde si mohla ověřit jeho příjmy a způsob hospodaření, ale u úvěru ze dne 12.1.2017 je zřejmé, že z výpisů z účtu nevycházela, kdy soud zjistil, že ani v jediném případě od ledna 2016 příjem žalovaného ze zaměstnání nedosáhl 17.200 Kč, jak uváděl v žádosti. Z výpisů z účtu předložených žalobkyní vyplývá pouze to, že žalobkyně si mohla ověřit příjmy žalovaného od zaměstnavatele, ale závěr o jeho úvěruschopnosti z nich vyvodit nelze. Žalobkyně se nezajímala o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezila na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat, životního minima a normativních nákladů na bydlení (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnala se skutečnými výdaji žalovaného. Žalobkyně tak zcela rezignovala na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání obou smluv o úvěru nejednala s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splatit, kdy se nezajímala o výdaje žalovaného. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. III. číslo) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 12.918,70 Kč a částku 503.410 Kč. Vzhledem k tomu, že obě uzavřené smlouvy byly absolutně neplatné, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 516.328,70 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 157.437 Kč a 6.723,60 Kč, celkem 164.160,60 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 352.168,10 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 1.4.2021. Nárok se stal splatným 2.4.2021 a žalovaný se dostal do prodlení od 3.4.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 3.4.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobkyně požadovala celkem částku 684.108,10 Kč (částku 461.427,13 Kč + 105.713,30 Kč – úrok 9,9% ročně z částky 457.454,38 Kč od 4.2.2019 do 4.6.2021, + 104.111,60 Kč - úrok z prodlení 9,75% ročně z částky 457.454,38 Kč od 4.2.2019 do 4.6.2021 + částku 8.966,17 Kč + 2.466,80 Kč - úrok ve výši 16,9% ročně z částky 6.195,10 Kč od 27.1.2019 do 4.6.2021 + částku 1.423,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6.195,10 Kč od 27.1.2019 do 4.6.2021). Žalobkyni bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 357.182,80 Kč (částka 345.973 Kč + 4.926,50 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z 345.973 Kč 3.4.2021 do 4.6.2021 + částku 6.195,10 Kč + 88,20 Kč – úrok z prodlení 8,25% ročně z 6.195,10 Kč od 3.4.2021 do 4.6.2021). Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 52,2%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 47,8%. Poměr úspěchu tedy činí 4,4% ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 18.816 Kč a tři náhrady v paušální výši ( ) za tři úkony ( vyhl. č. 254/2015Sb. - výzva k plnění, podání žaloby a účast na jednání soudu dne 2.6.2021) po 300 Kč ( vyhl. č. 254/2015Sb.) Celkem 19.716 Kč, kdy 4,4% činí částka 867,50 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.