Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 305/2019-105

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 53 087 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit

-) částku 40 000 Kč,

-) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 23. 12. 2019 do zaplacení,

to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do

-) částky 5 996 Kč,

-) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 996 Kč za dobu od 23. 12. 2019 do zaplacení,

-) částky 7 091,40 Kč,

-) úroku ve výši 47,22 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 18. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 75 052 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit -) částku 40 000 Kč, -) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 23. 12. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do -) částky 5 996 Kč, -) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 996 Kč za dobu od 23. 12. 2019 do zaplacení, -) částky 7 091,40 Kč, -) úroku ve výši 47,22 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 18. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 75 052 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 26. 3. 2019 podepsal smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který mu vyplatila dne 26. 3. 2019. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného hradit úvěr. Žalovaný na splacení úvěru neuhradil ničeho. V důsledku toho dne 16. 7. 2019 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný přes výzvy neuhradil dluhy z úvěru. Žalobkyně proto navrhla, aby jejich zaplacení uložil žalovanému soud.

2. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem 53 087 Kč, z toho:

-) 40 000 Kč za nesplacenou jistinu úvěru,

-) 4 598,37 Kč za úroky ke dni zesplatnění úvěru,

-) 998 Kč za 2 smluvní pokuty po 499 Kč za prodlení se zaplacením splátky č. 1 a 2,

-) 400 Kč za náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou splátek za 2 náhrady po 200 Kč u splátek č. 1 a 2,

-) 7 091,40 Kč za smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 44 598,37 Kč, a to za dobu od 18. 7. 2019 do vyhotovení žaloby,

-) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 47,22 % ročně z částky 40 000 Kč od 18. 7. 2019, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 75 052 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud má za prokázány následující skutečnosti.

5. Žalobkyně je společností, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Prokazuje to„ Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru“ ze dne 23. 5. 2018.

6. Dne 26. 3. 2019 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně dne 26. 3. 2019 vyplatila žalovanému 40 000 Kč. Žalovaný dosud na splacení úvěru ničeho neuhradil. Tyto skutečnosti prokazují kopie„ Předsmluvního formuláře“,„ Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru“ ze dne 25. 3. 2019,„ Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru číslo“ ze dne 26. 3. 2019,„ Karty klienta“ ze dne 23. 12. 2019, ověřovacího emailu ze dne 6. 3. 2019 včetně potvrzení o odeslání a zadání kódu, emailu ze dne 26. 3. 2019,„ Potvrzení o provedené platbě“ ze dne 26. 3. 2019 a„ Dokladu o vyplacení úvěru - otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ s datem zúčtování 26. 3. 2019. Uvedenými listinami byl prokázán také jejich obsah.

7. Dne 5. 12. 2019 zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dopis ze dne 4. 12. 2019, ve kterém v zastoupení žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 45 996 Kč do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 4. 12. 2019 („ Předžalobní výzva“) s kopií„ Podacího archu“ s datem podání 5. 12. 2019.

8. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila na základě

-) dokladů a informací získaných od žalovaného: dokladů o příjmech, výpisů z bankovních účtů a prohlášení žalovaného,

-) databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti: SOLUS a Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a insolvenčního rejstříku,

-) jakož i z jiných zdrojů, jmenovitě na základě tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), o neexistenci přechozí smlouvy ve stavu žalobního vymáhání, o neevidenci neplatnosti dokladu totožnosti žalovaného, o ne-evidenci zaměstnavatele žalovaného v insolvenčním rejstříku a na základě doporučení ke schválení obchodníkem jednajícím se žalovaným.

9. Soud má za prokázané tvrzení žalobkyně, že

-) žalobkyně měla k dispozici od žalovaného výpisy z účtu č. bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, a to za období od 1. 11. 2018 do 28. 2. 2019;

-) žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného v databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti - Nebankovního registru klientských informací (NRKI) s výsledným BCS skóre 243 znamenající kategorii menšího rizika;

-) žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného i z jiných zdrojů, a to na základě scoringu provedeným společností právnická osoba, což prokazuje kopie výpisu z jméno anonymizována dvě slova ze dne 25. 3. 2019.

10. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě

-) insolvenčního rejstříku, neboť žalobkyně k prokázání těchto skutečností nepředložila žádný důkaz;

-) databáze SOLUS, protože označená„ Výpis záznamů z registru SOLUS“ s datem posledního nahrání 11. 2. 2019 kterou žalobkyně prokazovala své tvrzení, je uskutečněná dne 11. 2. 2019, zatímco žalobkyně tvrdí, že smlouva o úvěru byla uzavřena o více než měsíc později dne 26. 3. 2019;

-) jiných zdrojů, a to o neevidenci neplatnosti dokladu totožnosti žalovaného a o neevidenci zaměstnavatele žalovaného v insolvenčním rejstříku, protože žalobkyně k prokázání těchto skutečností nepředložila žádný důkaz.

11. Na základě shora uvedeného soud došel k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí zjišťovala informace, které se týkaly schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně před uzavřením smlouvy pouze nahlédla do registru NRKI, vyžádala scoring žalovaného od společnosti právnická osoba a získala od žalovaného výpisy z jeho účtu za období od 1. 11. 2018 do 28. 2. 2019. K dispozici měla ještě občanský průkaz žalovaného, což žalobkyně prokázala tím, že předložila jeho kopii. To je k posouzení poměrů žalovaného naprosto nedostatečné. Z těchto podkladů žalobkyně mohla zjistit leda příjmy žalovaného. Žalobkyně však nezískala žádné informace o dalších poměrech žalovaného, zejména těch, které ovlivňují jeho výdaje (náklady na bydlení, na osobní spotřebu, počet vyživovaných osob, dluhy atd.). O výdajích žalovaného neměla žalobkyně žádné informace.

12. Soud nemá také za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, jelikož

a. Žalobkyně neměla žádné informace o výdajích žalovaného. Bez údajů o individuálních výdajích žalované je řádné posouzení úvěruschopnosti vyloučeno.

b. Žalobkyně prý výdaje žalovaného hodnotila podle„ scóringového systému“. I kdyby žalobkyně toto tvrzení prokázala, a popsala, jak přesně tento systém pracuje (hodnotí bonitu), nemělo by to na závěr soudu o nedostatečnosti posouzení úvěruschopnosti žalované vliv. Posouzení úvěruschopnosti je totiž ryze individuální záležitost, neboť se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. V žádném případě proto nelze vycházet jen ze statistických a průměrných údajů o výdajích obyvatelstva, např. o průměrných cenách nájmů, o životním minimu apod.

c. Žalobkyně jako jeden z mála podkladů měla k dispozici výpisy z účtu č. bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, a to za období od 1. 11. 2018 do 28. 2. 2019, z nichž je patrné, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za toto období činí 19 049 Kč.

13. Za situace, kdy žalobkyně neměla žádné informace o individuálních výdajích žalovaného, nemůže být řeč o splnění povinnosti žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr.

14. Soud nevyvodil žádné podstatné skutkové závěry z„ Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“ ze dne 25. 10. 2018, a to proto, že pro rozhodnutí věci nemělo význam.

15. Soud nemá pochybnosti o věrohodnost provedených důkazů.

16. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne 25. 3. 2019 podepsal smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který mu vyplatila dne 26. 3. 2019. Žalobkyně neprověřila řádně schopnost žalovaného hradit úvěr. Žalovaný na splacení úvěru neuhradil ničeho.

17. Po právní stránce soud věc posoudil podle„ Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru“ mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 26. 3. 2019, , , a podle , o spotřebitelském úvěru.

18. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 40 000 Kč. Jednalo se o smlouvu spotřebitelskou, protože byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Sjednaný úvěr podléhá zákonu o spotřebitelskému úvěru, jelikož byl sjednán úvěr se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž nešlo žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 4 nebo o omezení podle § 5 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.

22. V daném případě žalobkyně nesplnila svou povinnost náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného, stanovenou v cit. ust. § 86 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle konstantní judikatury soudů takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. nebo ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. , všechny dostupné na www.nsoud.cz). Tato rozhodnutí se sice vztahovala k  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ale„ to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , dostupný na www.nalus.usoud.cz), a tak by se tyto závěry měly uplatňovat i v poměrech , o spotřebitelském úvěru. Nic se také nemění na závěru Ústavního soudu, že je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (citováno z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. , dostupný na www.nalus.usoud.cz; srov. též výše uvedený nález sp. zn. ). Z výše uvedených důvodů došel soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.

23. Co se týče ostatních nároků, vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyně nemá právní důvod pro své požadavky na zaplacení požadovaných plateb. Výjimkou je jistina úvěru, kterou je v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele žalovaný povinen vrátit podle cit. ust. 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jistina úvěru činila 40 000 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 40 000 Kč.

24. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyně má takto právo požadovat vedle plnění též úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne 4. 12. 2019. V této výzvě žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 15 dnů od data odeslání. Výzva byla odeslána dne 5. 12. 2019 Lhůta k úhradě tedy trvala do 20. 12. 2019, od 21. 12. 2019 je žalovaný v prodlení. Žalobkyně uplatnila nárok na úroky z prodlení od 23. 12. 2019. Soud proto žalovanému uložil, aby kromě dluhu zaplatil žalobkyni také úroky z prodlení, a to z částky 40 000 Kč za dobu od 23. 12. 2019 do zaplacení. Výši úroků z prodlení soud stanovil podle

25. Na další plnění žalobkyně nemá právo, neboť se zakládají na smlouvě o úvěru, která je neplatná. Žalobkyně se na jistině domáhala zaplacení 45 996 Kč. Z ní má žalobkyně právo na zaplacení 40 000 Kč (odst. 23). Soud proto, pokud jde o jistinu ve výši 5 996 Kč a o zbývající nároky, žalobu zamítl ve výroku II. tohoto rozsudku.

26. Žalovaný byl ve věci úspěšnější, neboť soud z větší části žalobu zamítl. Žalovaný tak má podle proti žalobkyni právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 O odvolání rozhoduje Městský soud v Praze.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.