Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 268/2020-18
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 11 060 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 140 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 140 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 11 060 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 13 920 Kč, jenž představuje jistinu ve výši 8 000 Kč a úrok ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 8. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne datum. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní došlo s účinností ke dni datum k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 2 860 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud z listin označených žalobkyní k důkazům zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum a smluvních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalované částku 8 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 920 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu z označené smlouvy. Listino u označenou jako oznámení o postoupení ze dne datum, jakož i podacím lístkem je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila výše specifikovanou pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou. Současně byla touto listino u žalovaná vyzvána, aby dlužné částky z označené smlouvy uhradila do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Toto oznámení bylo žalované odesláno právní předchůdkyní žalobkyně dne datum a do dispozice žalované se dostalo datum, protože žalovaná do datum ničeho na svůj dluh neuhradila, od 27. 12. 2019 je v prodlení s jeho úhradou.
4. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná byla v době, kdy uzavírala smlouvu o spotřebitelském úvěru nezaměstnaná, přičemž uvádí, že má příjem 23 143 Kč, aniž je tento příjem jakkoli doložen potvrzením o výši tohoto příjmu, přičemž je jako zdroj hlavních příjmů uvedeno„ podpora v nezaměstnanosti“. Na straně výdajů pak uvádí žalovaná náklady na bydlení ve výši 6 000 Kč a další osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava a oblečení) ve výši 2 000 Kč měsíčně. Z čehož je prostým matematickým výpočtem dovozeno, že použitelný příjem ke splácení případného dluhu z úvěru je ve výši 15 143 Kč. Ověřovanými doklady pak byl pouze doklad o vlastnictví pronajímané věci a„ složenky – příjmy“.
5. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud. Pokud se dle svých tvrzení žalobkyně spokojila s nedoloženým prohlášením žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedený názor soudu plně koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25 7. 2017 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných vždy od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Jako dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Je tak nutno údaje, které žalovaná jako dlužník věřiteli poskytla, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně v tomto konkrétním případě doklady k příjmům žalované v tvrzené výši 23 143 Kč měsíčně, ale také zejména k tvrzeným výdajům zde ve výši 8 000 Kč, když právní předchůdkyně žalobkyně neověřila ani to, zda žalovaná může mít skutečně příjem z podpory v nezaměstnanosti ve výši 23 143 Kč, když o výši této podpory v nezaměstnanosti lze s úspěchem pochybovat. Jedná se o zcela mimořádnou výši a jestliže žalovaná nepředložila právní předchůdkyni žalobkyně doklad o výměře podpory v nezaměstnanosti jako hlavního zdroje příjmu, nemohla vzít právní předchůdkyně žalobkyně za řádně osvědčenou právě výši tohoto příjmu, která pak měla sloužit ke splácení poskytnutého úvěru. Tím, že si právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila předložení potřebného dokumentu finanční situaci žalované, porušila tím svou povinnost danou v ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru, neboť s odbornou péčí neposoudila skutečnou situaci žadatelky o úvěr. Žalovanou uváděná výše podpory v nezaměstnanosti pak nekoresponduje s vyplněnou finanční situací žadatele v kartě zákazníka žádosti o zápůjčku (zde úvěr), neboť při vyplňování daného formuláře sice žalovaná zaškrtla, že pobírá podporu v nezaměstnanosti, ale ve měsíčních příjmech uvedla příjem ve výši 23 143 Kč, nikoli pod bodem 3, kde je výslovně uvedena podpora v nezaměstnanosti, ale uvedla tento příjem pod bodem 1, kde je tento bod 1 označen jako mzda, příjmy z podnikání, apod. Přinejmenším z těchto nepřesností měla právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou způsobilostí dovyřešit tyto prosté nedostatky ve vyplnění formuláře, uvést je na pravou míru a požádat žalovanou o doložení těchto příjmů, což se v daném případě nestalo.
11. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by si všechny tvrzené údaje získané od žalované ověřila, doplnila údaje uváděné žalovanou ve formuláři, který evidentně není zcela správně vyplněn samotnou žalovanou, porušila právní předchůdkyně žalobkyně ust. § 86 cit. zákona, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr. Je zřejmé nade vší pochybnost, že právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalované, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což se nakonec potvrdilo i tím, že žalovaná zaplatila na uvedený úvěr pouze částku ve výši 2 860 Kč. Je tak vždy nutno údaje, které žalovaná jako dlužník věřiteli poskytla, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením o výši přiznané podpory, případně potvrzením zaměstnavatele žalované o výši jí tvrzeného příjmu ve výši 23 143 Kč, dále pak i ověřit z jiných zdrojů i další dlužníkem uvedené informace o jeho příjmech a výší jeho výdajů, tyto porovnat s obecně známými skutečnostmi, když dlužník má vždy tendenci chovat se účelově, aby úvěr získal, tj. přeceňovat své výdělkové poměry a schopnost splácet, což ho může přivést do dluhové pasti a ve svém důsledku pak poškodit i žalobkyni, viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.2.2019 sp. zn. 27 Co 221/2019 , jakož i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s.r.o., proti GK.
12. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a žalovaná od žalobkyně přijala částku 8 000 Kč, čímž žalované v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost úvěr vrátit dříve její právní předchůdkyni (pak žalobkyni v souvislosti s postoupením pohledávky). Tuto svoji povinnost žalovaná splnila dle tvrzení žalobkyně a listinných důkazů jen částečně, když zaplatila pouze 2 860 Kč. Žalovaná pak ani k výzvě žalobkyně ničeho na svůj dluh neuhradila. Od 27.12.2019 (tj. od uplynutí lhůty k plnění dané žalované ve výzvě ze dne 29.11.2019) je tak žalovaná v prodlení se zaplacením částky 5 140 Kč.
13. Soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla pro nesplnění podmínek v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnocena jako absolutně neplatná, z čehož vyplynulo, že žalovaná na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o úvěru) převzala od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinna vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 občanského zákoníku . Jelikož žalovaná tak dosud v části neučinila (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již vrácenou, tj. 8 000 Kč – 2 860 Kč = 5 140 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaná v této výši, tj. o 5 140 Kč, obohatila. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě této částky, a to i s úrokem z prodlení od 27.12.2019, tj. poté, co byla žalované zaslána výzva k plnění v rámci oznámení o postoupení pohledávky. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 občanského zákoníku , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
14. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.
15. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 11 060 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož byla procesně úspěšnější účastníkem řízení žalovaná. Té však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.