Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 357/2020-79

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, anonymizována tři slova číslo anonymizováno, země

zastoupená advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 14 298 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 500 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 883 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky

15 000 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do 12. 3. 2020,

14 383 Kč za dobu od 13. 3. 2020 do 24. 3. 2020,

13 883 Kč za dobu od 25. 3. 2020 do 26. 4. 2020,

13 383 Kč za dobu od 27. 4. 2020 do 21. 5. 2020,

12 883 Kč za dobu od 22. 5. 2020 do 22. 7. 2020,

12 383 Kč za dobu od 23. 7. 2020 do 21. 8. 2020,

11 883 Kč za dobu od 22. 8. 2020 do 17. 11. 2020,

11 383 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do 21. 1. 2021,

10 883 Kč za dobu od 22. 1. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 350 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.

III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 915 Kč.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 2 089 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 150 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 500 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 883 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky</b> <b>15 000 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do 12. 3. 2020,</b> <b>14 383 Kč za dobu od 13. 3. 2020 do 24. 3. 2020,</b> <b>13 883 Kč za dobu od 25. 3. 2020 do 26. 4. 2020,</b> <b>13 383 Kč za dobu od 27. 4. 2020 do 21. 5. 2020,</b> <b>12 883 Kč za dobu od 22. 5. 2020 do 22. 7. 2020,</b> <b>12 383 Kč za dobu od 23. 7. 2020 do 21. 8. 2020,</b> <b>11 883 Kč za dobu od 22. 8. 2020 do 17. 11. 2020,</b> <b>11 383 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do 21. 1. 2021,</b> <b>10 883 Kč za dobu od 22. 1. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 350 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 915 Kč.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 2 089 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 150 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.</b>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ve znění jeho částečného zpětvzetí ze dne 29. 9. 2020 domáhala zaplacení částky 18 225 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání úvěru pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru počínaje dnem 24. 4. 2019. Žalovaný dne 24. 4. 2019 vyčerpal částku 15 000 Kč, neuhradil ovšem ničeho. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 15 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 225 Kč.

2. Žalovaný namítal, že úvěr od března 2020 splácí, byť nižší než ve smlouvě dohodnutou částkou, přičemž žalobkyní uplatněná výše dluhu a jeho příslušenství jeho platby nezohledňuje. S poukazem na svou zhoršenou finanční situaci a množství závazků žalovaný žádal o povolení splátek ve výši 500 Kč měsíčně. Současně požadoval, aby soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť odmítla jeho opakované žádosti o mimosoudní dohodu na úhradě dluhu.

3. Podáním ze dne 7. 12. 2020 žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně částky ve výši 3 927 Kč s odůvodněním, že platby, které žalovaný uvedl, byly dohledány. Žalobkyně v rámci předžalobní výzvy ze dne 2. 12. 2019 žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, uvedla údaje pro provedení platby a upozornila žalovaného na podání žaloby v případě, že ve lhůtě do 9. 12. 2019 dlužnou částku nezaplatí. Žalovaný však uhradil žalobkyni až dne 12. 3. 2020 částku ve výši 617 Kč a následně dne 24. 3. 2020 částku 500 Kč, dne 26. 4. 2020 částku 500 Kč, dne 21. 5. 2020 částku 500 Kč, dne 22. 7. 2020 částku 500 Kč a dne 21. 8. 2020 částku 500 Kč a po podání žaloby dne 17. 11. 2020 částku 500 Kč, přičemž všechny platby byly poukazovány na jiný bankovní účet. Usnesením ze dne 11. ledna 2021, č. j. číslo jednací soud na základě návrhu žalobkyně řízení v tomto rozsahu částečně zastavil.

4. Podáním ze dne 12. 3. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 500 Kč, neboť žalovaný po podání žaloby dne 21. 1. 2021 uhradil částku 500 Kč, kterou započetla žalobkyně na jistinu. V souladu s ustanovením , 2, 4 soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť žaloba byla vzata zpět před jednáním (I. výrok).

5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru a příslušné poplatky pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši a) 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle této smlouvy připsány na jeho bankovní účet. V případě prodlení žalovaného se splacením jakékoliv částky žalobkyni dle smlouvy mohla žalobkyně po žalovaném požadovat zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum, oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne datum). Dne datum byla na bankovní účet bankovní účet odeslána částka ve výši 15 000 Kč (potvrzení o provedené platbě). Předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 2. 12. 2019 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 20 070,77 Kč do sedmi dnů, tj. do 9. 12. 2019 (předžalobní výzva ze dne 2. 12. 2019 včetně poštovního podacího archu). Předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 12. 6. 2020 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 22 486,48 Kč do sedmi dnů, tj. do 18. 6. 2020 (předžalobní výzva ze dne 12. 6. 2020 včetně podacího archu).

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, Nebankovního registru klientských informací CNCB a Bankovního registru klientských informací CBC, přičemž výstupy z registrů klientských informací již nedisponuje. V centrální evidenci exekucí nebyl zjištěn žádný záznam žalovaného. V tomto směru předložila výpis z centrální evidence exekucí vyhotovený dne datum, dle kterého nebyl pod rodným číslem žalovaného nalezen žádný záznam. Žádné jiné relevantníy označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy a podstatné výdaje žalovaného.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném

do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

14. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty

a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání

i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli

úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,

sp. zn. ).

16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou

i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně nijak blíže nezjišťovala a neověřovala příjmy ani podstatné výdaje žalovaného. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně prověřila při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jeho příjmy a výdaje a zda má dluhy a jak zjištěné informace vyhodnotila. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům i výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 4 117 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí 10 883 Kč (15 000 117), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem II zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III).

20. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z poskytnuté částky 15 000 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do zaplacení, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení věta třetí stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v  o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění ( o. z.). Žalovaný byl k úhradě dlužné jistiny vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 2. 12. 2019, podle které byl povinen dlužnou částku uhradit do 7 dnů, tj. do 9. 12. 2019. Dne 9. 12. 2019 tedy nastala splatnost částky ve výši 15 000 Kč a počínaje 10. 12. 2019 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané (10 %). Jelikož se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 25. 1. 2020 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období, přičemž ve výroku rozsudku soud v části týkající se úroku z prodlení zohlednil žalovaným provedené platby tak, jak byly popsány shora.

21. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle ve spojení s  věty první a druhé (1 000 Kč žalovaný uhradil po podání žaloby a procesně zavinil zastavení řízení v této části; žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení ohledně částky ve výši 3 427 Kč – žalovaný sice poukazoval platby jinam, než mu sdělil právní zástupce žalobkyně, žalobkyně žalovanému však prostřednictvím SMS zpráv přijetí plateb pravidelně potvrzovala) přísluší vůči žalovanému právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 18 225 Kč (jistina 10 883 Kč + smluvní pokuta 2 915 Kč + zastavení řízení ohledně částky 4 427 Kč) a částky 11 883 Kč (přiznaná jistina 10 883 Kč + zastavení řízení ohledně částky 1 000 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 65 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 30 % (65 % - 35 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 6 962 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 900 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 4 110 Kč (2,5× 300 Kč dle vyhl. č. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle vyhl. č. , sepis jednoduché výzvy k plnění dle vyhl. č. a sepis žaloby dle vyhl. č. ; 1× 1 700 Kč dle vyhl. č. za následující úkon právní služby: vyjádření k odporu a částečné zpětvzetí žaloby dne 7. 12. 2020; 1× 1 660 Kč dle vyhl. č. za následující úkon právní služby: částečné zpětvzetí žaloby dne 12. 3. 2021), náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (tj. 3× 100 Kč dle vyhl. č. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby a 2× 300 Kč dle vyhl. č. příslušející ke dvěma shora uvedeným úkonům právní služby) a částky 1 052 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle Náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč (30 % z částky 6 962 Kč) je žalovaný povinen dle zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

22. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle vyhl. č. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne 25. 3. 2021, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.

23. Žalovaný požádal o možnost plnění dluhu ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně. K výzvě soudu uvedl, že měsíčně pobírá plnění z renty v průměrné výši 21 000 Kč (vyrozumívací dopis poškozenému k pracovnímu úrazu/nemoci z povolání ze dne datum), dále pracuje ze zdravotních důvodů na zkrácený úvazek a pobírá mzdu v průměrné výši 4 000 Kč (výplatní lístky za měsíce říjen až prosinec 2018, květen a srpen 2020). Měsíčně hradí výživné na dvě děti v celkové výši 6 300 Kč (poštovní poukázky za měsíce červenec až prosinec 2020). Od ledna 2021 navíc syn bydlí u něj, tudíž jej plně vyživuje a pečuje o něj. Měsíčně dále hradí hypotéku na dům, ve kterém žije, a to částkou 11 671 Kč měsíčně. Za energie hradí 3 000 Kč měsíčně a splátku zápůjčky u právnická osoba anonymizováno ve výši 500 Kč měsíčně. Žalobkyně s navrženou výší měsíčních splátek souhlasila. Při určení výše splátek tedy soud vycházel z návrhu žalovaného, který žalobkyně akceptovala. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.

24. Soud současně neshledal důvody pro aplikaci ustanovení , kterého se dovolával žalovaný. Okolnost zvláštního zřetele hodnou ve smyslu tohoto ustanovení, která by dle žalovaného měla vést k odepření práva na náhradu nákladů řízení jinak úspěšné žalobkyni, žalovaný spatřoval v odmítání smírného řešení ze strany žalobkyně. Žalovaný dle svého tvrzení aktivně navrhoval mimosoudní dohodu účastníků a svoji vážně míněnou snahu dluh z úvěrové smlouvy uhradit projevoval pravidelným splácením úvěru sice nižšími splátkami, než bylo dohodnuto ve smlouvě, ale maximálními možnými vzhledem k jeho tíživé finanční situaci.

25. Soud se jako okolností zvláštního zřetele hodnou zabýval chováním účastníků před podáním žaloby. Primárně je nutno uvést, že žalovaný v žádném ze svých podání adresovaných žalobkyni své poměry konkrétně nepopsal. Byť žádal žalobkyni o povolení splátek, neuvedl žádné konkrétní skutečnosti (jaké má příjmy, dluhy, vyživovací povinnosti a další nezbytné výdaje), na základě nichž by žalobkyně mohla posoudit, zda jeho poměry odůvodňují povolení splátek, případně v jaké výši. Z e-mailové korespondence účastníků, kterou žalovaný předložil, vyplývá, že žalobkyně prostřednictvím společnosti právnická osoba dne 20. 8. 2019 žalovaného vyzvala k mimosoudnímu řešení dluhu u žalobkyně. Žalovaný reagoval až dne 10. 9. 2019, tedy v době, kdy již byl čtyři měsíce v prodlení se splácením úvěru, když požádal o možnost splátkového kalendáře s měsíčními splátkami ve výši 500 Kč. Na výzvu žalobkyně ze dne 2. 12. 2019 k úhradě dlužné částky reagoval až dne 12. 3. 2020, kdy opět požádal o možnost splátkového kalendáře s tím, že již uhradil první splátku ve výši 617 Kč právnická osoba e-mailem ze dne 16. 3. 2020 oznámila žalovanému, že mimosoudní řízení v inkasní kanceláři bylo ukončeno, přičemž pro dořešení dluhu má žalovaný kontaktovat přímo věřitele (žalobkyni). Žalovaný dlužnou částku nadále splácel měsíčními splátkami ve výši 500 Kč (v červnu 2020 však splátku neuhradil). Žalobkyně dne 16. 3. 2020, dne 27. 3. 2020, dne 29. 4. 2020, dne 26. 5. 2020, dne 24. 7. 2020 a dne 22. 1. 2021 prostřednictvím SMS zpráv potvrdila přijetí platby od žalovaného (SMS zprávy ze dne 16. 3. 2020, 27. 3. 2020, 29. 4. 2020, 26. 5. 2020, 24. 7. 2020 a 22. 1. 2021).

26. Žalovaný tak za vážně míněnou snahu o mimosoudní dohodu na úhradě dluhu vydává svůj návrh na snížení splátek z částky 1 650 Kč (11 % nesplaceného úvěru) dohodnuté v úvěrové smlouvě na částku 500 Kč bez dalších záruk, a to v době, kdy již byl čtyři měsíce v prodlení se splácením a žalobkyni neuhradil do té doby ničeho. První splátku uhradil až 11 měsíců po poskytnutí peněžních prostředků od žalobkyně. Takový návrh není přiměřený vzniklé situaci. Žalovaný coby dlužník neplnící si své povinnosti ze smlouvy nemohl očekávat, že výsledkem jeho prodlení se splácením bude dohoda na pro něj výhodnějších podmínkách, než vyplývaly z úvěrové smlouvy.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobce) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.