Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 79/2021-59

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 61 716 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 1 459,97 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 905,37 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 032 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43 684 Kč, úroku v kapitalizované výši 3 527,81 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 810,25 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 463,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 26 653,89 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 621,89 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 18 032 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 1 459,97 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 905,37 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 032 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 43 684 Kč, úroku v kapitalizované výši 3 527,81 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 810,25 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 463,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 26 653,89 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 621,89 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 18 032 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 3 081 Kč a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru sestávající z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 14 400 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 943 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 760 Kč (celkem tedy částku ve výši 58 184 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 4 156 Kč. Žalovaná částka 61 716 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 24 810,25 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 1 843,64 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 376,37 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 244,80 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 10 940,94 Kč a smluvní pokutu ve výši 17 500 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 15% p.a. smluvního úroku z jistiny 24 810,25 Kč za dobu od 10. 6. 2019 do zaplacení, přičemž za dobu od 10. 6. 2019 do 20. 5. 2020 úrok kapitalizovala částkou 4 987,78 Kč, a 9,75% p.a. úroku z prodlení z částky 26 653,89 Kč za dobu od 10. 6. 2019 do zaplacení, přičemž za dobu od 10. 6. 2019 do 20. 5. 2020 tento úrok kapitalizovala částkou 3 368,85 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni.

2. Podáním ze dne 29. 3. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 1 459,97 Kč představující část kapitalizovaného úroku a ohledně částky ve výši 905,37 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle , 2 řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (ustanovení ).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 26 184 Kč sestávajícími z úroku ve výši 3 081 Kč, z úplaty (úhrady za poskytnutí úvěru) ve výši 14 400 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 940 Kč a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek) ve výši 5 760 Kč (celkem tedy částku 58 184 Kč) splatit ve 14 splátkách ve výši 4 156 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 13 968 Kč (transakční historie). právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (seznam postoupených pohledávek, dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové ě nazvané žádost o úvěr vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný u společnosti právnická osoba od 1. 12. 2017 do 31. 5. 2018 a jeho pravidelný měsíční příjem činí 16 334 Kč. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu, ze které vyplývá, že žalovaný je zaměstnán u společnosti právnická osoba, den nástupu do práce je 1. 12. 2017 a pracovní poměr se sjednává na dobu určitou do 31. 5. 2018. Žalobkyně dále předložila mzdový výměr, ze kterého vyplývá, že základní mzda žalovaného činí 78 Kč/hod. a pohyblivá (nenároková) složka mzdy činí 22 Kč/hod. Dále žalobkyně soudu předložila výplatní pásky žalovaného za měsíce prosinec 2017 a leden a únor 2018, ze kterých vyplývá, že čistý příjem žalovaného za měsíc prosinec 2017 činil 14 008 Kč, za měsíc leden 2018 činil 18 265 Kč a za měsíc únor 2018 činil 16 729 Kč. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 10 538 Kč, a to 3 000 Kč na bydlení a energie, 5 590 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 1 948 Kč měsíční splátky stávajících půjček. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý a nevyživuje žádné děti do 26 let. Žalovaný dále prohlásil, že všechny uvedené informace a skutečnosti jsou úplné a pravdivé a že nezamlčel žádné skutečnosti, které by mu bránily v případě uzavření smlouvy o úvěru plnit svůj dluh vůči úvěrujícímu řádně a včas a které by mohly mít jakýkoliv vliv na rozhodnutí úvěrujícího poskytnutí úvěru na základě této žádosti. Žalovaný dále prohlásil, že není v úpadku a nejsou dány podmínky pro podání insolvenčního návrhu na žalovaného a že nebude činit žádné úkony, které by mohly vést k naplnění podmínek pro zahájení insolvenčního řízení vůči žalovanému. Žalobkyně předložila první stranu smlouvy o nájmu bytu, ze které vyplývá, že nájem je sjednán na dobu určitou od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2017 a spolu s žalovaným ve společné domácnosti žije manželka a dcera. Dodatkem ke smlouvě o nájmu bytu ze dne datum byl nájem sjednán na dobu určitou od 1. 4. 2017 do 31. 3. 2018. Výzvou ke splnění vymáhané povinnosti Exekutorského úřadu Karlovy Vary, č.j. číslo jednací byl žalovaný vyzván ke splnění vymáhané povinnosti k peněžitému plnění v celkové výši 23 287,28 Kč. Žalovaný dne datum Exekutorskému úřadu Karlovy Vary uhradil částku 23 321 Kč. Výzvou ke splnění vymáhané povinnosti Exekutorského úřadu Karlovy Vary, č.j. číslo jednací byl žalovaný vyzván ke splnění vymáhané povinnosti k peněžitému plnění v celkové výši 12 251,88 Kč. Žalovaný dne datum Exekutorskému úřadu Karlovy Vary uhradil částku 16 231 Kč Exekutorský úřad Přerov, č.j. číslo jednací vydal vyrozumění o zahájení exekuce v neprospěch žalovaného za účelem uspokojení pohledávky ve výši 17 946,77 Kč s příslušenstvím a k úhradě nákladů exekuce. Žalobkyně dále předložila nečitelné potvrzení banky o vkladu hotovosti. Žádné jiné relevantní y označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupila společnost právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo dodatkem ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamem postoupených pohledávek a potvrzením o zaplacení kupní ceny, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne datum. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

14. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty

a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání

i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli

úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,

sp. zn. ).

16. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou

i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela z informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, a to pracovní smlouvou, mzdovým výměrem, výplatními páskami, smlouvou o nájmu bytu a vyrozuměním o zahájení exekuce. Výplatní pásky žalovaného za měsíce prosinec 2017 až únor 2018 sice prokazují žalovaným tvrzený příjem, ovšem z předložené pracovní smlouvy vyplývá, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2018, přičemž úvěrová smlouva ze dne 9. 4. 2018 byla sjednána na dobu 14 měsíců, tzn., že poslední splátka úvěru měla být žalovaným uhrazena do 9. 6. 2019. Žalobkyně tak měla ověřený příjem žalovaného pouze na jeden měsíc po uzavření úvěrové smlouvy a nemohla vědět, zda bude žalovaný schopen úvěr hradit do budoucna. Výdaje žalovaného na bydlení a energie byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 3 000 Kč. Žalobkyní předložená první strana smlouvy o nájmu bytu ve znění jejího dodatku však nebyla aktuální a ani neprokazovala žalovaným tvrzené výdaje na bydlení a energie. Navíc dle smlouvy o nájmu bytu měl žalovaný žít ve společné domácnosti s manželkou a dcerou, přitom v žádosti o úvěr žalovaný uvedl pouze manželku. Toho si právní předchůdce musel být vědom, přičemž tuto skutečnost nijak blíže neprověřoval. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány další výdaje žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný uvedl, že splácí další půjčku částkou 1 948 Kč. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně její právní předchůdce prověřil při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tvrzené výdaje žalovaného a zda má dluhy a jak zjištěné informace vyhodnotila. Bez náležitého posouzení příjmů a výdajů žalovaného, nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Přitom nemohl spoléhat jen na žalovaným sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39).

19. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

20. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 18 032 Kč (32 000 Kč – 13 968 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal

a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 18 032 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení věta třetí stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v  o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění ( o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaný byl k úhradě dlužné jistiny vyzván výzvou k plnění ze dne 23. 11. 2020, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 8. 12. 2020. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 9. 12. 2020 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané (tj. 8,25 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 26 653,89 Kč od 10. 6. 2019 do zaplacení, přičemž za dobu od 10. 6. 2019 do 20. 5. 2020 úrok z prodlení kapitalizovala částkou 2 463,48 Kč. Soud proto žalobu ohledně úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 463,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 26 653,89 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 621,89 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 18 032 Kč za dobu od 9. 12. 2020 do zaplacení zamítl.

22. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.