Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 364/2020-40
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5.320 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 700 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do části jistiny ve výši 4.620 Kč a části zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.320 Kč od 18. 2. 2019 do 8. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.620 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 700 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 700 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do části jistiny ve výši 4.620 Kč a části zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.320 Kč od 18. 2. 2019 do 8. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.620 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 700 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 12. 10. 2020 a doplněným podáním doručeným zdejšímu soudu dne 21. 1. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 5.320 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od 18. 5. 2019 do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že žalobkyně se žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru (dále též„ smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, prověřením přes společnost právnická osoba, a insolvenční rejstřík, telefonickou kontrolou zaměstnání, kontrolou platební historie žalované u žalobkyně a vyhodnocením aktuální finanční situace podle žalovanou vyplněných údajů a podle její lokality, včetně kontroly dokumentů předložených žalovanou. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.620 Kč v pravidelných týdenních splátkách po částce 177 Kč týdně, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 5. 2019. Sjednané částky žalovaná nehradila řádně a včas a za dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem 5.300 Kč. Předžalobní výzva žalované nebyla zaslána.
2. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), nevyjádřila (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 8. 2. 2021). Předvolání k ústnímu jednání, které jí bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaná nepřevzala a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. považuje za doručené dne 26. 3. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž dokazování provedl především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ):
3. Dne datum uzavřely žalobkyně a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 6.000 Kč v hotovosti a žalovaná se tuto částku zavázala společně s poplatkem ve výši 4.620 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po částce 177 Kč. Dle textu Evidenční karty klienta ze dne 23. 3. 2018 byla žalovaná v době uzavření smlouvy vdova, měla středoškolské vzdělání a nevlastnila automobil ani nemovitosti. Nikdy nebyla soudně ani trestně stíhána. Bydlela v nájmu s náklady na nájemné a inkaso celkem ve výši 6.200 Kč měsíčně. Dříve již měla u žalobkyně úvěr a v době uzavření smlouvy zde splácela úvěr po částce 1.050 Kč měsíčně. Další výdaje domácnosti měla v částce 2.500 Kč měsíčně a neplatila žádné spoření, pojištění ani výživné. Byla v invalidním důchodu, který pobírala po částce 13.754 Kč, jiné příjmy neměla. Údaje uvedené žalovanou byly dle sekce„ Ověřené dokumenty“ ověřeny z výměru důchodu. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas a za dobu trvání smlouvy žalobkyni uhradila celkem 5.300 Kč (v průběhu řízení byla procesně pasivní a netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila více).
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 6.000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit včetně poplatku v celkové výši 4.620 Kč v 60 týdenních splátkách. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího (žalobkyně) bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že úvěrující posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) pouze na základě obsahu tzv. evidenční karty klienta, aniž by žalobkyně prokázala, že žalovaná k tomu doložila listin y, které měly osvědčit pravdivost údajů uvedených v zákaznické kartě, soud proto nemohl ověřit pravdivost těchto údajů. Výdaje žalované pak nebyly zkoumány vůbec, žalobkyně se zde spokojila pouze s odhadem výdajů žalované, aniž by žádala jejich podložení listinami. Za těchto okolností má soud rozdíl od argumentace žalobkyně za to, že žalobkyně v postavení odborníka (podnikatele) svým povinnostem nedostála, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na skutečnosti tvrzené žalovaným, jak na ně odkazovala žalobkyně v žalobě. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost uložená spotřebiteli však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Podnikatel – úvěrující se nemůže zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že úvěrující nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a nemohl si být jist, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Za takové situace by tak obezřetný úvěrující nemohl spotřebiteli předmětný úvěr poskytnout. Následkem nesplnění uvedené povinnosti žalobkyně je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nelze ji konvalidovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018 ). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.
11. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 6.000 Kč a v průběhu splácení žalovaná zaplatila celkem 5.300 Kč (žalovaná netvrdila ani neprokázala nic jiného). Soud proto žalobě vyhověl v částce odpovídající rozdílu mezi poskytnutou výší finančních prostředků a částkou, kterou žalovaný uhradil, tedy v částce 700 Kč. Ode dne, kdy byla žalované doručena žaloba (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaná s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to od prvního dne prodlení žalované. Lhůta ke splnění platebních povinností žalované byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. (výrok I.)
12. S ohledem na zastávaný právní názor soud žalobu ve zbývající části ohledně jistiny ve výši 4.620 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když přihlédl k tomu, že žalovaná byla procesně úspěšnější než žalobkyně a náležela by jí tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.