Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
106 C 112/2021-54
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Hermannovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 9 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 700 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 6 900 Kč
-) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 598 Kč,
-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 5 344 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021,
-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % z částky 2 700 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení,
-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 6 900 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení,
-) spolu s úrokem 10,55 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 700 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do částky 6 900 Kč</b> <b>-) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 598 Kč,</b> <b>-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 5 344 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021,</b> <b>-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % z částky 2 700 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 6 900 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení,</b> <b>-) spolu s úrokem 10,55 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení,</b> <b>zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž byl soudu doručen dne
5. 1. 2021, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 9 600 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalovaným a společností právnická osoba došlo dne
25. 4. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 3 650 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 8 650 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru se žalovaný zavázal uhradit v 13 měsíčních splátkách po 650 Kč. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 25. 5. 2019 zesplatnil a tím mu vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené části, která činila na jistině úvěru 5 000 Kč, úroku 344 Kč, poplatku za uzavření 234 Kč a administrativního poplatku 272 Kč. S účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba Pohledávka za žalovaným vyplývající z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 6. 2020 mezi společností právnická osoba a žalobkyní. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje zaplatit neuhrazenou jistinu 5 000 Kč, úrok 344 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 234 Kč, úhradu za administrativní činnost 272 Kč, smluvní pokutu 3 750 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 598 Kč. Dále žalobkyně požaduje příslušenství. Žalovanému byla zaslána dne 18. 12. 2020 předžalobní výzva k plnění, ovšem bezvýsledně.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřila.
K jednání, jenž se ve věci konalo dne 14. 6. 2021, se nedostavil žádný z účastníků, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Soud jednal a rozhodl ve věci samé vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
V daném případě vzal soud za prokázáno: ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovaným dne 25. 4. 2018, že věřitel se na základě smlouvy při jejím podpisu zavázal poskytnout dlužníkovi – žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 5 000 Kč splatný ve 13 měsíčních splátkách. Dlužník převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti stvrdil podpisem na smlouvě. Úvěr byl poskytnut na 13 měsíců a smluvní strany se dohodly, že dlužník zaplatí poplatek za uzavření smlouvy 200 Kč, dále za správu úvěru poplatek ve výši 1 020 Kč, za hotovostní výběr 950 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 3 650 Kč, celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, činí 8 650 Kč. Účastníci si dohodli splátku ve výši 650 Kč splatnou k 25. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem, ve kterém byla smlouva uzavřena. Účastníci smlouvu podepsali.
Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru číslo vzal soud za prokázáno, že účastníci si sjednali 13 splátek po 650 Kč splatných k 25. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem, ve kterém byla smlouva uzavřena.
Z transakční historie smlouvy vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil na smlouvu číslo celkem částku 2 800 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2020 včetně dodatku smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2020 vzal soud za prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaného ze smlouvy číslo.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 vzal soud za prokázáno, že právnická osoba anonymizována dvě slova postoupila pohledávku z úvěrové smlouvy číslo na žalobkyni. Žalovaný je vyzván k úhradě neuhrazené pohledávky.
Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 12. 2020 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 25. 4. 2018 mezi žalovaným a společností právnická osoba Žalovaný je povinen splnit pohledávku nejpozději do 2. 1. 2021.
Z podacího lístku vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně odesílal žalovanému korespondenci dne 18. 12. 2020 na adresu adresa žalovaného.
Po provedeném dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 4. 2018 smlouvu o úvěru číslo dle které byly žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty v hotovosti peněžité prostředky ve výši
5 000 Kč. Žalovaný se zároveň zavázal zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem i náklady spotřebitelského úvěru ve výši 3 650 Kč. Celkovou částku ve výši 8 650 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti v 13 měsíčních splátkách po 650 Kč. S účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi anonymizována tři slova a. s a žalobkyní dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2020 odesílanou dne 18. 12. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo ve lhůtě do 2. 1. 2021.
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 24. 5. 2018 ve smyslu
ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. smlouva o úvěru.
Soud zároveň na danou věc aplikuje i zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
Podle ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Ze strany žalobkyně nebylo soudu poskytnuto tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Rovněž tak nebyly soudu poskytnuty ani žádné důkazy, kterými by zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru žalovanému bylo prokazováno.
Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí nemohlo být dáno ze strany soudu poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a předložení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučovací povinnost se váže toliko na jednání.
Právní předchůdce žalobkyně tedy nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí.
S odkazem na ust. § 86 odst. 1 , 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. hodnotí soud smlouvu o úvěru ze dne 25. 4. 2018 číslo uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.)
Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží soud i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem.
Při výkladu ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 AS 30/2015 , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání.
Za situace, kdy smluvní ujednání hodnotí soud jako neplatné a dle tvrzení žalobkyně bylo žalovanému poskytnuto v hotovosti plnění ve výši 5 000 Kč, má soud za to, že nárok žalobkyně vůči žalovanému je možno posoudit z titulu mimosmluvního ujednání ve smyslu ust. § 2991 o. z. jako plnění bez právního důvodu. S ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalované bylo žalobkyní poskytnuto plnění ve výši 5 000 Kč, zároveň žalovaný již poskytl plnění ve výši 2 300 Kč, má soud za to, že žalobkyni vznikl nárok na přiznání částky 2 700 Kč (5 000 – 2 300), když o tuto částku se žalovaný obohatil. Skutková tvrzení obsažená v žalobě nebyla ze strany žalovaného rozporována. Nebylo prokázáno, že by poskytl plnění v jiné výši.
Tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, byla žaloba v této části zamítnuta, neboť soud hodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou a přiznal nárok na plnění z titulu bezdůvodného obohacení.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ve smyslu ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.