Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 102/2020-56

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní titul Markétou Lanzovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 7.585,99 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.500 Kč ode dne 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 4.085,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7.585,99 Kč ode dne 1. 3. 2019 do 2. 3. 2020 a z částky 4.085,99 Kč ode dne 3. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.500 Kč ode dne 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 4.085,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7.585,99 Kč ode dne 1. 3. 2019 do 2. 3. 2020 a z částky 4.085,99 Kč ode dne 3. 3. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2020 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 7.585,99 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru, sjednaného mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba, IČO, a žalovanou na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 29. 12. 2017. Tvrdil, že na základě této smlouvy se původní úvěrující zavázal poskytnout žalované na dobu určitou neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 5.000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou. Žalovaná se pak zavázala tento úvěr, poskytnutý jí dne 29. 12. 2017, úvěrujícímu uhradit spolu s kapitalizovaným úrokem a poplatky, tedy celkovou částku 9.086 Kč, ve 14 splátkách do 28. 2. 2019. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, věřitel vycházel z pravidelného prokazatelného příjmu žalované po odečtení jejích závazků a pravidelných výdajů včetně případného splácení exekuce apod. Jelikož žalovaná svůj závazek nesplnila, neboť se se splácením úvěru dostala do prodlení, dluží tak žalobci, který dne 11. 12. 2019 uzavřel s původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná vyrozuměna, na jistině 4.229,66 Kč, na úroku 343,26 Kč a na poplatcích za vyhodnocení úvěru, za jeho sjednání a na inkasním poplatku pak 385,13 Kč, 1.877,10 Kč a 750,84 Kč. Žalovaná pak nereagovala ani na zaslanou předžalobní upomínku, a proto se žalobce svého nároku spolu se zákonným úrokem z prodlení, účtovaným z žalované částky ode dne 1. 3. 2019, domáhal soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce posoudil a prověřil úvěruschopnost žalované podle svých vnitřních kritérií, dle nichž má dlužník nejvýše tři závazky u jiných věřitelů, nejsou ne něj vedeny exekuce ani insolvenční řízení, dlužník v žádosti o úvěr pravdivě uvede své příjmy a výdaje a je provedena jeho lustrace v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v databázích inkasních agentur. Na základě uvedeného postupu pak úvěrující dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná pak jeho služby sama aktivně vyhledala a požádala jej o poskytnutí rychlé hotovostní půjčky, a nejednalo se tedy o situaci ovlivňující její rozhodování jakožto spotřebitele.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož se zástupce žalobce ani žalovaná k jednání soudu nedostavili (přičemž žalobce prostřednictvím svého zástupce svou neúčast na jednání omluvil), soud věc ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to žádostí žalované o úvěr ze dne 29. 12. 2017 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dále smlouvou o úvěru číslo ze dne 29. 12. 2017 spolu s ujednáním o zpracování osobních údajů a informací pro spotřebitele, dále (nekvalitní) fotokopií dokladu totožnosti žalované, její pracovní smlouvou, výplatními páskami za říjen a listopad 2017, pokynem k dočasnému přidělení zaměstnance a mzdovým výměrem, jakož i dalšími žalovanou doloženými listinami vztahujícími se k její pracovní smlouvě, platební bilancí žalované, dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 spolu s relevantní částí seznamu postoupených pohledávek, jakož i předžalobní výzvou spolu s oznámením o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2020 a poštovním podacím lístkem.

6. Dále si pak soud opatřil přehled věcí vedených u něj pro osobu žalované a výpisy ze svého informačního systému k osobě žalované, a to pokud se jedná o časově i věcně relevantní řízení vedená ve věci žalované u zdejšího soudu, konkrétně pak ke sp. zn. včetně exekučního návrhu a exekučního titulu – rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem titul. jméno příjmení dne 20. 5. 2016 pod sp. zn. 656 A/2016, dále ke sp. zn. včetně exekučního návrhu a exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 9. 2016 č.j. -36, ke sp. zn. včetně rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 10. 2020 č.j. -49 a nakonec ke sp. zn. včetně rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 5. 2021 č.j. -24.

7. Na podkladě provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, ulice a číslo, obec a číslo, poskytl žalované na její žádost a na základě uzavřené smlouvy o úvěru číslo ze dne 29. 12. 2017 částku 5.000 Kč jakožto hotovostní neúčelový úvěr, jehož převzetí žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Zavázala se pak uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou v celkové výši 481 Kč a se sjednanými poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 2.250 Kč, dále za vyhodnocení úvěru ve výši 455 Kč a za inkaso plateb v hotovosti ve výši 900 Kč, celkem tedy 9.086 Kč, a to ve sjednaných 14 měsíčních splátkách po 649 Kč s první splátkou splatnou do měsíce od podpisu smlouvy a každou další pak do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Při sjednávání úvěru pak úvěrující vycházel z údajů uvedených žalovanou v její žádosti o úvěr, dle nichž byla žalovaná v uvedené době zaměstnána na dobu určitou ode dne 16. 10. 2017 do 15. 1. 2018 (doloženo pracovní smlouvou a výplatními páskami), neměla sjednaný úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení a její měsíční příjem činil 8.361 Kč. Z této částky pak hradila 2.000 Kč na bydlení a energie, 3.410 Kč na dopravu, stravu a osobní náklady a 885 Kč jako srážky ze mzdy či výživné; disponibilní prostředky (tj. příjem ponížený o celkové výdaje v částce 6.295 Kč) tak činily 2.066 Kč. Žalovaná byla svobodná, neměla žádnou vyživovací povinnost a bydlení měla zajištěno u rodičů. Zaměstnána byla ode dne 16. 10. 2017 na hlavní pracovní poměru u zaměstnavatele právnická osoba, s místem výkonu práce ve středisku obec – Amazon v obec, za současného sjednání zkušební doby do 15. 1. 2018. Dle výplatní pásky za říjen 2017 činila čistá mzda žalované 10.962 Kč, v listopadu 2017 pak14. 121 Kč, z níž jí však již byly prováděny exekuční srážky ve výši 2.655 Kč pro uspokojení nepřednostní pohledávky. Dle zjištění soudu však žalovaná v téže době, kdy uzavřela smlouvu o úvěru s právním předchůdcem žalobce (29. 12. 2017), měla vůči sobě splatné (v některých případě i již vymáhané) pohledávky dalších věřitelů z titulu zápůjček či úvěrů. Vůči žalované tak byly evidovány, a následně vymáhány či rozhodnutími soudu nebo rozhodce i již přiznány částky 17.801,22 Kč s příslušenstvím (smlouva ze dne 15. 9. 2015, rozhodčí řízení zahájeno dne 5. 4. 2016, rozhodčí nález vydán dne 20. 5. 2016 a exekuční řízení vedeno pod sp. zn.  – 183 EX 1968, přičemž v rámci této exekuce byly prováděny srážky ze mzdy žalované tak, jak je uvedeno v její výplatní pásce za listopad 2017), 16.905 Kč s příslušenstvím (smlouva ze dne 4. 8. 2014, soudní řízení zahájeno 13. 5. 2016, rozsudek soudu vydán dne 21. 9. 2016), 20.976,60 Kč s příslušenstvím (dvě smlouvy ze dne 5. 12. 2014 a 3. 4. 2015, řízení zahájeno dne 29. 4. 2020, rozsudek vydán dne 29. 10. 2020) či 8.500 Kč s příslušenstvím (smlouva ze dne 12. 10. 2015, rozsudek vydán dne 17. 5. 2021). Žalovaná pak ani v případě předmětného úvěru své povinnosti vůči právnímu předchůdci žalobce řádně a včas neplnila, když takto uhradila pouze tři splátky dne 30. 12. 2017, 15. 1. 2018 (vždy ve výši 650 Kč) a 16. 2. 2018 (200 Kč) – celkem tak splatila 1.500 Kč, a dostala se tak se splněním dluhu do prodlení. Následně pak původní věřitel smlouvou ze dne 11. 12. 2019 postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou žalobci. Žalovaná svůj závazek zcela neuhradila ani na základě zaslané předžalobní upomínky, v níž byla současně vyrozuměna o postoupení pohledávky, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.

8. Podle ustanovení a , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Ve smyslu ustanovení může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

11. Ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle ustanovení a je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Ve smyslu ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Podle ustanovení může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je

17. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, když zjevně nedostatečně hodnotil údaje uvedené v podkladech předložených mu žalovanou a nedostál ani vlastním kritériím stanoveným pro řádné posouzení (a s odbornou péčí) schopnosti žadatele splácet spotřebitelský úvěr. Pomine-li soud skutečnost, že pracovní poměr žalované byl v době její žádosti o úvěr omezen určitou dobou, trvající pouze něco přes dva týdny ode dne žádosti o úvěr (žádost ze dne 29. 12. 2017, zkušení doba žalované měla skončit dne 15. 1. 2018), aniž by bylo potvrzeno či doloženo, že žalovaná bude u téhož zaměstnavatele pracovat i nadále po skončení zkušební doby, a dále že doprava, strava a osobní náklady žalované byly v rámci specifikace jejích výdajů zjevně stanoveny paušální částkou odpovídající životnímu minimu, a nezohledňují tedy skutečný stav, jako zásadní hodnotil to, že úvěrující se nijak blíže nezabýval a nezkoumal tvrzení ani doklady žalované týkající se jejích dalších závazků, když z doložené výplatní pásky za 11/ 2017 vyplývá údaj o prováděných exekučních srážkách ze mzdy žalované v nemalé výši (v porovnání s jejím příjmem), což by se projevilo ve stavu údajů vedených v Centrální evidenci exekucí, a zjevně si nevyžádal ani údaje z dostupných registrů dlužníků (NRKI či SOLUS), z nichž by musel zjistit, že žalovaná má již více než tři jiné závazky ze smluv o úvěru či o zápůjčce, které řádně nesplácí. Věřitele tudíž mělo zajímat, zda má žalovaná skutečně dostatečné zdroje ke splacení úvěru, a to podrobným a důkladným zkoumáním její celkové aktuální finanční situace a hospodaření včetně zjišťování příjmů zbylých členů domácnosti a skutečné výše výdajů na potřeby a závazky žalované. y předložené žalobcem ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí tedy rozhodně soud neshledává dostatečnými k tomu, aby bylo vůbec skutečné poměry žalované zjistit, a získat tak úplný obraz o aktuální finanční situaci žalované v době sjednání úvěru. Údaje vyplývající z doložených výplatních pásek tedy přinejmenším vzbuzují pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Lze tedy vycházet z toho, že skutečné poměry žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány, ale pouze formálně zhodnoceny tím, zda žalovaná doložila alespoň nezbytné y týkající se jejího zdroje příjmů (naopak např. výpisy z účtu či doklady o výdajích vyžadovány a doloženy nebyly vůbec).

18. Soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žadatelem o spotřebitelský úvěr (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné, neboť primárním zájmem žadatele je úvěr získat, a to zpravidla„ za každou cenu“, čemuž by uvedení a doložení jeho skutečných poměrů zpravidla neprospělo; jinak by o úvěr nemusel žádat, pokud by disponoval dostatkem vlastních volných prostředků), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. ).

19. Soud proto dospěl k jedinému možnému závěru, a to že u žalované byly a jsou důvodné pochybnosti o její schopnosti poskytnutý úvěr řádně splácet a naopak že žalovaná byla značně zadlužena a své závazky již nezvládala splácet. Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a neplatnost předmětné smlouvy o úvěru, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. či Ústavního soudu ve věci sp. zn. , či ). Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovanou, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům.

20. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to předáním částky 5.000 Kč v hotovosti k rukám žalované. Žalovaná je tak v souladu se shora citovaným ustanovením povinna toto plnění vydat, přičemž soud vycházel ze zjištění, že žalovaná takto původnímu věřiteli uhradila celkem 1.500 Kč. K úhradě tak nadále zbývá částka 3.500 Kč. Žalovaná se potom k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud jí proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky uvedenou částku 3.500 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím ode dne 3. 3. 2020 až do zaplacení, tedy v návaznosti na odeslání předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 2. 2020 (odeslána téhož dne, přičemž v souladu s  , upravujícím zákonnou domněnku doby dojití třetí pracovní po odeslání, se za datum splatnosti nároku z titulu bezdůvodného obohacení k výzvě věřitele podle považuje den 2. 3. 2020), a to až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

21. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 4.085,99 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 7.585,99 Kč a přiznaným nárokem ve výši 3.500 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě 9,75 % ročního úroku z prodlení jednak z částky 7.585,99 Kč (částka požadovaná žalobcem) ode dne 1. 3. 2019 do 2. 3. 2020 (tedy za dobu, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení, neboť termín splatnosti nemohl být sjednán neplatnou úvěrovou smlouvou) a jednak z částky 4.085,99 Kč (tedy v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok) ode dne 3. 3. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora – žalobce má vůči žalované pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které jí jeho právní předchůdce poskytl a které mu nebylo vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku a poplatků.

22. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku ve smyslu ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce byl se svým nárokem ve věci v převažující části neúspěšný (z celkového uplatněného nároku ve výši 7.585,99 Kč mu bylo přiznáno pouze 3.500 Kč, jeho procesní neúspěch se pak týká částky 3.742,73 Kč, představující poplatky, když k příslušenství pohledávky – úrokům – se nepřihlíží), a byl by tak povinen nahradit žalované její náklady. Té však v řízení s ohledem na její nečinnost žádné takové náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( ) u soudního exekutora.