Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 8/2021-65

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 9 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částky částka se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení částka, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek. II. Co do částky [částka] se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení [částka], a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení plnění ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, sjednané žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, jako věřitelem, s původní jistinou částka. Z této smlouvy požaduje uhradit jistinu částka, administrativní poplatek částka, částka na poměrném úroku, částka na pojištění a částka na hotovostním inkasu. Dále úrok z prodlení z jistiny částka od datum (od zrušení oddlužení žalované). Uvedla, že žalovaný celkem na závazek uhradil celkem částka (způsob započtení však nebyl aritmeticky přezkoumatelný). Dále se domáhala zaplacení plnění ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, sjednané žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, jako věřitelem, s původní jistinou rovněž částka. Z této smlouvy požaduje uhradit jistinu částka, administrativní poplatek částka, částka na poměrném úroku, částka na pojištění a částka na hotovostním inkasu. Dále úrok z prodlení z jistiny částka od datum (od zrušení oddlužení žalované). Uvedla, že žalovaný celkem na závazek uhradil celkem částka (způsob započtení však nebyl aritmeticky přezkoumatelný, ani zde nebylo zřejmé, proč jsou požadovány nižší poplatky, pokud došlo k započtení zaplacených částka na jistinu). Žalovaná však zůstala pasivní a nikdo tak neoponoval tvrzení žalobkyně, že bylo na oba závazky celkem uhrazeno pouze částka a částka. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek k výzvě soudu doplnila, že právní předchůdce prověřil bonitu žalovaného tak, že od něj získal o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovanou předložené doklady, s ohledem na celkové příjmy domácnosti i přes přiznanou exekuci shledal její poměry dostatečné, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalovaného uvádět pravdivé skutečnosti, poskytl zápůjčky. jméno obezřetnosti se odvíjí od výše úvěru, s odkazem na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sp. zn. . Následkem případného nesplnění této povinnosti pak podle je žalobkyně je neplatnost toliko relativní.

2. Soud k projednání věci nařídil jednání, žalovaná se k němu nedostavila. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud doručoval písemnosti na adresu trvalého bydliště s možností náhradního doručení, žalovanou se nepodařilo kontaktovat ani v součinnosti se zaměstnavatelem.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o půjčce ze dne datum (č. l. 15) žalobkyně prokázala, že se žalovaná zavázala uhradit celkem částka ve 43 týdenních splátkách po částka. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je vyjádřeno jak pevnou částkou částka. Zákaznickou kartou č. l. 52 žalobkyně prokázala, že žalovaná požádala o úvěr téhož dne, kdy byla podepsána smlouva, deklarovala učňovské vzdělání, nájemní bydlení, pracovní úvazek na dobu do prosince 2016, měsíční příjem ve výši částka, měsíční příjem partnera, s nímž žije od května 2016, částka, mandatorní měsíční výdaje v celkové výši částka, absenci jiných půjček, připustila exekuci s plněním částka měsíčně, bylo ověřováno zaměstnání, nájemní smlouva a výpis z účtu (listiny však soudu předloženy nebyly). Smlouvou o půjčce ze dne datum (č. l. 14) žalobkyně prokázala, že se žalovaná zavázala uhradit celkem částka v 58 týdenních splátkách po částka. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je vyjádřeno jak pevnou částkou částka. Zákaznickou kartou č. l. 54 žalobkyně prokázala, že žalovaná požádala o úvěr téhož dne, kdy byla podepsána smlouva, deklarovala učňovské vzdělání, nájemní bydlení, pracovní úvazek u shodného zaměstnavatele do prosince 2016, měsíční příjem ve výši částka, nové faktické bydliště (stále nájemní), měsíční příjem partnera, s nímž žije od června 2016, částka (vyplněno jako„ další příjem dlužníka“, což soud však soud považuje za omyl a za toliko příjem partnera jako v předchozím případě), mandatorní měsíční výdaje v celkové výši částka, absenci jiných půjček (než předchozí), připustila exekuci s plněním částka měsíčně, bylo ověřováno zaměstnání, nájemní smlouva a SIPO a výplatní pásky (listiny však soudu předloženy nebyly). Právní zástupce žalobkyně pak dopisem ze dne datum a obálkou a podacím archem č. l. 18 prokázal vypracování a zaslání jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu , na sjednanou korespondenční adresu (i na další dvě adresy dle zákaznických karet). Byla doložena tři usnesení insolvenčního soudu a přihláška pohledávky, odpovídající předmětu tohoto řízení, svědčící o návrhu žalované na oddlužení, kam byla zahrnuta projednávaná pohledávka, oddlužení však bylo pro nesoučinnost žalované se soudem zrušeno. Dopisem ze dne datum (č. l. 13) žalobkyně prokázala, že právní předchůdce vypracoval oznámení o postoupení těchto pohledávek na žalobkyni. Z výpisu věcí žalované u zdejšího soudu (č. l. 33) vyplynulo, že v letech 2014 až 2016 čelila 4 exekucím pro úhrnnou jistinu částka tis. Kč. Další řízení žalovaného (4 exekuce po roce 2019) již nejsou pro posouzení této věci rozhodné, neboť zřejmě nemohly být známy v době poskytnutí zápůjček. Údaje o exekučních řízeních soud ověřil dotazem u příslušných exekučních úřadů, neboť soud nemá informaci o stavu příjmení, který navíc neuchovává záznamy o skončení exekucí po 6 měsících. Soudní exekutor titul. příjmení z úřadu v obec sdělil, že věc sp. zn. 112 EX 3868/16 byla zapsána okolo září 2016 a vymazána okolo února 2020. Soudní exekutor titul. příjmení z úřadu v obec sdělil, že věc sp. zn. EX 3043/15 byla zapsána okolo dubna 2015 a vymazána okolo března 2021 Soudní exekutor titul. Porostlý z úřadu v obec sdělil, že věc sp. zn. byla zapsána okolo ledna 2016 a vymazána okolo dubna 2020. V době poskytnutí prvního úvěru tak přinejmenším dvě uvedená řízení v příjmení figurovala, v případě druhého úvěru pak přinejmenším tři exekuční řízení. V rámci pátrání po žalované bylo zjištěno, že tato pracuje jako krupiér/barista v anonymizována dvě slova v obec, dle registru obyvatel je bezdětná.

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Postoupení závazku na žalobkyni bylo dostatečně prokázáno oznámením původního věřitele. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku ze dvou smluv o zápůjčce ve smyslu a násl. , , s charakterem spotřebitelských závazků. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu (toliko částka a částka), neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 1. 12. 2016, platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Soudního dvora EU ve sp. zn. C číslo).

5. Pokud se týká zjištění řízení žalované u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost soudu, spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozích exekucích žalované tak vyplynul přímo ze spisu (a následně i ze zákaznických karet) a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. Jelikož takto zjištěné údaje nelze aplikovat bez doplňujícího ověření data zápisu a výmazu (resp. trvání) v příjmení, soud údaje ověřil u příslušných exekutorských úřadů. příjmení aktivitu soud přitom nečinil. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet. Současně je však uvedeno, že ověřeny byly údaje o jejím příjmu (a o nájmu bytu). Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Dle názoru soudu by však měl být nejméně dotaz do Centrální evidence exekucí (dále jen„ příjmení“) učiněn jako naprosté minimum toho, co může věřitel učinit, aby se ujistil, že neposkytuje prostředky k úhradě (obcházení) exekuce a za jakých okolností případně poskytne prostředky i navzdory exekučnímu inhibitoriu u dlužníka. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, příjmení), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI či příjmení, s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z příjmení je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z příjmení oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích svědčily o žalované lépe, když již čelila jiným nejméně dvěma, resp. třem exekucím.

6. V projednávaném případě žalobkyně neprokazuje dalšíy, v zákaznické kartě je toliko záznam o jejich předložení zástupci původního věřitele. Obsah těchto listin však nebyl pro výsledek řízení rozhodný, byť zprostředkovatelé těchto typů úvěrů jsou zpravidla značně finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, jejich motivace k uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy. Soud tedy nemůže přezkoumat pravost, resp. věrohodnost těchto listin, ani zhodnotit jejich obsahový význam. Žalovaná však především sama deklarovala pracovní úvazek na dobu určitou (a velmi blízkou, zejména u druhého úvěru), podstatně vyšší mandatorní výdaje vč. splátek exekucí, současně deklarovala základní vzdělání a nájemní bydlení. Možnost úvěr splácet tak zcela zjevně závisela výlučně na příjmu partnera (s nímž deklarovala společnou domácnost po jen několik měsíců před sjednáním úvěrů), resp. jeho vlastní schopnosti a ochoty úvěry (žalované) splácet (z takového svého příjmu). Jeho poměry, natož pravdivost tvrzení o příjmu však nijak zkoumány nebyly. To vše přitom zcela zjevně klade o to vyšší nároky na nutnost bedlivého zkoumání věrohodnosti údajů od žalované. Pokud žalobkyně odkazuje soud na výši jistin úvěrů, soud konstatuje, že je třeba brát do úvahy celkovou splatnou částku a ta v obou případech činila trojnásobek měsíčního příjmu žalované ze zaměstnání, rozhodně se tedy jednalo o podstatný závazek, u kterého byla na místě značná opatrnost. Ostatně věřitel si účtoval poplatek částka za administrativní činnosti.

7. Žalobkyni nelze klást k tíži záznamy o pozdějších řízeních žalovaného jen u zdejšího soudu, či záznamy, k nimž nemá legitimní přístup. Z jejich četnosti nicméně retrospektivně vyplývá, jak podstatný je právě údaj z příjmení, byť zobrazuje toliko probíhající exekuce, nikoliv již ukončené. Z úřední činnosti zdejšího soudu je však zřejmé, že žalovaná v době sjednávání závazku podléhala exekučnímu inhibitoriu. Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel za těchto okolností správně zhodnotil okolnost exekuce (a dotazem do příjmení zjistil, že jsou ve skutečnosti 2, resp. 3), nemohl by úvěry poskytnout. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí obou těchto spotřebitelských úvěrů ve smyslu již proto nedbalé a má za následek neplatnost závazků ze smluv o zápůjčkách bez dalšího.

8. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak ve svém podání tvrdí žalobkyně. Ustanovení § 9 (původního) zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání celé tržní odvětví i spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám, a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při jejich vymáhání. Právní předchůdce žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny. V případě žalované však byla na místě opatrnost již z důvodu záznamu o probíhající exekuci a plné závislosti na příjmu partnera, s nímž (údajně) dlužnice žila jen několik měsíců, čemuž právní předchůdkyně žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že neověřila případné probíhající exekuce proti žalované a neprověřila existenci a dostupnost dalšího příjmu v domácnosti. Případnou trestněprávní rovinu jednání žalované soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil).

9. Z těchto důvodů soud posoudil smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Soud zohlednil údaje o již uhrazeném plněn, ostatně na jistiny je započetla již sama žalobkyně. Taktéž soud proto od čerpaných jistin odečetl výši plnění, které již žalovaná uhradila a výrokem I přiznal nárok toliko na příslušný zbytek jistin, zbytek pak byl výrokem II zamítnut, úrok z prodlení byl požadován již právě jen s takových jistin. Nárok na poplatky, pojistné či obchodní úrok totiž nevznikl vůbec, neboť právní vztah mezi účastníky je třeba posoudit jako nárok na vydání předmětu bezdůvodného obohacení (z plnění bez právního důvodu ve smyslu o. z.). Proto je soud výrokem II zamítnul v plné výši. Nárok na úrok z prodlení s odkazem na tamtéž vznikl, když počátek prodlení i sazbu (s odkazem na ) shledal soud jinak důvodnými, žalobkyně by jej mohla požadovat nejpozději již po marném uplynutí lhůt dle upomínek.

10. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (63,88 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s  této přiznal k tíži žalované právo na úhradu poměrné části (27,76 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle , advokátní tarif, po částka a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á částka ve smyslu , advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Za účast při jednání již nelze aplikovat ustanovení o snížené odměně, za účast tak náleží mimosmluvní odměna dle , advokátní tarif, po částka a paušální částka náhrady hotových výdajů á částka ve smyslu , advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a podáním žalobního návrhu. Za cestu ze sídla advokátní kanceláře ke zdejšímu soudu a zpět (2x 193 km a 2x 117 minut cesty) náleží dle částka na náhradě za užití motorového vozidla, částka na náhradě za promeškaný čas za 8 započatých půlhodin na cestě k soudu a zpět a částka za spotřebované pohonné hmoty (průměrná spotřeba nafty dle technického průkazu vozidla 4,5 litru na 100 km). Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Náhrada nákladů řízení je však dle splatná k rukám advokáta jako celek.

11. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod , lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle tamtéž, když žaloba je nepochybně podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. I tvrzení ohledně insolvence lze považovat za toliko uvedení faktické skutkové okolnosti, která ani na průběh ani výsledek řízení neměla žádný vliv. Vzor je nepochybně užit prakticky doslovně v dalších žalobách stejného žalobce a právního zástupce (o čemž nepřímo svědčí i to, že aritmeticky nedávají skutková tvrzení smysl) když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Ostatně žalobkyně sama musí být schopna určit aktuální kompozici a výši pohledávky, jinak by nemohla plnit své základní funkce věřitele. Ostatně jednoduché (tj. neobsahující samotné právní posouzení nároku) předžalobní výzvu zasílá i sama žalobkyně, právní zástupce tak její úsilí duplikuje a dokládá vlastní doručení takové výzvy.

12. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle věta za středníkem Žalovaná je zřejmě předlužena a podléhá exekučním inhibitoriím. Jistiny exekucí, které dle osob věřitelů nebudou doprovázeny nadměrným příslušenstvím, však zřejmě žalovaná srážkami ze mzdy může v dohledné době uhradit, pokud tak již neučinila. Je více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla a je tak vhodné poskytnout žalované možnost pohledávku vyřešit bez nutnosti zahájit další exekuci. Nejedná se o natolik vysoké plnění, aby jej nemohla v 6 splátkách uhradit z nezabavitelných částek svého příjmu. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.