Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
19 C 47/2021-39
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr Zdeňkem Hammerem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 286 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 100 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 100 Kč od 3. 11. 2017 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky ve výši 8 186 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 373,92 Kč od 3. 11. 2017 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 100 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 100 Kč od 3. 11. 2017 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky ve výši 8 186 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 373,92 Kč od 3. 11. 2017 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 13 286 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení z částky 7 473,92 Kč. Uvedl, že dne 2.9.2016 právní předchůdce žalobce, spol. právnická osoba, jako věřitel, uzavřel s žalovanou, jako dlužníkem, smlouvu o úvěru číslo. Na základě uvedené smlouvy žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Vyjma poskytnuté částky se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru a úhradu za možnost splácet úvěr v hotovosti, celkem ve výši 8 186 Kč. Žalovaná se celkovou částku na úhradu úvěru ve výši 18 186 Kč zavázala hradit v 14i měsíčních splátkách, s tím, že poslední splátka bude splatná dne 2.11.2017. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, ke dni splatnosti úvěru se ocitla v prodlení. Uhrazené splátky žalobce započetl na úhradu dlužné jistiny i souhrnného poplatku. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplatit částku ve výši 7 473,92 Kč, představující dlužnou jistinu úvěru, částku ve výši 535,12 Kč představující dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru, částku 2 922,20 Kč představující úhradu za poskytnutí úvěru a částku ve výši 1 826,39 Kč představující dlužný inkasní poplatek. Celkem tedy žalobce požaduje uhradit částku ve výši 13 286 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z dlužné jistiny od 3.11.2017. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019, na základě které byla pohledávka právního předchůdce žalobce postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná informována.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byla žalovanému doručeny mj. na evidenční adresu adresa žalované, kde jí byly dne 13.4.2021 uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu.
3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že spol. právnická osoba, jako věřitel, poskytl žalované, jako dlužníkovi, úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná potvrdila, že jí byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala, že vyjma poskytnuté půjčky zaplatí i souhrnné poplatky (úrok + úhrada za poskytnutí úvěru + náklady na vyhodnocení úvěru + možnost inkasa v hotovosti) celkem částku 8 186 Kč. Na poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 18 186 Kč a to v 14i měsíčních splátkách po 1 299 Kč Součástí smlouvy je i ustanovení o výši úroku, kdy ve variantně splácení po dobu 14i měsíců je úrok ve výši 15% a RPSN ve výši 187,60% Smluvní pokuta byla v tiskopise smlouvy uvedena ve výši 0,5% denně z dlužné částky a to za každý den prodlení. Smlouva je žalovanou řádně podepsána dne 2.9.2016.
4. Ze splátkového kalendáře má soud za prokázáno, že žalovaná na úhradu úvěru hradila platby od 2.9.2016 do 6.8.2018, kdy celkem uhradila částku ve výši 4 900 Kč.
5. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Předžalobní výzvy, kde byla žalovaná informována, že pohledávka spol. právnická osoba vůči žalované z nesplaceného úvěru byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.12.2019 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, na základě které došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce.
6. Po právní stránce soud posoudil půjčku dle níže uvedených ustanovení.
Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé až ode dne nabytí jeho účinnosti.
Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném k době zavření smlouvy o úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou, resp. smlouvou o zápůjčce, se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
8. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
9. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
10. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
11. Soud pro úplnost odkazuje i na nedávné rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 pod sp.zn.: C -679/18, kterému byla k posouzení předložena tzv. předběžná otázka a který judikoval, že“ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
12. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši 10 000 Kč. Žalobce soudu předložil toliko vyplněný formulář-Žádost o úvěr. V uvedeném formuláři je uvedeno, že mzda žalované činí 9 500 Kč. V kolonce„ další příjmy“ je uvedena částka 20 000 Kč, avšak není zde vůbec specifikováno v čem mají tyto„ další příjmy“ spočívat. Pokud jde o náklady, žalovaná uvedla, že za nájem a energie platí měsíčně částku 4 000 Kč měsíčně a za dopravu jídlo a další náklady vynakládá částku 6 000 Kč měsíčně. Uvedené posouzení bonity však nelze považovat za dostatečně, neboť není jakkoliv ze strany poskytovatele úvěru ověřeno. Nebylo doloženo, že by si žalobce vyžádal pracovní smlouvu žalované za účelem zjištění, zda a u koho i s jaký příjmem je žalovaná skutečně zaměstnána, rovněž nebylo vůbec specifikováno, v čem mají spočívat její„ další příjmy“ ve výši 20 000 Kč. Pokud jde o výdaje, tyto soud považuje rovněž za nereálné, zvláště pokud jde o položku tržního nájmu včetně energií ve výši 4 000 Kč měsíčně. Poskytovatel úvěru si rovněž nevyžádal výpis z účtu žalované, z kterého by byl patrný stav na účtu a také pravidelné měsíční výdaje žalované.
13. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalované prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413)„ poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“
14. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovanou, uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru číslo žalobce žalované poskytl jistinu ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem 8 186 Kč. Z žalobních tvrzení a splátkového kalendáře rovněž vyplývá, že žalovaná na úvěr žalobci uhradila celkem částku 4 900 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku rovnající se rozdílu mezi částkou půjčenou a částkou vrácenou (10 000 Kč – 4 900 Kč) tedy o částku 5 100 Kč. Uvedenou částku soud žalobci přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení od 3.11.2017 do zaplacení.
16. Protože má soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z uvedené smlouvy a které byly vyjádřeny v petitu žaloby, tedy zbytek dlužné jistiny a souhrnné poplatky, výši 8 186 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 373,92 Kč od 3. 11. 2017 do zaplacení zamítl, neboť jsou svou povahou akcesorické a váží se hlavnímu závazkovému vztahu, který byl neplatně sjednán.
17. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Protože žalovaná byla ve věci úspěšnější než žalobce, měla by právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však byla ve sporu pasivní, žádné náklady jí nevznikly, bylo tedy rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
18. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15i dní ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, je možné se jejich splnění domáhat exekucí či soudním výkonem rozhodnutí.