Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 73/2021-26
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr Ivanou Dušákovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
; sídlem adresa žalobkyně
; zastoupena advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 14 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení
-) částky 7 400 Kč,
-) kapitalizovaných úroků ve výši 5 554,43 Kč,
-) úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
-) zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 8. 2017 do 18. 9. 2020.
-) zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení</b> <b>-) částky 7 400 Kč,</b> <b>-) kapitalizovaných úroků ve výši 5 554,43 Kč,</b> <b>-) úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>-) zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 8. 2017 do 18. 9. 2020.</b> <b>-) zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 14 400 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nároky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 5. 7. 2016, kterou se žalovaným uzavřel věřitel - společnost právnická osoba, IČO. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
4. Z obsahu smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že věřitel - společnost právnická osoba, IČO, poskytl dne 5. 7. 2016 žalovanému - spotřebiteli - peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na základě smlouvy evidované pod číslo. Žalovaný měl zápůjčku pravidelně splácet v 58 týdenních splátkách ve výši 300 Kč, a to včetně úroků a poplatků ve výši celkem 7 400 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, úroková sazba činila 23,72 % ročně. Na listin ě byla uvedena adresa žalovaného adresa žalovaného.
5. Z karty zákazníka ze dne 3. 7. 2016 bylo zjištěno, že původní věřitel zjišťoval informace důležité pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ve formuláři bylo křížkem označeno, že žalovaný je svobodný, bez vzdělání/se základním vzděláním, je nájemník, pracuje v hlavním pracovním poměru, zaměstnání nebylo ověřeno. Spolubydlící osoby nebyly uvedeny, žalovaný měl 2 nezaopatřené děti. Žalovaný uvedl, že současné zaměstnání trvá od října 2015, kolonka pro počet zaměstnání za poslední 3 roky zůstala nevyplněna. příjmení příjem žalovaného byl uveden ve výši 20 000 Kč měsíčně. V části pro měsíční výdaje byl vyplněn nájem/inkaso 4 000 Kč a výdaje na domácnost 10 000 Kč. Další výdaje nebyly vyplněny (spoření, pojištění, splátky úvěrů, ostatní náklady). Věřitel na formuláři křížkem označil, že měl k dispozici výplatní pásky. Za dokumenty na ověření finanční situace sloužily dále občanský průkaz, nájemní smlouva a SIPO.
6. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že dnem 30. 9. 2016 přešlo jmění zanikající společnosti právnická osoba, IČO (tj. poskytovatele zápůjčky), na společnost právnická osoba (od 30. 9. 2016 s obchodní firmou právnická osoba), IČO, jakožto nástupnickou společnost, v důsledku fúze sloučením.
7. Poskytoval zápůjčky, resp. jeho právní nástupce, evidovali ze strany žalovaného zaplacení částky 3 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a ze seznamu pohledávek bylo zjištěno, že s účinností od 6. 12. 2019 postoupila společnost právnická osoba, IČO, pohledávku žalobkyni. Z písemného oznámení bylo zjištěno, že změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.
8. Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení částky 24 224,22 Kč, a to nejpozději do 18. 9. 2020. Výzva byla odeslána na adresu adresa, kterou žalovaný uvedl v kartě zákazníka jako adresu místa výběru.
9. Z informačního systému základních registrů soud zjistil, že místo trvalého pobytu žalovaného se nachází na adrese adresa žalovaného. Tato adresa pobytu je adresou úřadu.
10. Nebylo zjištěno, že poskytovatel zápůjčky dříve, než přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného – spotřebitele – zápůjčku splácet. Smlouva o zápůjčce ze dne 5. 7. 2016 je tak neplatná, platně tudíž nebyly sjednány úroky ani další poplatky.
11. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že společnost právnická osoba, IČO, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, aniž s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného – spotřebitele – zápůjčku splácet. Smlouva o zápůjčce je tudíž neplatná. Přijetím částky 10 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a je jeho povinnosti bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný dosud vydal žalobkyni částku 3 000 Kč a v době rozhodování soudu trval stav bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně o částku 7 000 Kč. Od 19. 9. 2020 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením.
12. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu . Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona číslo o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném do 30. 11. 2016, neboť věřitel poskytl žalovanému peněžité prostředky na základě smlouvy ze dne 5. 7. 2016. Dále byla věc posouzena dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku .
13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) zmíněny v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Nejvyšší soud v rozsudku spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 vyjádřil právní názor, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Nejvyšší soud uvedl, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
17. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků neposuzoval ve smyslu ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného – spotřebitel – splácet poskytnuté peněžní prostředky. Údaje, které o svých poměrech uvedl sám žalovaný, nemohly sloužit jako objektivní podklady pro posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky. V kartě zákazníka byl uveden měsíční příjem ve výši 20 000 Kč a do měsíčních výdajů uvedl pouze náklady na nájem/inkaso 4 000 Kč a výdaje 10 000 Kč (telefon, jídlo, léky doprava, oblečení). Jiné výdaje žalovaný neuvedl, přičemž je nepravděpodobné, že žalovanému další pravidelné náklady nevznikaly, např. na výživu pro 2 nezaopatřené děti. Pracovní poměr žalovaného nebyl nijak ověřen. Soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s předpokládanou pečlivostí a vystačil si neúplnými údaji o majetkových poměrech žalovaného. Původní věřitel nesplnil zákonem stanovenou povinnost, úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudil, a tato skutečnost má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.
18. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
19. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal peněžitou částku 10 000 Kč, ze které uhradil částku 3 000 Kč. Soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni plnění ve výši 7 000 Kč. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena dle § 1879 občanského zákoníku O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku , dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení obec národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Při rozhodování o úrocích z prodlení bylo třeba vyjít z ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V dané věci žalobkyně doručovala výzvu k plnění před podáním žaloby na adresu, kterou žalovaný označil v kartě zákazníka. Žalobkyně stanovila lhůtu k plnění nejpozději do 18. 9. 2020, a jestliže žalovaný neplnil, pak se od 19. 9. 2020 dostal se zaplacením do prodlení. Žalobkyni tudíž nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení od 23. 8. 2017 do 18. 9. 2020 ve výši 8,05 % ročně. Výrokem rozsudku pod bodem II soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, pak nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků a poplatků.
20. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s ohledem na poměrný úspěch účastníků ve věci.
21. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu .
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Věcně a místně příslušným k projednání odvolání je Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí soudem nebo návrh na exekuci.