Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 240/2020-169
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 143 483,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30 270 Kč ode dne 23. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 113 213,50 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 60 406,61 Kč od 5. 8. 2020 do 22. 12. 2020 a z částky 30 136,61 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení, a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 49 771 Kč ode dne 5. 8. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 23 067,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30 270 Kč ode dne 23. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 113 213,50 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 60 406,61 Kč od 5. 8. 2020 do 22. 12. 2020 a z částky 30 136,61 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení, a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 49 771 Kč ode dne 5. 8. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 23 067,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 8. 2020 ve znění doplnění žaloby doručeného dne 8. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 143 483,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 2. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000Kč Smlouva byla sjednána elektronicky. Úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč tak, že mělo být zaplaceno 74 083 Kč, když 40 000 Kč činila jistina a 34 083 Kč sjednané úroky. Žalobkyně podanou žalobou dále uplatnila nárok na částku 11 644 Kč, kterou odůvodnila zřízením doplňkové inkasní služby na žádost žalované. V rámci sjednaných podmínek inkasní služby si smluvní strany sjednaly nároky, které žalobkyně mohla jako věřitel uplatňovat po žalované za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru stane splatným. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení za doplňkovou službu anonymizováno ve výši 38 127 Kč, která byla poskytována na žádost spotřebitele a jejím obsahem mohla být možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V. odst. číslo v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V., odst. číslo v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. V daném případě byla vůči žalovanému uplatněna podpora za odklad ve výši 8 591 Kč, podpora za nemoc ve výši 14 768 Kč a podpora za práci ve výši 14 768 Kč. Dále žalobkyně uplatnila náklady na upomínání částkou ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle č. V. 5.5. ve výši 18 868,87 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 49 771 Kč do zaplacení. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani po předchozí písemné upomínce právního zástupce.
2. V doplnění žalobních tvrzení, které byly soudu doručeny datovou schránkou dne 8. 12. 2020, žalobkyně dodala, že spotřebitelský úvěr byl žalované poskytnut nikoliv ve výši 40 000 Kč, jak bylo sjednáno ve smlouvě, ale ve výši 32 000 Kč, neboť částka ve výši 8 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 Smlouvy tj. náklady na zaslání smlouvy (kurýrní služba, zabezpečené odeslání elektronicky) ve výši 360 Kč, náklady na lustrum v centrální evidenci exekucí ve výši 60 Kč, lustrum v registru odcizených dokladů ve výši 70 Kč, lustrum v registrech spojených s AML ve výši 50 Kč, lustrum v nebankovním registru ve výši 80 Kč, odměnu za sjednání smlouvy ve výši 1 600 Kč a ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši 7 270 Kč. V doplnění žalobních tvrzení se žalobkyně rovněž vyjadřovala ke zkoumání úvěruschopnosti žalované a to tím způsobem, že uvedla, že porovnala příjmy a výdaje spotřebitele a způsob plnění dosavadních dluhů. Za tím účelem si vyžádala doklad o příjmech, výpis z bankovního účtu spotřebitele a použila dotazník vyplněný spotřebitelem. Na základě údajů, které takto obdržela, dospěla k závěru, že spotřebiteli zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru.
3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělila.
4. Soud ve věci nařídil jednání na 4. 3. 2021, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud zjistil, že dle e-mialové zprávy ze dne 25. 2. 2020 zaslala pracovnice žalobkyně na e-mailovou adresu žalované email instrukce k odsouhlasení úvěrové smlouvy, provedení verifikační platby a souhlasu s inkasem, dle nichž bude po přihlášení se do klientského účtu na adrese webová adresa pod přihlašovacím jménem: číslo a heslem: anonymizováno, odsouhlasení smlouvy, inkasa a zaslání verifikační platby 10 Kč smlouva uzavřena.
6. Dle úvěrové smlouvy číslo ze dne 25. 2. 2020 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč tak, že vyplatí předchozí závazek žalované k žalobkyni ve výši 20 855 Kč, na její účet zašle 11 145 Kč a 8 000 Kč použije na své náklady spojené s vyřízením úvěru. Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 34 083 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 0298 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Stran zkoumání úvěruschopnosti spotřebitel prohlásil, že si od něj poskytovatel vyžádal kopii občanského průkazu, výplatní pásku ne straší dvou měsíců a kompletní výpis z bankovního účtu ne starší dvou měsíců, učinil dotaz na insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí, výpis z OR zaměstnavatele, z katastru nemovitostí, z databáze odcizených dokladů, z nebankovního registru, z registru AML. Pro případ prodlení spotřebitele s úhradou jakékoli částky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Dále se žalovaná Smlouvou o zřízení inkasní smlouvy, která je součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, zavázala do 10-ti dnů od nabytí účinnosti Inkasní smlouvy řídit inkasu k bankovnímu účtu na částku 5 190 Kč celkem, splatnou do 15. dne v měsíci ve prospěch banky poskytovatele úvěru. Za zřízení této nepovinné inkasní služby se žalovaná zavázala uhradit částku 11 808 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 164 Kč. Pro případ, že na bankovním účtu spotřebitele nebude dostatek finančních prostředků na úhradu nejméně dvou úvěrových splátek, stává se úvěr splatným, a žalobkyně má právo na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z výše dlužné částky do zaplacení. Ze Smlouvy o zřízení Doplňkové služby anonymizováno, která je rovněž součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že je sjednána na žádost spotřebitele a jejím obsahem je možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V. odst. číslo v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V., odst. číslo v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Cena služby po dobu trvání úvěru byla sjednána ve výši 38 664 Kč se splatností v měsíčních splátkách po 537 Kč. Poskytnutí některých služeb ze sjednaného balíčku anonymizováno je dle smlouvy dále zpoplatněno. Pro případ prodlení s úhradou měsíčních splátek či zesplatnění zbývající částky má poskytovatel právo na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky.
7. Z dotazníku, Přílohy číslo Úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žalovaná je svobodná, má jedno dítě, má být od roku 2016 zaměstnancem společnosti právnická osoba v dělnické profesi, jde o hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Mzda je vyplácena k 15. dni měsíci. Žalovaná není vlastníkem žádné nemovitosti. Příjem ze závislé činnosti činí 22 181 Kč a ze zaměstnání 6 273 Kč (není vysvětlen důvod tohoto rozdělení příjmů), náklady na žalovanou jako spotřebitele činí 6 800 Kč, náklady na dítě 2 000 Kč, náklady na bydlení 0 Kč, dále hradí splátky 1 243 Kč, 1 500 Kč, 2 350 Kč, 4 100 Kč a jednorázově 8 000 Kč pro právnická osoba Dle závěrů žalobkyně žalované zůstává měsíčně 8 731 Kč a je tedy z hlediska paramatetrů poskytovaného úvěru úvěruschopná.
8. Z potvrzení o platbě se podává, že dne 25. 2. 2020 byla z účtu žalované č. bankovní účet pod variabilní symbol poukázána částka 10 Kč ve prospěch účtu bankovní účet.
9. Ze souhlasu k inkasu a Detailu Souhlas s inkasem je zřejmé, že žalovaná dne 25. 2. 2020 zřídila k účtu č. bankovní účet inkaso až do výše 5 190 Kč měsíčně ve prospěch účtu č. bankovní účet, s datem ukončení inkasa 15. 4. 2026.
10. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala dne 26. 2. 2020 z účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet částku ve výši 20 855 Kč.
11. Z detail pohybu – platba převodem uvnitř banky soud zjistil, že žalobkyně žalované poukázala z účtu č. bankovní účet na účet č. č. bankovní účet dne 26. 2. 2020 částku 11 145 Kč.
12. Dle potvrzení o úhradě dluhu ze dne 26. 2. 2020 je zřejmé, že žalobkyně žalované vystavila dne 26. 2. 2020 potvrzení, že její závazek z úvěru číslo byl uvedeného dne uhrazen.
13. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo soud zjstil, že žalované měl být touto smlouvou poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, resp. 16 000 Kč po zaplacení nákladů poskytovatele, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 17 041 Kč a platbami za sjednané doplňkové služby – inkaso a podpora, do 15. 1. 2026.
14. Z detail pohybu – platba převodem uvnitř banky soud zjistil, že žalobkyně žalované poukázala z účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet dne 11. 2. 2020 částku 16 000 Kč.
15. Z výpisu z účtu žalované č. bankovní účet za období od 1. 1. 2020 do 31. 1. 2020 soud zjistil, že účet vykazuje kladný počáteční zůstatek – 109,84 Kč a kladný konečný zůstatek – 9 026,04 Kč. Příjmy žalované jsou představovány platbou z platební brány webová adresa ve výši 10 000, bezhotovostním příjmem 132,50 Eur od jméno příjmení ve výši 3 260,18 Kč, mzdou za prosinec 2019 od anonymizována tři slova ve výši 21 406 Kč a 6 272,70 Kč, půjčkou od právnická osoba ve výši 8 000 Kč, mzdou za prosinec 2019 od právnická osoba ve výši 8 500 Kč, platbou od webová adresa ve výši 135 Kč, platbou od jméno příjmení ve výši 7 400 Kč, příjmem z platební brány webová adresa ve výši 4 000 Kč, bezhotovostním příjmem 600 Eur od jméno příjmení ve výši 14 777,10 Kč a příjmem z platební brány webová adresa ve výši 8 550 Kč. Časově po platbách od jméno příjmení následuje výběr z bankomatu v obdobné výši, v prvém případě ve výši 4 000 Kč, následně ve výši 14 000 Kč. Z přehledu transakcí je dále patrno, že žalovaná hradí různé závazky, neboť poznámkou splátka je označena záporná platba 1 243 Kč, dále 2 000 Kč, 5 000 Kč, 860 Kč, 2 350 Kč, 4 100 Kč, 29 Kč, další odepsané částky buď nejsou specifikovány, je uvedeno pouze číslo protiúčtu, nebo se týkají nákupů.
16. Z odpovědi na dotaz pro vyhledávání žalované v Centrální evidenci exekucí je zřejmé, že k zadání rodného čísla žalovaného nebyl nalezen žádný výsledek.
17. Z odpovědi na dotaz pro vyhledávání žalované v Insolvenčním rejstříku se podává, že k zadání rodného čísla žalovaného nebyl nalezen žádný výsledek.
18. Z kopie občanského průkazu žalovaného a výpisu z databáze neplatných dokladů bylo zjištěno, že občanský průkaz žalovaného je platný.
19. Jelikož soud po zhodnocení shora citovaných důkazů přijal závěr o tom, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala řádně (viz níže), z dalších provedených důkazů již pro nadbytečnost žádná skutková zjištění nečinil.
20. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
21. V projednávaném případě žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Dle názoru soudu však k takovému závěru nemohla dospět, pokud by o skutečnostech vyplývajících z vyžádaných listin uvažovala v kontextu reálného života. V prvé řadě, pokud někdo nevlastní nemovitost a nežije-li na ulici, musí žít nutně v nájmu, na ubytovně nebo u příbuzných. Jeho výdaje na bydlení tak v žádném případě nemohou být nulové, neboť taková taková situace není vzhledem k současným cenám nájmu v daném místě a čase (cca 100 Kč na 1 m2) a energií možná. Výdaje na osobu žalovaného představující částku 6 800 Kč měsíčně pak nijak nezohledňují skutečnost, že zaměstnavatel žalované sídlí v Brně, pracovní smlouva ke zjištění místa výkonu práce žalované od žalované vyžadována nebyla, tudíž je nutné předpokládat, že se žalovaná do místa výkonu práce musí přepravovat či si zajistit pro pracovní týden ubytování v místě. Uvažujeme-li náklady na stravu v minimální částce 100 Kč na den, pak za 30 dní musí bazální spotřeba žalované a jejího dítěte spotřebovat z jejího příjmu částku 6 000 Kč, pročež je zřejmé, že 2 800 Kč na udržení příjmu, tj. doprava do zaměstnání, provoz pro život dnes již nezbytného mobilního telefonu, náklady na hygienické prostředky, oděvy a obuv, nemůže dostačovat. Výsledek, k němuž žalobkyně mechanickým zhodnocením výše příjmu žalované a mandatorních výdajů žalované ve fiktivní výši, nekoresponduje s tím, jak žalovaná ve skutečnosti s finančními prostředky nakládala. Z výpisu z bankovního účtu je totiž patrno, že žalovaná sice dosáhla příjmu ze závislé činnosti ve výši cca 27 678,70 Kč, nedokáže s ním však hospodařit tak, aby jí po úhradě svých životních a dalších potřeb zůstávala volná aktiva. Byť účet vykázal aktivní zůstatek, stalo se tak jen proto, že žalovaná čerpala půjčku ve výši 8 000 Kč. Na účet žalované byly sice v měsíci lednu poukázány platby, které zvýšily kredibilitu žalované, žalobkyně však nijak nezjišťovala, a z účtu to ani nevyplývá, zda se jednalo o plnění určené skutečně žalované. Tím, že žalobkyně vycházela pouze z jediného výpisu z bankovního účtu, nenechala si předložit ani pracovní smlouvu, nemohla získat ustálený přehled o skutečně finančních poměrech žalované. Z toho, k jakým závěrům došlo žalobkyně, je zcela nepochybné, že poměry svých potenciálních klientů zkoumá záměrně povrchně, aby učinila liteře zákona zadost, nikoli aby odhalila, který ze zájemců o úvěr je skutečně schopen jej také splácet. Takový postup žalobkyně totiž nahrává jejímu obchodnímu záměru těžit z platební neschopnosti klientů, neboť odklady splátek a vzniklá prodlení spotřebitelů jsou dále zpoplatňována, a žalobkyně svůj profit z celé transakce v konečném důsledku násobí. Zda se tak děje jen v jisté prozřetelnosti a snaze udržet zisk i v případě obtíží s následným vymáháním a riziku insolvenčního řízení, nebo jsou záměry žalobkyně kořistničtější, není pro posouzení toho, do jaké míry žalobkyně požadavku na zkoumání úvěryschopnosti žalované vyhověla, podstatné. Určující totiž je, že úvěryschopnost klienta nezjistila řádně.
22. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak vytvořen prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu a v jaké situaci s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší a do určité míry vydanou všanc těm, kteří by chtěli nečestnými způsoby dosahovat zisku na jeho úkor. Soud tento nečestný způsob spatřoval již v samotném řešeném případě, aniž by zabíhal do podrobností jednotlivých smluvních ustanovení: Nabídka spotřebiteli činila poskytnutí částky 40 000Kč za určitých podmínek. Tyto podmínky vyústily v to, že spotřebitel nezískal požadovaných 40 000Kč, ale jen 32 000 Kč, když částka 8 000 Kč mu byla započtena na úhradu výdajů žalobkyně spojených s povinnostmi, které jí ukládá samotný zákon o spotřebitelském úvěru (zkoumat úvěruschopnost spotřebitele). Jen za poskytnutých 8 000 Kč, které žalobkyně odčerpala na úhradu nákladů spojených s plněním zákonných povinností, musela žalovaná uhradit 14 816,6, tj. o více než 85% na víc, když za úvěr ve výši 40 000 Kč musel žalovaný zaplatit dalších
34 083 Kč, což představuje úrok 85,2 %. Naproti tomu žalobkyně by za splnění všech podmínek jen z úvěrové smlouvy zaplatila žalované 32 000 Kč, a k nim navíc získala dalších 42 083 Kč, a to neuvažujeme o plnění, kterého by se žalobkyni dostalo z výhodného systému anonymizováno a Inkasní služba v celkové částce 50 472 Kč Ovšem proto, že žalobkyně takovou částku nezískala, ačkoliv ji podle řádného plnění smlouvy získat měla, vymáhá nyní soudně 143 483,50 Kč s příslušenstvím. Žalovaná by tedy musela odevzdat za ochotu žalobkyně jí poskytnout 32 000Kč více než čtyřikrát tolik, aby se žalobkyni„ vyplatilo“ se na trhu spotřebitelských úvěrů udržet. Je tak signifikantní, že žalobkyně požadavku na poctivost jednání a jeho soulad s dobrými mravy nedostála.
23. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, když částečně umořila dluh žalované z jiného žalobkyní poskytnutého úvěru (sic!) a zbývající částku jí poukázala na bankovní účet. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o.z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.). Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o.z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). V tomto případě soud považoval za výzvu k plnění, jež se prokazatelně dostala do dispozice žalované, až samu žalobu, kterou si žalovaná mohla převzít a seznámit se s ní nejpozději dne 21. 12. 2020, poslední den odběrní lhůty. Následující den je tedy dnem splatnosti.
24. Soud tedy shledal žalobu důvodnou v rozsahu, jímž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků a uložila žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 270 Kč (tj. 32 000 Kč – 1 730 Kč, které žalovaná žalobkyni uhradila ještě před zahájením řízení), a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o.z. jdoucích od 23 12. 2020 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , omezené však původním požadavkem žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, ovšem v žalobkyní požadované výši 8,25 %.
25. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 113 213,50 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 60 406,61 Kč od 5. 8. 2020 do 22. 12. 2020 a u 30 136,61 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení, a na smluvním úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 49 771 Kč ode dne 5. 8. 2020 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, jíž však soud shledal neplatnou. Ohledně těchto nároků soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl, když současně výrokem I., jak je uvedeno výše, žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky, za období a ve výši, které jí náleží.
26. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a soud proto nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.
27. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.