Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 336/2020-146
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 107 827,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 702 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 702 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 86 125,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 45 504 Kč od 5. 8. 2020 do 24. 12. 2020 a z částky 22 802,96 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení, a smluvního úroku z prodlení 0,1% denně z částky 37 346 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 702 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 702 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 86 125,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 45 504 Kč od 5. 8. 2020 do 24. 12. 2020 a z částky 22 802,96 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení, a smluvního úroku z prodlení 0,1% denně z částky 37 346 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 7. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky, žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (tzv. klientské zóny) uzavřena dne 24. 2. 2020 smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 25 562 Kč v 72 splátkách po 772 Kč měsíčně. Spolu se splátkou úvěru se žalovaný zavázal hradit poplatek za inkasní službu ve výši 123 Kč měsíčně a poplatek za doplňkovou službu„ anonymizováno“ ve výši 403 Kč měsíčně, které byly sjednány samostatnými smlouvami. Žalovaný však uhradil jen
1 298 Kč. Žalovaná částka pak představuje co do 29 803,31 Kč nesplacenou jistinu, co do 24 986,92 Kč nesplacený úrok, co do 8 733 Kč nesplacenou inkasní službu, co do 6 461 Kč nesplacenou službu Podpora – odklad, co do částky 11 076 Kč nesplacenou službu anonymizováno – anonymizováno a co do částky 11 076 Kč nesplacenou službu anonymizováno – anonymizováno, co do 800 Kč náklady na upomínkování, co do částky 4,92 Kč smluvní úroky za prodlení inkasní služby a co do částky 14 901,65 Kč smluvní pokuta. Žalobkyně dále obšírně rozvedla jednotlivé položky a v doplnění žaloby došlém soudu dne 8. 12. 2020 doplnila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tedy že jej nechala vyplnit dotazník, který je součástí smlouvy, porovnala příjmy a výdaje a dále plnění dosavadních dluhů, a provedla lustraci žalovaného v dostupných rejstřících a registrech.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Z listin y nazvané Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo soud zjistil, že se v ní obsaženými ujednáními žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že na jeho účet zašle 8 351 Kč, 6 000 Kč použije na své náklady spojené s poskytnutím úvěru a 15 649 Kč bude použito na doplacení úvěru podle smlouvy číslo mezi týmiž smluvními stranami ze dne 12. 2. 2020. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 23 % ročně, inkasní službu ve výši 8 856 Kč a službu podpora ve výši 29 016 Kč, to vše v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 772 Kč Smlouva byla podepsána 24. 2. 2020 SMS kódem.
5. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky soud zjistil, že dne 26. 2. 2020 žalobkyně z účtu č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo převedla na účet č. bankovní účet převedla částku 8 351 Kč.
6. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky soud zjistil, že dne 26. 2. 2020 si žalobkyně z účtu č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo převedla na účet číslo bankovní účet s názvem právnická osoba částku 15 649 Kč.
7. Z detailu pohybu – bezhotovostní příjem bylo zjištěno, že dne 22. 2. 2020 byla na účet žalobkyně bankovní účet pod variabilním symbolem číslo z účtu č. bankovní účet z názvem jméno příjmení převedena částka 10 Kč.
8. Z dopisu ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně informovala žalovaného o úhradě dluhu ze smlouvy číslo.
9. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce se podává, že žalobkyně žalovaného uvědomila, že částku 15 649 Kč vyplatí ve prospěch věřitele, anonymizováno, za účelem úhrady předchozího závazku, částku 8 351 Kč vyplatí na účet spotřebitele č. bankovní účet a částka 6 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 Smlouvy. Splátky ve výši 1 298 Kč měl žalovaný hradit vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 3. 2020 až do 15. 2. 2026 pod variabilní symbol na účet č. bankovní účet.
10. Z lustrace v insolvenčním rejstříku soud zjistil, že pro osobu žalovaného nebylo ke dni 20. 2. 2020 vedeno insolvenční řízení.
11. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni 18. 7. 2019 nebylo pro osobu žalované vedeno exekuční řízení.
12. Z další lustrace žalovaného předložené žalobkyní soud zjistil, že žalovaný je hodnocen scoringem B, listin listina však není kompletní, řada údajů zde nebyla zadána a není z této listin y ani zřejmé, o jakou databázi by se mělo jednat, z listin y pak ani není zřejmá legenda, jak si výsledný scoring vyložit.
13. Z lustrace u MVČR v souvislosti se scanem občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že občanský průkaz žalovaného není evidován jako neplatný.
14. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za měsíc prosinec 2019 soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného. Žalovaný měl k poslednímu dni tohoto měsíce na účtu aktivní zůstatek ve výši 2 795,46 Kč, ovšem příjmy činily 18 128 Kč, výdaje 23 008, 1615 Kč, a aby je mohl žalovaný pokrýt, čerpal dne 30. 12. 2019 půjčku ve výši 7 500 Kč od společnosti právnická osoba Jen z tohoto důvodu bylo dosaženo za měsíc prosinec 2019 aktivního zůstatku. Dále je z listin y patrno, že mu byla dne 11. 12. 2019 vyplacena mzda od právnická osoba ve výši 15 628 Kč. Z výpisu nevyplývá, jakou formou hradí náklady na bydlení.
15. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že v prosinci 2019 měl žalovaný u zaměstnavatele právnická osoba čistý příjem 11 675 Kč z toho 468 Kč mu bylo sraženo, 2 035 Kč mu byla vyplacena náhrada mzdy za nemoc a na účet poukázáno jen 13 242 Kč.
16. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů sdělených žalovaným, které dále ověřila předloženými lustracemi, výplatní páskou a výpisem z účtu. Žalobkyně mimo jiné takto vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je zaměstnancem společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 15 628 Kč. Z jediné výplatní pásky však takový závěr učinit nelze, tím spíše, když z ní vyplývá, že čistý příjem činí 11 675 Kč a 2 035 Kč představuje náhrada mzdy. Z tohoto jediného údaje, stejně jako z jediného výpisu z bankovního účtu nelze dospět k jakémukoli relevantnímu závěru o skutečné finanční situaci žalovanému. Prostým nahlédnutím do předložených výpisů z účtu však lze zjistit zcela odlišné údaje, neboť žalované sem byly vypláceny příjmy v jiné výši a od jiných subjektů. Na výdajové stránce žalobkyně vycházela z částky životního minima, aniž však akcentovala skutečné výdaje žalovaného, které přesahují pravidelné příjmy. Skutečné životní náklady žalovaného nevyplývají ani z předloženého výpisu z účtu, v němž je řada nespecifikovaných výběrů hotovosti a nelze z něj ověřit ani údaj o nákladech na bydlení. Jediné, co odpovídá údajům, ze kterých žalobkyně vycházela, je náklad na splácení předchozího závazku u právnická osoba anonymizováno. Pokud se tedy žalobkyně při poskytování úvěru žalovanému spokojila s neúplnými informacemi, které zjistila z předložených listin a sdělení žalovaného, aniž tyto údaje podrobila dalšímu zkoumání, a dále zjišťovala běžné výdaje žalovaného, nelze než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů soudu nezbylo, než na tvrzenou úvěrovou smlouvu nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z., aniž by ji soud podroboval dalšímu zkoumání z hlediska formy jejího uzavření.
19. V řízení bylo ovšem prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč (částku 8 351 Kč na účet žalovaného a částku 15 649 Kč na splacení předchozího závazku žalovaného k žalobkyni). Toto plnění realizované na základě absolutně neplatné smlouvy soud shledal plněním bez právního důvodu, jímž se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž bylo současně zjištěno, že žalovaný žalobkyni již před zahájením řízení vydal 1 298 Kč, a k vydání tudíž zbývá již jen 10 810 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky a dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích archů se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do dispoziční sféry žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílaných zásilek byly výzvy k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až sama žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 23. 12. 2020 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání vložena do domovní schránky), následující den, tj. 24. 12. 2020, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 25. 12. 2020 do prodlení.
20. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 702 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 25. 12. 2020 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
21. Naproti tomu co do požadavku na zaplacení dalších 86 125,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 45 504 Kč od 5. 8. 2020 do 24. 12. 2020 a z částky 22 802,96 Kč od 25. 12. 2020 do zaplacení, a smluvního úroku z prodlení 0,1% denně z částky 37 346 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení, jež měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou, soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
22. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a soud proto nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.