Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 194/2020-145

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 59 955,31 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 59 955,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 27 675,49 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 20 358 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 59 955,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 27 675,49 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 20 358 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 6. 2020 ve znění doplnění žaloby domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 955,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3. 1. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč Smlouva byla sjednána elektronicky. Úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 865 Kč tak, že mělo být zaplaceno 37 041 Kč, když 20 000 Kč činila jistina a 17 041 Kč sjednané úroky. Žalobkyně podanou žalobou dále uplatnila nárok na částku 7 384 Kč, kterou odůvodnila zřízením doplňkové inkasní služby na žádost žalovaného. V rámci sjednaných podmínek inkasní služby si smluvní strany sjednaly nároky, které žalobkyně mohla jako věřitel uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru stane splatným. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení za doplňkovou službu anonymizováno ve výši 17 784 Kč, která byla poskytována na žádost spotřebitele a jejím obsahem mohla být možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V. odst. číslo v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl. V., odst. číslo v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. V daném případě byla vůči žalovanému uplatněna podpora za odklad ve výši 4 002 Kč, podpora za nemoc ve výši

5 162 Kč, podpora za práci ve výši 5 162 Kč. Dále si strany sjednaly výkon inkasní služby za částku 7 488 Kč, přičemž předmětem řízení se stala nesplacená část ve výši 6 032 Kč. Dále žalobkyně uplatnila náklady na upomínání částkou ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle č. V. 5.5. ve výši 8 958,50 Kč a smluvní pokutu za prodlení úvěru ve výši 48 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po předchozí písemné upomínce právního zástupce.

2. V doplnění žalobních tvrzení, které byly soudu doručeny datovou schránkou dne 8. 12. 2020 soud zjistil, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut nikoliv ve výši 20 000 Kč, jak bylo sjednáno ve smlouvě, ale fakticky ve výši 16 000Kč, neboť částka ve výši 4 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 Smlouvy tj. náklady na zaslání smlouvy (kurýrní služba, zabezpečené odeslání elektronicky) ve výši 360 Kč, náklady na lustrum v centrální evidenci exekucí ve výši 60 Kč, lustrum v registru odcizených dokladů ve výši 70 Kč, lustrum v registrech spojených s AML ve výši 50 Kč, lustrum v nebankovním registru ve výši 80 Kč a ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši 3 350 Kč. V doplnění žalobních tvrzení se žalobkyně rovněž vyjadřovala ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a to tím způsobem, že uvedla, že porovnala příjmy a výdaje spotřebitele a způsob plnění dosavadních dluhů. Za tím účelem si vyžádala doklad o příjmech, výpis z bankovního účtu spotřebitele a použila dotazník vyplněný spotřebitelem. Na základě údajů, které takto obdržela, dospěla k závěru, že spotřebiteli zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělil.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 4. 3. 2021, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle

5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud zjistil, že žalovaný z adresy email dne 3. 1. 2019 odeslal e-mail, jímž žalobkyni potvrdil, že bez výjimek souhlasí s návrhem smlouvy o úvěru číslo která je vtělena do textu e-mailu, na který odpovídal. V uvedené smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč tak, že vyplatí předchozí závazek žalovaného ve výši 10 413 Kč, na jeho účet zašle 5 587 Kč a 4 000 Kč použije na své náklady spojené s vyřízením úvěru. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 23 % ročně. Obsahem e-mailu je upozornění na to, že si žalovaný může až 4x do roka odložit splátku bezplatně a to v případě ztráty zaměstnání, nemoci, hospitalizace či jiných závažných událostech až na jeden rok. Celková splatná částka v případě řádného splácení by činila 41 157 Kč, v případě neplnění smlouvy a při případném zesplatnění úvěru, včetně všech sankcí a smluvní pokuty a příslušenství 73 113 Kč.

6. Dle potvrzení o úhradě dluhu ze dne 3. 1. 2019 je zřejmé, že žalobkyně žalovanému vystavila dne potvrzení, že jeho závazek z úvěru číslo byl dne 3. 1. 2019 uhrazen.

7. Z detailu pohybu – platba převodem uvnitř banky bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala dne 3. 1. 2019 z účtu č. bankovní účet na účet č. bankovní účet částku ve výši 10 413 Kč.

8. Z detailu platby ze dne 3. 1. 2019 se podává, že z účtu nazvaného celé jméno žalovaného, č. bankovní účet vedeného u Equa bank bylo pod variabilní symbol na účet č. č. bankovní účet poukázáno 10 Kč.

9. Z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce se podává, že žalobkyně žalovaného uvědomila, že částku 10 413 Kč vyplatí ve prospěch věřitele, anonymizováno, za účelem úhrady předchozího závazku, částku 5 587 Kč vyplatí na účet spotřebitele č. bankovní účet a částka 4 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 Smlouvy. Splátky ve výši 865 Kč měl žalovaný hradit vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 1. 2019 až do 15. 12. 2024 pod variabilní symbol na účet č. bankovní účet.

10. Z přehledu svolení k inkasu vydaného Equa bank soud pro nečitelnost y (a to ani po předchozím zvětšení její elektronické verze) soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

11. Z dalšího přehledu svolení k inkasu vydaného Equa bank soud pro nečitelnost y (a to ani po předchozím zvětšení její elektronické verze) opět soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

12. Z dotazníku, Přílohy č. 5 Úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žalovaný má být od února 2018 zaměstnancem společnosti právnická osoba v dělnické profesi, pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. Mzda je vyplácena k 5. dni měsíci. Žalovaný není vlastníkem žádné nemovitosti. Příjem ze závislé činnosti činí 25 390 Kč, náklady na žalovaného jako spotřebitele činí 3 800 Kč, náklady na bydlení 1 000 Kč. S ohledem na výši splátky sjednaného úvěru 20 000 Kč ve výši 514 Kč, inkasní službu ve výši 104 Kč a celkovou měsíční splátku 865 Kč, žalovanému z měsíčního příjmu po uhrazení měsíčních závazků v celkové výši 4 800Kč zůstává 19 725 Kč.

13. Z výpisu z účtu žalovaného č bankovní účet v období od 1. 1. 2018 do 30. 11. 2018 soud zjistil, že účet vykazuje kladný počáteční zůstatek – 186,31 Kč a kladný konečný zůstatek – 1 920,77 Kč. Dne 5. 11. 20118 byla žalovanému vyplacena mzda od anonymizována tři slova ve výši 25 390 Kč. Další aktivní položku představuje zápůjčka od právnická osoba ve výši 5 000 Kč, zbývající transakce představují výběry hotovosti z různých bankomatů a platby kartou. Z transakcí nelze dovodit výši nákladů na bydlení žalovaného.

14. Z odpovědi na dotaz pro vyhledávání žalovaného v Centrální evidenci exekucí je zřejmé, že k zadání rodného čísla žalovaného nebyl nalezen žádný výsledek.

15. Z odpovědi na dotaz pro vyhledávání žalovaného v Insolvenčním rejstříku se podává, že k zadání rodného čísla žalovaného nebyl nalezen žádný výsledek.

16. Z odpovědi na dotaz pro vyhledávání žalovaného v systému Scoring B soud zjistil, že z ní nevyplývá jediná validní informace pro posouzení osobních či majetkových poměrů žalovaného.

17. Z kopie občanského průkazu žalovaného a výpisu z databáze neplatných dokladů bylo zjištěno, že občanský průkaz žalovaného je platný.

18. Jelikož soud po zhodnocení shora citovaných důkazů přijal závěr o tom, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala řádně (viz níže), z dalších provedených důkazů již pro nadbytečnost žádná skutková zjištění nečinil.

19. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru). Z zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná ( zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

20. V projednávaném případě žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Dle názoru soudu však k takovému závěru nemohla dospět, pokud by o skutečnostech vyplývajících z vyžádaných listin uvažovala v kontextu reálného života. V prvé řadě, pokud někdo nevlastní nemovitost a nežije-li na ulici, musí žít nutně v nájmu, na ubytovně nebo u příbuzných. Jeho výdaje na bydlení tak v žádném případě nemohou činit částku ve výši 1 500Kč, neboť takový výdaj není vzhledem k současným cenám nájmu v daném místě a čase (cca 100 Kč na 1 m2) a energií možná. Výdaje na osobu žalovaného představující částku 3 800 Kč měsíčně pak nijak nezohledňují skutečnost, že zaměstnavatel žalovaného sídlí mimo místo bydliště žalovaného, tudíž je nutné se do místa výkonu práce pravidelně přepravovat buď automobilem nebo linkovou dopravou. Uvažujeme-li náklady na stravu v minimální částce 100 Kč na den, pak za 30 dní musí bazální spotřeba žalovaného odčerpat z jeho příjmu částku 3 000 Kč, pročež je zřejmé, že 800 Kč na udržení příjmu, tj. doprava do zaměstnání, provoz pro život dnes již nezbytného mobilního telefonu, náklady na hygienické prostředky, oděvy a obuv, nemůže dostačovat. Výsledek, k němuž žalobkyně mechanickým zhodnocením výše příjmu žalovaného a mandatorních výdajů žalovaného ve fiktivní výši, nekoresponduje s tím, jak žalovaný ve skutečnosti s finančními prostředky nakládal. Z výpisu z bankovního účtu je totiž patrno, že žalovaný sice v jednom jediném zkoumaném měsíci dosáhl pravidelného příjmu ze závislé činnosti 25 390, nedokáže s ním však hospodařit tak, aby mu po úhradě svých životních a dalších potřeb zůstávala volná aktiva. Bankovní účet žalovaného vykázal aktivní zůstatek pouze proto, že žalovaný dne 26. 11. 2018 čerpal zápůjčku od právnická osoba, al s. ve výši 5 000 Kč. Z toho, k jakým závěrům došla žalobkyně, je zcela nepochybné, že poměry svých potenciálních klientů zkoumá záměrně povrchně, aby učinila liteře zákona zadost, nikoli aby odhalila, který ze zájemců o úvěr je skutečně schopen jej také splácet. Takový postup žalobkyně totiž nahrává jejímu obchodnímu záměru těžit z platební neschopnosti klientů, neboť odklady splátek a vzniklá prodlení spotřebitelů jsou dále zpoplatňována, a žalobkyně svůj profit z celé transakce v konečném důsledku násobí. Zda se tak děje jen v jisté prozřetelnosti a snaze udržet zisk i v případě obtíží s následným vymáháním a riziku insolvenčního řízení, nebo jsou záměry žalobkyně kořistničtější, není pro posouzení toho, do jaké míry žalobkyně požadavku na zkoumání úvěryschopnosti žalovaného vyhověla, podstatné. Určující je, že úvěryschopnost klienta nezjistila řádně.

21. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak vytvořen prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu a v jaké situaci s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší a do určité míry vydanou všanc těm, kteří by chtěli nečestnými způsoby dosahovat zisku na jeho úkor. Soud tento nečestný způsob spatřoval již v samotném řešeném případě, aniž by zabíhal do podrobností jednotlivých smluvních ustanovení: Nabídka spotřebiteli činila poskytnutí částky 20 000Kč za určitých podmínek. Tyto podmínky vyústily v to, že spotřebitel neměl získat požadovaných 20 000Kč, ale jen 16 000 Kč, když částka 4 000 Kč mu byla započtena na úhradu výdajů žalobkyně spojených s povinnostmi, které jí ukládá samotný zákon o spotřebitelském úvěru (zkoumat úvěruschopnost spotřebitele). Jen za poskytnuté 4 000 Kč, které žalobkyně odčerpala na úhradu nákladů spojených s plněním zákonných povinností, musel žalovaný uhradit 8 231,40, tj. o více než 100% na víc, když za úvěr ve výši 20 000 Kč měl žalovaný zaplatit dalších 21 157 Kč, což představuje úrok 105,7%. Za splnění všech podmínek by tak získal 16 000Kč a zaplatil 41 157 Kč, ale proto, že žalobkyně takovou částku nezískala, ačkoliv ji podle řádného plnění smlouvy získat měla, vymáhá nyní soudně 59 955,31 Kč. Žalovaný by tedy musel odevzdat za ochotu žalobkyně mu poskytnout 16 000Kč více než čtyřikrát tolik, aby se žalobkyni„ vyplatilo“ se na trhu spotřebitelských úvěrů udržet. Je tak signifikantní, že žalobkyně požadavku na poctivost jednání a jeho soulad s dobrými mravy nedostála.

22. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky pouze ve výši 10 413 Kč, když částečně umořila dluh žalovaného z jiného žalobkyní poskytnutého úvěru (sic!), a zbývající částku mu měla poukázat na bankovní účet. Žalobkyně však žádným důkazem neprokázala, že na bankovní účet žalovaného jakoukoli částku, tím spíše pak částku 5 587 Kč poukázala, a tím, že se nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se možnosti vyslechnout poučení podle , že uvedenou skutečnost dosud neprokázala a vystavuje se tak nebezpečí ztráty sporu. Prokázané plnění pouze ve výši 10 413 Kč soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat ( o.z.). Protože z žalobním tvrzení samých vyplývá, že žalovaný již před zahájením řízení žalobkyni plnil ve výši 12 110 Kč, jeho závazek k žalobkyni ještě před podáním žaloby soudu zanikl. Soudu proto nezbylo, než podanou žalobu zamítnout v celém rozsahu, když ani z titulu vydání bezdůvodného obohacení nebyl požadavek žalobkyně na místě.

23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl cele úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na plnou náhradu nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a soud proto nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.