Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 124/2021-16
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu titul Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 268,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 268,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 390,04 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 268,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 390,04 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně právnická osoba s žalovaným uzavřel dne 31. 5. 2017 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 4 500 Kč do 1. 7. 2017. Žalovaný však částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit vedle jistiny také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, kterou žalobkyně požaduje pouze za období od 2. 7. 2017 do 30. 7. 2018 v částce 1 768,50 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení.
2. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne 31. 5. 2017 k uzavření smlouvy nazvané jako Smlouva o úvěru, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout na jeho účet částku ve výši 4 500 Kč s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru činí 0 Kč,„ zápůjční úroková sazba se neuplatňuje“ a výše roční procentní sazby nákladů je tak 0,0 %. Žalovanému byla uvedená částka žalobkyní zaslána na bankovní účet tentýž den. Žalovaný však sjednanou částku nevrátila řádně a včas do 1. 7. 2017, jak se ve smlouvě zavázal. Přímo ve smlouvě bylo dále mimo jiné sjednáno, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. Ke dni 30. 7. 2018, ke kterému ji žalobkyně požaduje, činila neuhrazená smluvní pokuta vypočtená z neuhrazené jistiny částku 1 768,50 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to ke dni 6. 9. 2018, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 9. 2018. Žalovanému byla zaslána též předžalobní upomínka ze dne 4. 2. 2021.
3. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 1746 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.), podle kterého zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2193 o. z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
4. V dané věci dospěl soud při právním posouzení mezi účastníky uzavřené smlouvy k závěru, že se jedná nikoli o smlouvu o úvěru, ale o tzv. nepojmenovanou smlouvu. Mezi účastníky uzavřená smlouva o poskytnutí peněžních prostředků v částce 4 500 Kč byla totiž sjednána bezúplatně, neboť úroky výslovně sjednány nebyly a poplatek za poskytnutí finančních prostředků byl dohodnut v částce 0 Kč. Esenciální náležitostí smlouvy o úvěru je však vždy její úplatnost, tj. úročení (viz příjmení, M. a kol., Občanský zákoník VI., Závazkové právo, 1. vydání, obec, C. H. Beck, 2014, s. 690 - 714). V úvahu by mohla připadat smlouva o zápůjčce (smlouva o výpůjčce se týká jen nezastupitelné, individuálně určené věci, což poskytnuté peněžní prostředky nebyly), neboť zápůjčka, ať již peněžitá nebo nepeněžitá, je ze zákona bezúplatná, a aby se stala úplatnou, musí být úplata sjednána ve smlouvě (tatáž odborná literatura, str. 677 - 681). Zápůjčka je však tzv. reálný kontrakt, tedy aby se jednalo o tento smluvní typ, musela by být žalovanému předmětná finanční částka odevzdána nejpozději při podpisu smlouvy. To se však v dané věci nestalo, částka byla žalovanému zaslána na účet, tedy do sféry dispozice se dostala později než v okamžiku uzavření smlouvy. Podle výše uvedené odborné literatury (str. 659 – 672) předmět zápůjčky může být přenechán vydlužiteli i s určitým časovým odstupem od sjednání obsahu smlouvy. Takové ujednání o přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli v budoucnu bude obvykle posuzováno jako smlouva o budoucí smlouvě o zápůjčce (§ číslo a násl.). V dané věci se však účastníci nedohodli, že by na výzvu druhé strany uzavřeli další smlouvu, což je nezbytnou náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí, a proto je namístě výše uvedený závěr, že mezi účastníky došlo k uzavření innominátní smlouvy. Její obsah je zcela určitý a srozumitelný, žalovanému vznikla dle uzavřené smlouvy povinnost vrátit poskytnutou částku právnímu předchůdci žalobkyně do 1. 7. 2017. Protože žalovaný žalobkyni a ani jejímu právnímu předchůdci dosud nevrátil poskytnutou částku, porušil svojí smluvní povinnost a soud mu uložil zaplacení jeho dluhu vůči žalobkyni jako postupníkovi tímto rozsudkem. Zcela důvodným je nárok žalobkyně na zaplacení platně sjednané smluvní pokuty, kterou žalobkyně kapitalizovala částkou 1 768,50 Kč, jakož i na úroky z prodlení. Ty požaduje žalobkyně dle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , neboť žalovaný je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “).
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, ve výši 200 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava a návrh ve věci samé) a ve výši 100 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 800 Kč částkou 168 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
6. Odůvodnění tohoto rozsudku je ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.