Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
6 C 255/2020-32
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr JUDr Janem Hurdíkem PhD. ve věci
manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
a
manželky: osobní údaje manželky
o rozvod manželství
takto:
I. Manželství titul celé jméno manžela a titul celé jméno manželky, rozené příjmení, uzavřené dne 5. 6. 1999 před stát. instituce, se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Manželství [titul] [celé jméno manžela] a [titul] [celé jméno manželky], rozené [příjmení], uzavřené dne 5. 6. 1999 před [stát. instituce], se rozvádí. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podanou žalobou domáhal se manžel rozvodu manželství účastníků. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že manželství je od měsíce září 2019 nefunkční, pročež se ze společné domácnosti v měsíci říjnu 2019 odstěhoval. Obnovit soužití s manželkou nehodlá a rozvod je jeho definitivním rozhodnutím. Důvod rozpadu manželství spatřuje v rozdílnosti povah účastníků, jejich citové odcizení a rozdílný pohled na výchovu dětí a trávení volného času.
Manželka s rozvodem manželství nesouhlasila s tím, že k odcizení došlo pouze na straně manžela, který o tomto svém problému nemluvil a vyřešil jej tím, že si našel milenku. Manželka celý rok čekala, že manžel svoji krizi ustojí a vrátí se do společné domácnosti. Jako účastník řízení posléze manželka doplnila, že pokud by jí manžel vyplatil„ odchodné“, pak by s rozvodem souhlasila. V této souvislosti namítla, že ve prospěch manžela v průběhu manželství tratila na výdělku, kterého by s ohledem na svoji kvalifikaci standardně mohla dosahovat.
Po provedeném řízení dospěl soud k následujícím podstatným závěrům o skutkovém stavu věci:
Z oddacího listu účastníků a jejich shodných skutkových tvrzení vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 5.6.1999 a doposud formálně trvá. Mezi stranami rovněž není sporu o tom, že z manželství se narodily dvě děti, a to dne datum dnes již zletilý syn jméno a dne datum dosud nezl. syn jméno. Účastníci spolu od odchodu manžela ze společné domácnosti v měsíci září 2019 nežijí, nevedou společnou domácnost a stýkají se pouze příležitostně za účelem řešení majetku a záležitostí dětí.
Z účastnických výpovědí manželů soud zjistil, že manželka má plat ze zaměstnání asistenta pedagoga, dále pobírá příspěvek na syna, celkem v měsíční výši cca 34 000 Kč, a dále je jí manželem poukazováno výživné na staršího syna v měsíční výši 8 000 Kč a na mladšího ve výši 7 000 Kč. Bydlení má zajištěno v rodinném domě, který je nyní v jejím výlučném vlastnictví a který zvládá splácet. Zdravotní stav obou manželů je dobrý a žádný z nich nemá výdaje neobvyklého charakteru. Manžel je též zaměstnancem se stálým platem, který jej dle jeho vlastního vyjádření uživí. Přibližně tři čtvrtě roku žije u přítelkyně, u které hodlá i nadále zůstat.
Z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 27.1.2021, číslo jednací číslo jednací soud zjistil, že jím byla pravomocně provedena úprava poměrů nezl. syna jméno pro dobu do i po rozvodu manželství jeho rodičů formou schválené dohody rodičů.
V projednávané věci dospěl soud zejména s ohledem na postoj manžela, jeho zjevně oslabené citové pouto k manželce a nynější způsob jeho vnímání kvalit manželství k závěru, že v manželství účastníků lze konstatovat kvalifikovaný rozvrat ve smyslu ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku , pročež přistoupil k vyhovění žalobě. Pokud nyní po opuštění společné domácnosti manželem účastníci žijí přibližně rok a půl odděleně a manžel tento stav vnímá zjevně spokojeněji než předchozí společné soužití, pak nezbývá než konstatovat, že manželství je již v daném případě pouze formálním svazkem neplnícím žádnou ze svých společenských funkcí. Manžela přitom nelze nutit, aby proti své vůli v manželském svazku setrvával. Dle názoru soudu z provedeného řízení nelze dovodit, že by některý z účastníků byl právě tím manželem, který se porušováním manželských povinností převážně podílel na rozvratu manželství. Pokud konečně manželka u jednání soudu podmínila její souhlas s rozvodem výplatou finanční částky ze strany manžela, pak se lze důvodně domnívat, že jejím pravým zájmem v řízení není zachování manželství jako takového a tím spíše lze o rozvratu manželství hovořit za stavu, kdy manželka situaci označuje za krizi tížící manžela, kterou si on sám musí ustát. Takový její postoj je v konečném důsledku v příkrém rozporu s principy partnerství minimálně v rovině citové, o to méně lze očekávat snahu manžela o obnovení soužití, a to již nehledě na to, zda zájem manželky na obnovení manželství v podobě vzájemného citového vztahu je opravdový či nikoliv. Soud z provedených důkazů nezjistil, že by některému z manželů rozvodem byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma v intencích ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku . Rozvod je v projednávaném případě de facto jen potvrzením dlouhodobého stavu mezi účastníky nemajícím zjevný přímý dopad na jejich syny, přičemž i dosud nezl. syn jméno se svým věkem blíží zletilosti a lze tak předpokládat, že dané rozhodnutí nebude představovat rozpor se zájmy dětí narozených z manželství definovanými v ustanovení § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku Příčiny rozvratu manželství soud shledal v odlišných pohledech účastníků na hodnotový základ společného soužití vedoucích k citovému odcizení především na straně manžela.
O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, když zároveň neshledal takové okolnosti případu nebo poměry účastníků, které by přiznání náhrady těchto nákladů nebo jejich části odůvodňovaly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu ).
Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu ).
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (ustanovení § 759 občanského zákoníku v návaznosti na ustanovení § 393 zákona o zvláštních řízeních soudních).
Oba účastníci jsou povinni požádat o vydání nového občanského průkazu do 15 pracovních dnů po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství (ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) bodu 3. zákona č. 328/1999 Sb. , o občanských průkazech).