Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 87/2021-37
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 3 224,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 224,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 224,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 5. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 3 224,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. 12. 2017 do zaplacení, a to z titulu neuhrazené ceny za poskytnutou službu anonymizována dvě slova, informační služby číslo, volání na informační služby a zprostředkování platebních transakcí pro třetí strany. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž podkladě žalobkyně mimo jiné poskytovala žalovanému služby anonymizována dvě slova a informační služby číslo Cenu za tyto služby žalovanému pravidelně vyúčtovávala. Takto žalovanému za období od 12. 8. 2017 do 11. 9. 2017 vyúčtovala cenu za volání na informační službu číslo ve výši 34,90 Kč, cenu za ostatní platební transakce – služby pro dospělé ve výši 3 060 Kč, cenu za službu anonymizována dvě slova ve výši 19 Kč a cenu za volání na informační služby ve výši 3,50 Kč, a to fakturou splatnou k 29. 9. 2017. Za období od 12. 9. 2017 do 11. 10. 2017 mu pak účtovala cenu za ostatní platební transakce (hry, hudba, videa) ve výši 50 Kč a cenu za službu anonymizována dvě slova ve výši 19 Kč, a to fakturou splatnou k 30. 10. 2017. V neposlední řadě pak žalovanému účtovala cenu za službu anonymizována dvě slova za období od 12. 10. 2017 do 11. 11. 2017, a to ve dvou případech po 19 Kč fakturou splatnou k 30. 11. 2017 Tyto částky ve svém souhrnu tvořily celkovou žalobou požadovanou částku ve výši 3 224,40 Kč.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas v podané žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud tedy ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas předpokládal.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Mezi účastníky byla dne 3. 8. 2017 uzavřena účastnická smlouva, na jejímž podkladě žalobkyně poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací pro telefonní stanice číslo. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovanému bude zasíláno elektronické vyúčtování ceny za poskytnuté služby a že žalovaný tuto cenu bude hradit převodem ze svého bankovního účtu. Fakturou vystavenou dne 12. 9. 2017 vyúčtovala žalobkyně žalovanému cenu za služby poskytnuté v období od 12. 8. 2017 do 11. 9. 2017, a to mimo jiné cenu za poskytnutou informační službu číslo ve výši 34,90 Kč, cenu za provedené platební transakce – služby pro dospělé ve vši 3 060 Kč, cenu za poskytnutou službu anonymizována dvě slova ve výši 19 Kč a cenu za volání na informační služby ve výši 3,50 Kč, celkem tedy částku ve výši 3 117,40 Kč, která byla dle faktury splatná k 29. 9. 2017. Fakturou vystavenou dne 12. 10. 2017, jež se vztahovala ke zúčtovacímu období od 12. 9. 2017 do 11. 10. 2017, byla žalovanému vyúčtována mimo jiné cena za provedené platební transakce (hry, hudba, videa…) ve výši 50 Kč a cena za poskytnutou službu anonymizována dvě slova ve výši 19 Kč, celkem tedy částka ve výši 69 Kč, která byla dle faktury splatná k 30. 10. 2017. Fakturou vystavenou dne 12. 11. 2017 jež se vztahovala ke zúčtovacímu období od 12. 10. 2017 do 11. 11. 2017, pak byla žalovanému vyúčtována mimo jiné cena za poskytnutou službu anonymizována dvě slova, a to ve dvou případech ve výši 19 Kč, celkem tedy částka ve výši 38 Kč, která byla dle faktury splatná k 30. 11. 2017. Dopisem z 1. 12. 2017 žalobkyně oznámila žalovanému, že je nucena zrušit poskytování služeb elektronických komunikací, a to k 5. 1. 2018, neboť žalovaný má vůči ní neuhrazený dluh v celkové výši 16 225,67 Kč. Současně mu poskytla dodatečnou lhůtu k úhradě dluhu do 31. 12. 2017 s tím, že pokud žalovaný dluh v této lhůtě uhradí, dojde k obnovení služeb. Dopisem ze 14. 2. 2018 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 27 179,44 Kč ve lhůtě do 21. 2. 2018 a upozornila ho, že pokud nedojde k zaplacení, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání dluhu.
5. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích v účinném znění (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“), neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací (tj. shora uvedená účastnická smlouva) uzavřená mezi účastníky sice podléhá zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, nicméně i ve světle usnesení zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb. , o rozhodování některých kompetenčních sporů, č.j. Konf 40/2012 – 16, má soud za to, že v posuzované věci je dána pravomoc civilního soudu, a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 věty prvé zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, pokud se spor týká povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na základě tohoto zákona.
6. V posuzované věci se žalobkyně nedomáhala úhrady celých částek účtovaných shora uvedenými fakturami za příslušná zúčtovací období, nýbrž pouze neuhrazené ceny za služby anonymizována dvě slova, informační službu číslo, volání na informační služby, respektive neuhrazené ceny za provedené platební transakce vztahující se ke službám pro dospělé, respektive hrám, hudbě či videím. Podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se pro účely tohoto zákona službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Poskytnuté služby, jejichž neuhrazená cena je předmětem tohoto řízení, přitom představují právě shora uvedenou výjimku a nelze je ve smyslu citovaného zákonného ustanovení považovat za služby elektronických komunikací. Proto pravomoc k rozhodnutí tohoto sporu náleží civilnímu soudu, a nikoliv Českému telekomunikačnímu úřadu, a právě proto si žalobkyně podanou žalobou nenárokovala celé částky účtované shora uvedenými fakturami, ale pouze jejich část, neboť zbývající fakturované částky za poskytnuté služby elektronických komunikací musí případně nárokovat v řízení před Českým telekomunikačním úřadem.
7. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů lze mít za prokázané, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací, která byla uzavřena dle § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému služby označené v žalobě, přičemž žalovaný byl povinen jí za tyto služby zaplatit vyúčtovanou cenu. Žalovaný v řízení netvrdil, že by mu předmětné služby poskytnuty nebyly nebo že by jejich cena neodpovídala sjednaným smluvním podmínkám. Stejně tak netvrdil, natož aby prokázal, že by cenu za tyto služby již žalobkyni zcela či alespoň částečně uhradil. Žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, na podanou žalobu nereagoval a se soudem nekomunikoval. Za této situace soud uzavřel, že ho stíhá povinnost uhradit žalobkyni žalobou nárokované částky, a zavázal žalovaného k úhradě 3 224,40 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 1. 12. 2017 do zaplacení. Nárok na úhradu úroku z prodlení se opírá o § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
8. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé), neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech, přičemž výše vymáhaného plnění nepřesahuje 50 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč.
9. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.