Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 62/2021-48
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to ve splátkách po částka měsíčně, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá, co do částky částka, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách po [částka] měsíčně, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky [částka], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně přednesla (viz skutková žalobní tvrzení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne datum a v jeho doplnění doručenému soudu datum), že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka a žalovaná měla povinnost řádně tuto částku uhradit ve splátkách po částka. Splátky nehradila řádně a včas. Celkem uhradila částka Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z předchůdkyně na žalobkyni.
2. Žalovaná učinila nesporným, že na základě smlouvy, kterou uzavřela s předchůdkyní dne datum, jí byla na úvěr poskytnuta částka ve výši částka a učinila nesporným, že na dluh celkem uhradila částka.
3. Právní zástupce žalobkyně se k jednání nedostavil a svou neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
4. Soud zjistil ze shodných tvrzení účastnic, z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb (čl. 16-17 spisu), z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a z akceptace tohoto návrhu (čl. 18-20 spisu), z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (čl. 22-23 spisu) a z výpisu z účtu (čl. 21 spisu), že předchůdkyně a žalovaná v rámci rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb ze dne datum na základě návrhu žalované na uzavření smlouvy o půjčce ze dne datum uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které jí poskytla převodem na účet č. bankovní účet dne datum částku ve výši částka představující nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr (dále jen„ půjčka“), který se žalovaná zavázala vrátit formou 48 měsíčních splátek po částka, celkem tak měla uhradit, včetně roční procentní sazby nákladů ve výši 17,14 %, částku částka. Žalovaná v rámci trvání úvěrového vztahu uhradila celkem částka.
5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala předchůdkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením spotřebitelské smlouvy. Žalobkyně uvedla pouze v rámci skutkových žalobních tvrzení zcela obecně, že předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí přísně individuálně a při posuzování vycházela z informací získaných od spotřebitelky při osobním pohovoru, kde byla dotazována na údaje relevantní pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Dále nahlédla do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované a při hodnocení rizik porovnala získané informace příjmové a výdajové stránce s historickými daty českého statistického úřadu při zohlednění zaměstnání žalované včetně geografického a časového hlediska.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
7. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015 , Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele, není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Vyslovil tedy názor, že věřitel musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda předchůdkyně dostála své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy o úvěru řádně a s odbornou péčí prověřila, zda žalovaná je schopna předmětný úvěr s ohledem na své konkrétní příjmy a výdaje řádně splácet. Ohledně těchto skutečností v plném rozsahu tížilo břemeno tvrzení a důkazní břemeno žalobkyni. Tato kromě obecných tvrzení, jež jsou uvedena v odstavci 5. rozsudku, ničeho neuvedla. Soudu v tomto směru nepředložila žádné důkazy a tyto ani neoznačila.
10. Soud má tedy s ohledem na shora uvedené za to, že v daném případě předchůdkyně nedostála odborné péče při zkoumání majetkových poměrů žalované a při zkoumání její úvěruschopnosti, poskytla jí spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou a smlouva je podle § 87 ZoSÚ neplatná.
11. Podle § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly tak, v úrovni informovanosti pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to v horizontálních sporech. Existuje totiž nebezpečí, že spotřebitel se zejména z důvodu nevědomosti nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně, z čehož vyplývá, že by spotřebitele nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Z tohoto důvodu soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem.
12. Vzhledem k neunesení důkazního břemene žalobkyně ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná (srovnej např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě čj. 8 Co 11/2007 -56, čj. 8 Co 202/2018 -63).
13. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a úroku. S ohledem na shora uvedené soud nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná prokazatelně za trvání úvěrového vztahu vyčerpala finanční prostředky ve výši částka a uhradila částka. K úhradě rozdílu, tj. částky částka (částka – 15 520,86) byla proto žalovaná zavázána. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 5 dnů od doručení výzvy. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Fikce doručení upomínky nastala třetí pracovní den, tj. datum, žalovaná měla plnit v pětidenní lhůtě, tj. do datum a od datum je v prodlení. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. od datum povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.
15. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba jí splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, nebo, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
16. Jak vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , obecná lhůta pro splnění povinnosti stanovené soudním rozhodnutím činí tři dny. Splátky, stejně jako jiná, zpravidla delší, lhůta k plnění představují výjimku z tohoto pravidla. Při její aplikaci je soud povinen dbát jak odůvodněných potřeb dlužníků, tak také oprávněných zájmů jejich věřitelů a splátky stanovit v takové výši, aby mohly být dlužníkem pravidelně dodržovány, a aby se věřiteli dostalo úhrady jeho pohledávky v přiměřené lhůtě.
17. Po posouzení rozhodných skutečností, zejména na žádost žalované, aby jí bylo umožněno uhradit dluh ve splátkách po částka měsíčně, s ohledem na to, že je zaměstnána jako dělnice u právnická osoba obec, v současné době 3. měsíc ve stavu práce neschopných s příjmem z anonymizováno dávek částka měsíčně, má vyživovací povinnost k nezletilé dceři, se kterou žijí s přítelem žalované v bytě o velikosti 2+1, kdy platby spojené s bydlení přesahují částka měsíčně, přičemž nájem hradí přítel, který má příjem částka měsíčně, žalovaná hradí inkasní platby a zálohy na služby ve výši částka měsíčně, dospěl soud k závěru, že žádosti žalované o splátky vyhovět lze. Přihlédl přitom zejména k její sociální situaci, jakož i ke skutečnosti, že žalobkyně je silnou kapitálovou společností a splátky dluhu, proto závažným způsobem negativně neovlivní výsledky jejího hospodaření. Výše splátek byla soudem navíc stanovena tak, aby jí žalobkyně byla schopna akceptovat, když uvedla, že jí se splácením vypomůže přítel. S ohledem na shora uvedené soud shledal důvody pro uložení plnění v měsíčních splátkách ve výši po částka, přičemž takto bude dluh uhrazen ve lhůtě 3 měsíců. Oprávněné zájmy věřitelky jsou pak chráněny uložením plnění splátek pod ztrátou jejich výhody (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2017 čj. 15 Co 115/2017 -36).
18. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi předchůdkyní a žalobkyní, a přílohou bylo prokázáno, že předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.