Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 114/2021-23
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč
s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 521,44 Kč a 8,5 % roční úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 17. 6. 2018 do 22. 4. 2021, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 411 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 521,44 Kč a 8,5 % roční úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 17. 6. 2018 do 22. 4. 2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 411 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 521,44 Kč (kapitalizovaným za období od 17. 4. 2018 do 16. 6. 2018) a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 17. 6. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 4. 2018 prostřednictvím webové stránky webová adresa uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžení prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 0,9 % denně, tj. 2 521,44 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 8 521,44 Kč ve 2 splátkách, kdy 1. splátka ve výši 4 281,32 Kč byla splatná dne 17. 5. 2018 a 2. splátka ve výši 4 240,12 Kč byla splatná dne 16. 6. 2018. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku nahlédnutím do databáze příjmení, v němž nebyl zjištěn negativní záznam, a na základě informací získaných od žalovaného, které uvedl v dotazníku na webových stránkách a jež byly ověřeny telefonickým hovorem se žalovaným. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvou o půjčce číslo včetně všeobecných obchodních podmínek a předsmluvními informacemi bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit za její poskytnutí úrok ve výši 0,9 % denně z poskytnuté částky (tj. 2 521,44 Kč), a to ve dvou splátkách, kdy 1. splátka činila 4 281,32 Kč a byla splatná dne 17. 5. 2018 a 2. splátka činila 4 240,12 Kč a byla splatná dne 16. 6. 2018. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 4. 2018 převodem na bankovní účet částku 6 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 6. 2020 včetně kopie podacího archu bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. K otázce zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splatit byl soudu doložen pouze dotazník, v němž žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 21 000 Kč a měsíční náklady činí 2 000 Kč. K uvedeným údajům však nebyly doloženy žádné listin y, které by potvrzovaly jejich správnost.
4. Na základě skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný sjednali dne 17. 4. 2018 smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 2 521,44 K, a to ve dvou splátkách, kdy 1. splátka činila 4 281,32 Kč a byla splatná dne 17. 5. 2018 a 2. splátka činila 4 240,12 Kč a byla splatná dne 16. 6. 2018. Žalovaný dosud ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy přezkoumala schopnost žalovaného danou zápůjčku splatit.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 96/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. “), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce sjednaná mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného danou zápůjčku splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvedla, že„ schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku prověřila nahlédnutím do databáze příjmení, v němž nebyl zjištěn negativní záznam, a na základě informací získaných od žalovaného, které uvedl v dotazníku na webových stránkách a jež byly ověřeny telefonickým hovorem se žalovaným“. Tento způsob přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného je však ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
17. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného o osobních a majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Za dostatečné ověření přitom nelze považovat pouhé telefonické ověření údajů se žalovaným. Z prohlášení žalovaného nevyplývá, jaké a zda vůbec nějaké, doklady k ověření těchto tvrzení žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předložil a ta tak jeho tvrzení ověřila. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu (vyjma prohlášení žalovaného) žádné listin y soudu nepředložila a práva obdržet v tomto smyslu náležité poučení se vzdala svou dobrovolnou neúčastí u jednání. V této souvislosti soud uvádí, že k žádosti žalobkyně o odročení jednání při potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů nebylo možné dle § 41a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. přihlédnout, neboť tato žádost byla podmíněná. Žalobkyně tedy měla možnost se jednání účastnit a svá tvrzení a důkazy případně doplnit a splnit tak povinnost, kterou ve smyslu § 101 o. s. ř. o. s. ř. v řízení má. Neúčast u jednání byla jejím dobrovolným rozhodnutím.
18. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil, zůstala mu proto povinnost tuto částku žalobkyni vydat. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
19. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že náleží žalobkyni, a to v rozsahu, v němž měla ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalovaného. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 411 Kč. Při úplném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka 6 027 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta za 2 úkony právní služby podle § 7 bodu 4. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) , d) (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) ve výši 1 500 Kč za jeden úkon, odměny advokáta za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu ve výši 750 Kč, trojnásobku paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 , 4 advokátního tarifu, náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (z odměny a paušální náhrady hotových výdajů) ve výši 977 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 6 000 Kč, což činí 70 % žalované jistiny a kapitalizovaného úroku. Tento úspěch je pak nutné ponížit o úspěch žalovaného v rozsahu 30 %. Žalobkyni tak náleží 40 % z částky 6 027 Kč, což činí 2 411 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).