Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 25/2021-26
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 14 220 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 14 220 Kč,
s kapitalizovaným úrokem 1 731,44 Kč,
s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 7 220Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s 11,83 % ročním úrokem z částky 7 220Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Benešově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 14 220 Kč, s kapitalizovaným úrokem 1 731,44 Kč, s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 7 220Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s 11,83 % ročním úrokem z částky 7 220Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Benešově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 14 220 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 731,44 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 220 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 11,83 % ročně z částky 7 220 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 25. 4. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 760 Kč, složeným z poplatků a úroku ve výši 28 % jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 25. 5. 2018 zesplatnila a požadovala zaplacení jistiny ve výši 7 220 Kč, úroku ve výši 11,83 % ročně z neuhrazené jistiny od 26. 5. 2018, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z neuhrazené jistiny od 26. 5. 2018 a smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne 24. 6. 2020 postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku nebylo od postoupení ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listin y označené jako smlouva o úvěru číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 25. 4. 2017 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč a úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. Celkové náklady úvěru činily 8 760 Kč a žalovaný se celkem zavázal vrátit 20 760 Kč ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč, splatných ke každému 25. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky 12 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného a předpis splátek. Podle transakční historie žalovaný na poskytnutou částku uhradil celkem 13 540 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně přílohy a oznámením postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisy ze dne 24. 7. 2020. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020 k úhradě dluhu. k otázce zkoumání úvěruschopnosti nebyly doloženy žádné důkazy.
4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 25. 4. 2017 listin u s názvem smlouva úvěru, podle níž při jejím podpisu převzal částku 12 000 Kč. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný dle transakční historie právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 13 540 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 24. 6. 2020 postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný ničeho dalšího neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána, žalobkyně nedoložila, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 96/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. “) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně netvrdila (a ani neprokázala), že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
14. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkazy a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V této souvislosti soud uvádí, že k žádosti žalobkyně o odročení jednání při potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů nebylo možné dle § 41a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. přihlédnout, neboť tato žádost byla podmíněná. Žalobkyně tedy měla možnost se jednání účastnit a svá tvrzení a důkazy případně doplnit a splnit tak povinnost, kterou ve smyslu § 101 o. s. ř. o. s. ř. v řízení má. Neúčast u jednání byla jejím dobrovolným rozhodnutím.
15. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, na kterou žalovaný dle transakční historie žalobkyně uhradil 13 540 Kč. Žalovaný tak bezdůvodné obohacení již vrátil, a proto soud žalobu zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
17. Ve výroku III. soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku za řízení v souladu s Položkou 2 odst. 2 zákona o soudních poplatcích číslo Sb., podle kterého pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1, tedy v případě řízení do 20 000 Kč soudní poplatek 1 000 Kč. V daném případě tedy činí soudní poplatek za řízení 1 000 Kč, dosud bylo zaplaceno 800 Kč a zbývá tak doplatit 200 Kč. Žalobkyně je povinna doplatek uhradit v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na účet Okresního soudu v Benešově.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).