Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 151/2020-58
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem titul Antonínem Pektorem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro částka s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně ve výši 8,25 % od datum do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se z části, co do zaplacení částka s smluvního úroku částka a dále smluvního úroku ve výši 82. 75 % ročně z částka od datum do zaplacení, maximálně do doby, než celkový úrok dosáhne částky částka, a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se z části, co do zaplacení [částka] s smluvního úroku [částka] a dále smluvního úroku ve výši 82. 75 % ročně z [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, než celkový úrok dosáhne částky [částka], a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.</b>
1. Žalobou z datum ve znění doplnění z datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částka na jistině ve složení: částka nevrácené poskytnuté prostředky, částka smluvní pokuta, částka smluvní pokuta, částka smluvní pokuta a dále smluvního úroku částka a smluvního úroku 82,75 % jdoucího ročně z částka od datum do zaplacení maximálně do doby, než celkový smluvní úrok dosáhne částka a konečně zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jím předložených podkladů a hodnocení klienta z hlediska úvěruschopnosti za použití lustrace v databázi příjmení a anonymizováno. Dále žalobkyně uvedla, že s žalovaným následně dne datum uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostně na účet žalovaného číslo částka, což splnila datum s tím, že žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok ve výši 122,61 % ročně efektivní sazby a podle žalobkyně 82,75 % ročně nominální smluvní úrokové sazby v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v měsíci od dubna 2018 podle sjednaného splátkového kalendáře v celkovém počtu 30 splátek po částka. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvních pokut v souladu se smlouvou a ujednáním o smluvní pokutě částka za každé prodlení se splátkou přes 30 dní, maximálně do výše částka ročně a smluvní pokutou částka za prodlení se splátkou před 15 dní a smluvní pokutou 0,1 % denně při prodlení přes 10 dní s úhradou zesplatněného úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný celkem na úvěr uhradil částka, dvě splátky po částka a to číslo a datum, přičemž vysvětlila, že splátka částka z datum byla s ohledem na žádost žalovaného o odklad splátek žalovanému vrácena a z částky ve výši částka zaplacené datum byla žalovanému nad měsíční splátku částka částka jím zaplacená započtena na jiný úvěr žalovaného u žalobkyně a to na základě žádosti žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že pro prodlení se splátkou z datum byl celý úvěr zesplatněn v souladu se smlouvou.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, nedostavil se k projednání věci před soudem, a proto bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozhodnuto o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.
3. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného na základě informací z formuláře, z nějž plyne, že příjem žalovaného činil částka, přičemž žalobkyně přihlížela k nákladům na živobytí ve výši částka (hranice životního minima), dále k nákladům na bydlení částka a dále ke splátkám jiného předchozího úvěru žalovaného u žalobce ve výši částka s navýšením o rezervu částka a dospěla k závěru, že žalovanému zbývá na splácení úvěru částka. Z uvedeného hodnocení je podle soudu zřejmé, že žalobkyně za účelem poskytnutí úvěru maximálně podhodnocuje mandatorní náklady dlužníka, pokud jde o nezbytnou částku na živobytí, nákladů bydlení a obstarání dalších věcí. Žalobkyně z hlediska úvěruschopnosti nepřihlížela k dalšímu úvěru, doposud nesplacenému, který žalovaný u žalobkyně měl. Podle soudu lze ze způsobu hodnocení úvěruschopnosti žalobkyní dovodit, že proces prověřování úvěruschopnosti je činěn víceméně formálně a v tomto ohledu není zřejmé, zda-li je jeho výsledkem skutečně zjištění, zdali je žadatel o úvěr schopen v budoucnu svůj závazek hradit.
4. Z oznámení o schválení úvěru z datum, zaslaného dle doručenky poštou datum, ve vazbě na předsmluvní informace a prohlášení dlužníka o tom, že se seznámil s úvěrovými podmínkami, obojí datované datum a současně ve spojení se smlouvou o úvěru z datum číslo je zřejmé, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 – 2400 OZ obsahující závazek poskytnout žalovanému bezhotovostně převodem na jeho účet částka proti povinnosti žalovaného vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 122,61 % ročně s tím, že smluvní úrok je zastropován 120 % z částky, kterou má žalovaný zaplatit, tedy částky částka, přičemž ve smlouvě byl uveden denní úrok částka (což představuje roční úrok částka, kterážto částka je procentně smluvním úrokem ve výši 83,9 % ve vazbě na poskytnutou jistinu částka). Pro případ prodlení vyplývá ze smlouvy ujednání o smluvních pokutách podle § 2048 – 2052 OZ ve výši částka za prodlení se splátkou delší 30 dní (s limitací částka ročně), smluvní pokutou částka za prodlení se splátkou přes 15 dní, smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prodlení přes 10 dní se zaplacením zesplatněného úvěru. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář z datum, který však byl ve vazbě na žádost žalovaného z datum o odložení splátek s potvrzením pracovní neschopnosti a oznámením žalobkyně z datum o potvrzení odložení splátek modifikován splátkovým kalendářem upraveným ve smyslu povoleného odkladu splátek. Z dokladu o vyplacení částka žalobkyní na účet žalovaného bankovní účet ze datum je zřejmé, že žalobkyně splnila svoji smluvní povinnost převést úvěrovou částku na účet žalovaného. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaný ve vazbě na odklad splátek zaplatil celkem na úvěr částka a poslední splátku zaplatil datum. Dále je zřejmé, že před podáním žaloby byl žalobkyní žalovaný vyzýván k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou datovanou datum a zaslanou dle podacího archu poštou datum.
5. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách příjmení příjmení jméno číslo je zřejmé, že banky poskytovaly úvěry pro domácnosti na spotřebu se platností 1 až 5 let v březnu 2018 ve výši 10,64 % ročně.
6. Soud se nejprve zabýval tím, jeli sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku, platným právním jednáním. V této souvislosti dospěl k závěru, že tomu tak není a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4084/2012 z datum a I. ÚS 199/2011 z datum, podle nichž nelze přiznat ochranu soudní těm subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tak, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka, žalovaného proti povinnostem věřitele, žalobkyně. V takovém případě je nutno posoudit smlouvu podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy a účastníci se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § číslo odst. 1, 2 a § 2993 OZ a to tím způsobem, že si strany vrátí vzájemně to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud přihlížel rovněž k judikatuře NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2005 s tím, že podle citovaných rozhodnutí je rozporným s dobrými mravy smluvní úrok sjednaný v rozsahu, který přesahuje až trojnásobek průměrné úrokové sazby za níž poskytují úvěry v daném období a místě banky. Podle usnesení NS ČR sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 (R 52/05 Sb. soudních rozhodnutí) je naplněním znaku trestného činu lichvy podle § 253 odst. 1 trestního zákoníku (dnes § 218 trestního zákoníku ) spočívajícího v hrubém nepoměru mezi vzájemným plněním i situace, kdy je při poskytnutí půjčky či úvěru peněžního sjednán úrok v rozsahu přes 70 % ročně. Dále je třeba přihlížet i k rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 487/2010 , podle nějž výkonu práva, který je zneužitím práva, nelze poskytnout soudní ochranu. Soud také zohlednil, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele proti žalobkyni v pozici podnikatelky. Pokud jde o sjednané smluvní pokuty a jejich přípustnost, přihlížel soud k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 .
7. V posuzované věci má soud za, že žalobkyně sjednala ve smlouvě o úvěru smluvní úrok, který je v rozporu se shora citovanou judikaturou, neboť představuje 2,6 násobek maximálně přípustného smluvního úroku, který v tomto případě činil 31,92 % ročně, byť tato hranice je pouze orientační. Tvrzení žalobkyně o případném nižším nominálním úroku proti úroku uvedeném ve smlouvě, na tomto závěru s ohledem na procentní hranici i žalobkyní tvrzeného nižšího úroku, nemůže nic změnit. Sjednaný smluvní úrok přesahuje maximální možnou výši úroku, kterou je z hlediska smluvní volnosti a dobrých mravů možno dohodou stran určit. Výše smluvního úroku přesahuje i procentní výši, jenž v trestní oblasti vede k závěru o naplnění jednoho ze znaků trestného činu lichvy. Smluvní úrok je tedy rozporný nikoliv pouze z hlediska dobrých mravů, ale jeho výše je také v rozporu s trestním zákoníkem . Vedle smluvního úroku je však třeba přihlížet také k žalobkyní sjednaným a nárokovaným smluvním pokutám. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v úvěrové smlouvě se týkají výlučně porušení povinnosti ze strany žalovaného spotřebitele. Nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas zaplatit splátku jsou zde kombinovány ve vazbě na různou délku prodlení, smluvní pokuta je tak sjednána vícenásobně za totéž jednání, spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného je zřejmé, že důsledky ujednání o smluvním úroku ale i smluvních pokutách, zasahují žalovaného v pozici spotřebitele nejen v jeho právní sféře, ale i v jeho sféře osobní. V důsledku značně nevyvážených smluvních podmínek hrozí nepřiměřené (a tudíž celospolečensky škodlivé) zadlužení žalovaného v pozici spotřebitele. Způsob smluvního ujednání ohledně sankcí není podle soudu navíc dostatečně transparentní. Lze totiž předpokládat, s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut, že si běžný spotřebitel může jen těžko učinit reálnou představu o skutečných nákladech (hmotně právních dopadech) situace, kdy se octne v prodlení s úhradou závazku.
8. Soud má tedy za to, že za situace, kdy je úvěrová smlouva s ohledem na všechna její ujednání hodnocena ve smyslu § 580 OZ jako neplatná. Přichází v úvahu vypořádání mezi účastníky toliko v režimu bezdůvodného obohacení podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 OZ . V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud žalovaný obdržel od žalobkyně částku částka, a vrátil-li částka, je nárok žalobkyně důvodný v rozsahu částka (rozdílu uvedených částek). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je třeba prodlení žalovaného vázat v této souvislosti až na marné uplynutí tří denní lhůty podle § 573 OZ od doručení předžalobní výzvy ze dne datum a zaslané poštou datum s tím, že žalovaný se ocitl v prodlení od datum. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s § 1 , 2a) nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě bylo tedy z části, v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověno. Ve zbytku, s ohledem na závěry o neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy musela být žaloby, pokud jde o ostatní smluvní nároky zamítnuta jako nedůvodná.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že s ohledem na výši uplatňovaných smluvních pokut a smluvního úroku přihlížel soud s ohledem na důvodu zamítnutí žaloby i k příslušenství ve smyslu závěru nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/2008 , přičemž celková žalovaná částka činila částka složená z jistiny, žalováno částka a smluvního úroku částka, za situace, kdy soud kapitalizoval požadovaný smluvní úrok za období od datum do datum na částku částka. Jestliže žalobkyně učinila předmětem řízení nároky celkem za částka a bylo jí přiznáno částka, jde o 23,9 % žalované částky, v níž měl žalobce úspěch. Nárok na náhradu nákladů řízení mu tedy nevznikl. Na straně žalovaného pak je zřejmé, že i jemu náklady řízení, jak plyne z obsahu spisu, nevznikly, a proto bylo rozhodnuto způsobem uvedeným ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.