Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 112/2021-29
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.
II. Co do částky částka se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částka, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek. II. Co do částky [částka] se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení dlužného pojistného ze smlouvy číslo (pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla příjmení ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. ) ze dne datum v rozsahu jak ve výroku I a II shora za období trvání pojištění od datum do datum, přičemž dalších částka představuje poplatek za odeslání upomínky.
3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem.
4. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, soud doručil na trvalé bydliště náhradním způsobem. Od novely občanského soudního řádu , provedené zákonem č. 7/2009 Sb. , je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listin y nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ). Soud přesto iniciativně zjistil, že žalovaný má jako podnikatel datovou schránku (příjmení bhmj2in), ale ani to k úspěchu zřejmě nevedlo, zpráva zůstala po sledovanou úložní dobu nevyzvednuta, nereagoval ani na emailovou zprávu. Žalovaný však v tomto řízení vystupuje jako fyzická osoba, proto soud není oprávněn procesně doručovat do této datové schránky (srov. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sp. zn. 20 Cdo 3887/2017 ). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum).
5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Pojistnou smlouvou č. l. 13 žalobkyně prokázala povinnost žalovaného hradit ze škodového pojištění domácnosti (ulice a číslo, byt číslo) částka pololetně (od datum), sazebník poplatků soud nedohledal. Byla doložena výpověď smlouvy (č. l. 17) k datum. Byla doložena upomínka od žalobkyně (č. l. 16) a právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 19) vypracování i zaslání (č. l. 20 a 21) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. , do dispoziční sféry žalovaného (na adresu dle smlouvy).
6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z pojištění motorového vozidla (příjmení anonymizována dvě slova s registrační značka číslo) ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. , pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla (tzv. povinné ručení) škodového charakteru, na které se podpůrně užijí ustanovení občanského zákoníku ke škodovému pojištění, z něhož měl žalovaný povinnost plnit sjednané pojistné. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. V rozsahu pojistného soud mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu, stejně tak i požadovaného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku , když použitá sazba je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ).
7. Pokud se však týká částky částka, soud žalobu výrokem II shora zamítnul, neboť takový poplatek nebyl sjednán v textu samotné pojistné smlouvy, resp. nebyl součástí ujednání, které žalovaný podepisuje, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení platební smlouvy či neuhrazení pojistného (což je ve většině pojistných vztahů prakticky jediná podstatná povinnost pojištěnce, pokud nenastane pojistná událost) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku pojistné smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11 , dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě sazebníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit.
8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v převážné míře (nad 90 %) úspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. této přiznával k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, po částka a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á částka ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Za vypracováním/zaslání kvalifikované předžalobní výzvy soud náhradu nepřiznal, neboť použitá adresa příjmení příjmení číslo v obec nevyplývá ze smluvních dokumentů, z rejstříku soudu a ani z řízení sp. zn. 10 C 182/2021 (viz dále) a není tak prokázáno, že jde o adresu, kterou by žalovaný označil jako novou adresu pro doručování a tedy že by se mu výzva dostala do dispoziční sféry. Na přiznání zbytku odměny to však ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. vliv nemělo, neboť pro pasivitu žalovaného je zřejmé, že řízení proběhnout muselo a účelnost ostatních úkonů právní služby tak„ konvalidovala“. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.
9. Soud však dále krátil celkovou odměnu na polovinu, neboť zjistil, že v řízení zdejšího soudu sp. zn. 10 C 182/2021 je po žalovaném shodnou žalobkyní (a právním zástupcem) požadováno plnění z jiné pojistné smlouvy s jistinou pouhých částka, přičemž takové pojištění zaniklo již dne datum. Pokud tedy právní zástupce v této věci zasílal předžalobní výzvu až datum, je zřejmé, že žalobkyně, resp. její právní zástupce měli téměř 11 měsíců na to, aby nároky spojili a vymáhali souběžně. Pokud však byly podány dva samostatné návrhy, za každý bylo uhrazeno na soudním poplatku částka a u každého je odměna právního zástupce vymáhána samostatně, je zřejmé, že takový postup žalobkyně nelze považovat za účelně vynaložené náklady řízení, když tyto by spojení obou těchto pohledávek nijak nenavýšilo (v obou případech se zjevně jedná o formulářové návrhy). Pro rozdílný stav řízení již nebylo účelné řízení spojit ke společnému projednání a rozhodnutí (věc 10 C napadla až datum). Vzniklá situace tíží sféru žalobkyně, tedy i jejího právního zástupce. Řízení sp. zn. 10 C 182/2021 dosud neskončilo a není zřejmé, jak bude v souběžném řízení jiného soudce rozhodnuto o nákladech řízení, soud tedy nemá jinou možnost, než přiznat v tomto řízení toliko polovinu celkových účelně vynaložených nákladů tohoto řízení.
10. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému v nedávné době již několik exekucí. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované poskytl přibližně tříměsíční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.