Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 23/2021-37

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr Jitkou Múčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 19 826,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 826,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 071,69 Kč za dobu od 5. 6. 2018 do 24. 6. 2019, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 439,32 Kč za dobu od 18. 9. 2017 do 24. 6. 2019, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 904,23 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 281,67 Kč za dobu od 19. 10. 2017 do 24. 6. 2019, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 375,38 Kč za dobu od 18. 9. 2017 do 24. 6. 2019, úroku ve výši 29 % ročně z částky 2 577,81 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 482,04 Kč od 25. 6. 2019 do 2. 8. 2019 a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 482,04 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 826,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 071,69 Kč za dobu od 5. 6. 2018 do 24. 6. 2019, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 439,32 Kč za dobu od 18. 9. 2017 do 24. 6. 2019, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 904,23 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 281,67 Kč za dobu od 19. 10. 2017 do 24. 6. 2019, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 375,38 Kč za dobu od 18. 9. 2017 do 24. 6. 2019, úroku ve výši 29 % ročně z částky 2 577,81 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 482,04 Kč od 25. 6. 2019 do 2. 8. 2019 a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 482,04 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 826,18 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce, které s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním obou smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 4 612 Kč, která představuje úrok ve výši 799 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 832 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši ve výši 1 981 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil celkem 6 369,98 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině částku 2 577,81 Kč a na dlužném poplatku částku 1 399,99 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 281,67 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 2 577,81 Kč za dobu od 19. 10. 2017 do 24. 6. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 375,38 Kč (ve výši 8,05 % ročně z částky od 2 577,81 Kč za období od 18. 9. 201 do 24. 6. 2019, úroků ve výši 29 % ročně z částky 2 577,81 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 577,81 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Na základě druhé smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v uvedený den částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž poplatek ve výši 10 600 Kč, jenž představuje úrok za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 2 146 Kč (sazba 29 % ročně), odměnu za zpracování a doručení zápůjčky ve výši 3 164 Kč a náklady za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 5 290 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 377 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil celkem 4 630,02 Kč, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině částku 9 904,23 Kč a na dlužném poplatku částku 5 944,15 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 071,69 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 9 904,23 Kč za dobu od 5. 6. 2018 do 24. 6. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 439,32 Kč (ve výši 8,05 % ročně z částky 9 904,23 Kč za období od 18. 9. 2017 do 24. 6. 2019, úroků ve výši 29 % ročně z částky 9 904,23 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 904,23 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s  rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 4 612 Kč, který představuje úrok ve výši 799 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 981 Kč, splatit v pravidelných 45 týdenních splátkách ve výši 236 Kč (poslední splátka činila 228 Kč). Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 6 363,98 Kč.

5. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní osobní automobil, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 15 125 Kč, má další příjem ve výši 5 000 Kč a dále další příjmy domácnosti činí 24 000 Kč, celkový měsíční příjem žalovaného je tak 44 125 Kč. Jeho pravidelné výdaje představuje částka 7 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu a výpisy z bankovního účtu za období září až listopad 2016.

6. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dále dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 10 600 Kč, který představuje úrok ve výši 2 146 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 164 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 290 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 377 Kč (poslední splátka činila 357 Kč). Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž na svůj dluh uhradil celkem 4 630,02 Kč.

7. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní osobní automobil, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 15 415 Kč, další příjmy domácnosti činí 20 000 Kč, celkový měsíční příjem žalovaného je tak 35 415 Kč. Jeho pravidelné výdaje představuje částka 3 000 Kč měsíčně, žalovaný dále splácí externí zápůjčky ve výši 2 000 Kč a splátky právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 1 060 Kč. Žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu a výpisy z bankovního účtu za leden až březen 2017.

8. Žalobkyně doložila mzdový výměr potvrzující, že žalovaný k 1. 11. 2016 dosahoval příjmu 15 125 Kč a dále dohodu o provedení práce ze dne datum, sjednanou na dobu od 1. 9. 2016 do 31. 10. 2016, na dobu 6 hodin denně s odměnou ve výši 70 Kč hod.

9. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky. V jejich čl. 12 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle čl. 18 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky.

10. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 17. 7. 2019. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou ze dne 12. 3.2020, odeslanou následujícího dne.

11. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které žalovaný v den podpisu obdržel v hotovosti částku 6 000 Kč. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dále dne datum podepsána smlouva o zápůjčce číslo na základě které žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy částku 12 000 Kč.

17. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smluv nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná.

18. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje,

že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,

sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019,

sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud dále poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Jak plyne z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18,

OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě , a 23 předmětné směrnice vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky . Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem. Soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

19. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

20. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z údajů, které uvedl v zákaznické kartě s tím, že neměla důvod pochybovat o věrohodnosti žalovaným sdělených informací. Co se týče samotné této y, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení.

21. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 15 125 Kč, resp. 15 415 Kč, k čemuž si právní předchůdkyně žalobkyně správně vyžádala mzdový výměr žalovaného. To, zda je mzda v této výši skutečně poukazována na jeho účet (a nejsou z ní strhávány různé srážky či zda není exekučně postižena), však již doloženo nebylo. V případě smlouvy o zápůjčce ze dne datum žalovaný dále uvedl, že má další příjem ve výši 5 000 Kč, k čemuž byla patrně předložena dohoda o provedení práce ze dne datum. Žalovaný dále uvedl, že další čisté příjmy domácnosti jsou tvořeny částkou 24 000 Kč (v případě smlouvy ze dne datum) a následně 20 000 Kč (v případě smlouvy ze dne datum). Co přesně tato položka v sobě zahrnuje, však nebylo žalobkyní ani dotvrzeno a především nedoloženo žádnými podklady, aby bylo umožněno na danou částku nahlížet jako na průkazný ukazatel příjmové stránky žalovaného.

22. Co se však týče výdajů žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly ze strany její právní předchůdkyně relevantně prověřovány. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný předložil výpisy z bankovního účtu za tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce, žalobkyně je však soudu nepředložila. Soud tedy nemá za jakkoliv prokázané to, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaný uvedl, že bydlí společně s rodiči. V této situaci pak bylo dle soudu povinností i v zájmu právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost prověřit (a to za situace, kdy žalovaným uvedená adresa ve smlouvách o zápůjčce se liší od„ kontaktní“ adresy v zákaznické kartě a v dohodě o provedení práce), kupříkladu požadovat po žalovaném doložení prohlášení rodičů o tom, že s nimi žalovaný skutečně bydlí a zda a kolik případně rodičům přispívá na bydlení. Žalobkyně se spokojila s uvedením odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného v částce 7 000 Kč (v případě smlouvy ze dne datum) a 3 000 Kč (v případě smlouvy ze dne datum). Z tohoto souhrnného odhadu však nelze podle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných a očekávatelných výdajích žalovaného, tedy zda má výdaje na cestování do zaměstnání (a to s ohledem na rozpor o místech bydliště žalovaného, jak je uvedeno výše), stravu či záliby. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepodložila jedinou u, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného. Navíc z tabulky umoření plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému druhou zápůjčku dne datum v době, kdy bylo zřejmé, že nehradí jednotlivé splátky z titulu smlouvy ze dne datum pravidelně.

23. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala výdajovou stránku žalovaného. Nedostála tudíž své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně splácet po sjednanou dobu splátky nejprve jedné a následně dvou zápůjček. Posouzení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně je proto třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného.

24. Obě předmětné smlouvy je tedy třeba považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalobkyně tak měla vůči žalovanému z titulu smlouvy od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Na základě smlouvy ze dne datum měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 6 000 Kč, přičemž žalovaný z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil částku 6 369,98 Kč a je tak zřejmé, že přeplatil poskytnutou jistinu, když uhradil o 369,98 Kč více, než bylo jeho povinností. Na základě smlouvy ze dne datum měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 12 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradil 4 630,02 Kč.

25. Soud přihlédl k čl. 7 smluvních podmínek, podle kterých v případě, že mezi účastníky bude uzavřeno vícero smluv o zápůjčce a tyto trvají, bude jakákoliv splátka celkové dlužné částky zaplacená zákazníkem v daném období použita na úhradu splatných splátek všech jednotlivých zápůjček, a to poměrně v závislosti na souhrnné výši zůstatku celkových dlužných částek jednotlivých zápůjček. Za této situace je třeba vyjít z toho, že žalovaný byl povinen vrátit poskytnutou jistinu obou zápůjček v celkové výši 18 000 Kč (6 000 Kč + 12 000 Kč), přičemž právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 11 000 Kč (6 369,98 Kč + 4 630,02 Kč). Žalovanému tak zbývá uhradit na jistině celkem 7 000 Kč. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

26. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle o. z. ve spojení s Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 18. 9. 2017 (při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení), soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 3. 9. 2018. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu obou (absolutně neplatných) smluv do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 17. 7. 2019. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na o. z. za to, že se tak stalo 22. 7. 2019, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 2. 8. 2019. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení za dobu od 3. 8. 2019 do zaplacení, a to v požadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalovaného.

27. Co do zbývající požadované částky 12 826,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 071,69 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 439,32 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 904,23 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 281,67 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 375,38 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z částky 2 577,81 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 482,04 Kč od 25. 6. 2019 do 2. 8. 2019 a dále z částky 5 482,04 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, je žaloba nedůvodná a soud žalobu v této části zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozhodnutí.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.