Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
35 C 87/2021-27
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Kocábovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 26 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 2 100 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 24 800 Kč
-) s úrokem ve výši 13,18 % ročně z částky 15 900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení,
-) s úrokem z prodlení ve výši 3 710,10 Kč,
-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 900 Kč od 21. 5. 2020
do 2. 1. 2021 a
-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 800 Kč od 3. 1. 2021
do zaplacení.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 2 100 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 24 800 Kč</b> <b>-) s úrokem ve výši 13,18 % ročně z částky 15 900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 3 710,10 Kč,</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 900 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021 a</b> <b>-) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 800 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 1. 2021, ve znění jejího doplnění ze dne 6. 4. 2021, po žalované domáhala zaplacení částky 26 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ Společnost“) po předchozím ověření úvěruschopnosti uzavřela s žalovanou dne 2. 6. 2016 smlouvu o úvěru číslo rok číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázala žalovaná vrátit společně s úplatou, poplatky a úrokem ve výši 28 % v 13 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč. V souladu s čl. V. Smlouvy měla Společnost nárok účtovat žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je prodlení. Žalovaná řádně nehradila, a proto byl úvěr ke dni 27. 6. 2017 zesplatněn. Dne 28. 9. 2018 přešla pohledávka na základě převodu části závodu Společnosti na společnost právnická osoba Na základě smlouvy o postoupní pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 15 900 Kč a ze smluvní pokuty od 3. 4. 2018 do 31. 8. 2019 v kapitalizované výši 11 000 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 13,18 % ročně z částky 15 900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 900 Kč (dlužná jistina úvěru) od 27. 6. 2017 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 4 153,22 Kč a od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.
2. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby soud usnesením ze dne 14. 4. 2021, č. j. 35 C 87/2021 -33, řízení zastavil v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroku z prodlení od 28. 6. 2017 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 443,12 Kč.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
Závěr o skutkovém stavu
4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.
5. Společnost obdržela dne 2. 6. 2016 žádost žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, ověřila totožnost žalované z jejího občanského průkazu, řidičského průkazu a ze živnostenského listu, současně ověřila úvěruschopnost žalované výlučně prostřednictvím jí sdělených údajů, z nichž vyplynulo, že příjmy celé domácnosti mají činit 36 000 Kč, z toho příjem žalované toliko 15 000 Kč, průměrné měsíční výdaje měly činit 15 000 Kč a splátky na závazky ostatním věřitelům měly činit 4 200 Kč; Společnost neověřovala, zdali tvrzený příjem, jakož i výdaje odpovídají skutečnosti, když Společnost nekontrolovala výpisy z účtu, SIPO, poštovní složenky, výplatní/mzdové pásky (viz žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru).
6. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 2. 6. 2016 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu určitou do splatnosti poslední, tj. 13. měsíční splátky, což žalovaná stvrdila svým podpisem Smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou jistinu vrátit Společnosti společně s úplatou a s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 25,85 % p. a., to vše v celkové výši 13 800 Kč (RPSN 169,9 %) v 13 pravidelných rovnoměrných splátkách ve výši 2 600 Kč, kdy první splátka je splatná 30. den po uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení je splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky. V případě, že dlužník uhradí pouze část splátky nebo bude hradit s prodlením, bude jeho závazek umořován tak, že finanční částka bude použita na úhradu nejdéle splatné splátky, nestanoví-li dlužník jinak. V případě, že dlužník nebude plnit řádně a včas úvěr, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi navíc smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení; vedle toho může věřitel požadovat zákonný úrok z prodlení. Nedílnou součástí smlouvy předpis splátek, z něhož se podávalo, že v rámci 1. – 5. splátky bude hrazen co do částky 1 055 Kč úrok a co do částky 1 545 Kč úplata, v rámci 6. splátky bude hrazen co do částky 325 Kč úrok, co do částky 475 Kč úplata a co do částky 1 800 Kč jistina a v rámci 7. – 13. splátky bude hrazena pouze jistina (viz Smlouva, předpis splátek). Žalovaná uhradila celkově částku 17 900 Kč, a sice dne 2. 6. 2016 částku 2 600 Kč, dne 21. 8. 2016 částku 2 700 Kč, ve dnech 25. 9. 2016, 8. 11. 2016, 18. 12. 2016 vždy částku 2 500 Kč, dne 29. 1. 2017 částku 600 Kč, dne 17. 4. 2017 částku 1 500 Kč, ve dnech 28. 5. 2017, 13. 7. 2017 a 21. 11. 2017 vždy částku 1 000 Kč (viz transakční historie).
7. Dne 27. 9. 2018 učinily Společnost a společnost právnická osoba, formou notářského zápisu prohlášení, že dne 6. 9. 2018 uzavřely smlouvu o prodeji části závodu, který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů (viz notářský zápis NZ číslo, spisová značka); zde byla specifikována pohledávka Společnosti za žalovanou (viz výňatek přílohy). Dne 24. 6. 2020 uzavřely společnost právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost právnická osoba postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla pod položkou č. 1808 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 vč. dodatku a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne 24. 7. 2020 oznámila společnost právnická osoba, žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020). Dopisem ze dne 18. 12. 2020, který se dostal do sféry žalované dne 23. 12. 2020, kdy byl uložen na poště k vyzvednutí, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 33 041,05 Kč do 2. 1. 2021 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 18. 12. 2020 vč. podacího lístku). Žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).
8. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v červnu 2016 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu při fixaci sazby na 1 rok do 5 let 10,42 % ročně a roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 11,21 % ročně (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupným na www.cnb.cz).
Právní posouzení věci
9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
13. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
17. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávka Společnosti za žalovanou byla nejprve dne 6. 9. 2018 převedena na společnost právnická osoba coby část závodu Společnosti. právnická osoba, následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba, dopisem ze dne 24. 7. 2020, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
18. Společnost a žalovaná uzavřely dne 2. 6. 2016 Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalované vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě Smlouvy Společnost jako zapůjčitel přenechala žalované coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem na Smlouvě (svědčí o tom ostatně i následné částečné úhrady ze strany žalované); tímto vznikla mezi stranami zápůjčka coby reálný kontrakt vyžadující ke svému vzniku nejen konsensus smluvních stran, ale i reálné poskytnutí peněžních prostředků. Na základě Smlouvy žalované vznikla povinnost vrátit Společnosti jistinu zápůjčky ve výši 20 000 Kč společně s úplatou a s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 25,85 % p. a., to vše v celkové výši 13 800 Kč (RPSN 169,9 %) v 13 pravidelných rovnoměrných splátkách ve výši 2 600 Kč, kdy první splátka je splatná 30. den po uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení je splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky.
19. Soud má nicméně za to, že právní vztah zápůjčky v tomto případě platně nevznikl, neboť Společnost náležitým způsobem neověřila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 18. 3. 2021, č. j. 35 C 87/2021 -12, jakým způsobem Společnost žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované a jaké doklady si za tímto účelem od žalované vyžádala, žalobkyně reagovala tak, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované a údaje zaznamenala do žádosti o úvěr a až následně s žalovanou Smlouvu uzavřela. Z žádosti žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, přitom vyplynulo, že Společnost ověřila úvěruschopnost žalované výlučně prostřednictvím jí sdělených údajů, z nichž vyplynulo, že příjmy celé domácnosti mají činit 36 000 Kč, z toho příjem žalované toliko 15 000 Kč, průměrné měsíční výdaje měly činit 15 000 Kč a splátky na závazky ostatním věřitelům měly činit 4 200 Kč; z části„ Zkontrolované dokumenty“ přitom vyplývá, že Společnost neověřovala, zdali tvrzený příjem, jakož i výdaje odpovídají skutečnosti, když Společnost nekontrolovala výpisy z účtu, SIPO, poštovní složenky, výplatní/mzdové pásky či jiné dokumenty (občanský průkaz, řidičský průkaz a živnostenský list přitom v tomto ohledu jsou zcela nevypovídající dokumenty). Společnost přitom zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI). Sankcí za náležité neověřování úvěruschopnosti žalované je přitom podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. neplatnost smlouvy, přičemž jedná se o neplatnost absolutní (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
20. Jestliže je tedy smlouva o zápůjčce ze dne 2. 6. 2016 absolutně neplatným právním jednáním, nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, které by se zakládalo na smluvním vztahu založeném tvrzenou smlouvou.
21. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat částku 15 900 Kč z titulu vrácení jistiny zápůjčky, částku 11 000 Kč coby smluvní pokuty, jakož i požadované příslušenství, tj. smluvní úrok ve výši 13,18 % ročně z částky 15 900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 900 Kč od 27. 6. 2017 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 3 710,10 Kč a od 21. 5. 2020 do zaplacení.
22. Pro úplnost soud podotýká, že i kdyby shledal, že Společnost řádně ověřila úvěruschopnost žalované, nebylo by možné jí přiznat na základě Smlouvy jí požadované plnění v celé výši. Byť bylo ve Smlouvě uvedeno, že výše úroku činí toliko 28 %, resp. 25,85 % ročně), který dle rozpisu splátek v kapitalizované výši činil 5 600 Kč, dospěl soud k závěru, že za úrok (peněžitou odměnu zapůjčitele za poskytnutí jistiny zápůjčky) je nezbytné považovat rovněž úplatu, která dle rozpisu splátek v kapitalizované výši činila 8 200 Kč. Jak je totiž soudu známo z úřední činnosti (např. ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 35 C 313/2020 či 46 C 56/2021 ), úplata není nezávisle stanovenou položkou za vykonané činnosti ze strany žalobkyně, nýbrž tato položka je přímo odvislá od výše poskytnuté finanční částky, o čemž svědčí i jednotně stanovené RPSN; přiměřenost podmínek poskytnuté zápůjčky by proto bylo nezbytné hodnotit jako celek. Jestliže tedy žalovaná by byla povinna vrátit žalobkyni zápůjčku ve výši 20 000 Kč společně s částkou 13 800 Kč, pak při splácení zápůjčky na dobu 13 měsíců lze dovodit, že úrok zápůjčky činí 63,69 % ročně ( (13 800 Kč/13) × (12/ 20 000 Kč) × 100); RPSN uváděné žalobkyní činí dokonce 169,9 %, což je dle přesvědčení soudu úroková sazba zjevně se příčící dobrým mravům, když představuje úrok, který podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , či ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ) mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření Smlouvy (červen 2016) činila podle statistiky České národní banky při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let včetně 10,42 % ročně. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku obsažené ve Smlouvě by bylo i z tohoto důvodu absolutně neplatné podle § 588 o. z. Protože bylo sjednáno, že jistina má být úročena, avšak její výše nebyla platně ujednána, byla by žalovaná v souladu s § 1802 o. z. povinna hradit obvyklé úroky požadované za úvěry (zápůjčky), které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. v daném případě úrok ve výši 10,42 % p. a., takže za období od 3. 6. 2016 do 27. 6. 2017 by výše úroku, který by byla žalovaná povinna uhradit společně s dlužnou jistinou, činila 2 223,43 Kč. Takto správně stanovená úroková sazba by měla přitom vliv na výši dlužné jistiny ke dni řádné úhrady, jakož i na smluvní pokutu po zesplatnění a další požadované příslušenství.
23. Soud nicméně v souladu se zásadou iura novit curia se zabýval otázkou, zdali by bylo možné žalobnímu návrhu vyhovět alespoň zčásti na základě jiné právní kvalifikace, načež dospěl k závěru, že je možné právní vztah mezi Společností, resp. nyní žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti částku 20 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaná doposud na dluh plnila částku 17 900 Kč, takže výše bezdůvodného obohacení aktuálně činí 2 100 Kč.
24. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nepochybně až výzvou k úhradě dluhu, předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020, která se dostala do sféry žalované dne 23. 12. 2020 Lhůta k plnění stanovená v této výzvě uplynula dne 2. 1. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 2 100 Kč dobrovolně nezaplatila, zavázal ji k tomu svým rozhodnutím soud.
25. Jelikož žalovaná uvedený dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 3. 1. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ), tedy v daném případě 8,25 % ročně. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení toliko ve výši 8,05 % ročně, pročež soud při vázanosti žalobním návrhem tento nižší úrok z prodlení žalobkyni přiznal.
26. S ohledem na uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 2 100 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 24 800 Kč s úrokem ve výši 13,18 % ročně z částky 15 900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 900 Kč od 27. 6. 2017 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši 3 710,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 900 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 800 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
Náklady řízení a lhůta k plnění
27. Žalovaná byla z celkového pohledu v řízení neúspěšná toliko v nepatrném rozsahu, a proto má podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná nicméně žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se ani nepodávají z obsahu soudního spisu, a proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
28. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně, pobočce ve Zlíně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobkyně) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.