Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 166/2020-50
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem titul titul Antonínem Pektorem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro částka s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně ve výši 8,25 % od datum do zaplacení a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se z části, co do zaplacení částka a smluvního úroku částka a dále ve výši 86,13 % jdoucím ročně z částka od datum do zaplacení, maximálně do doby, než celkový úrok dosáhne částky částka a zákonného úroku z prodlení z částka od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se z části, co do zaplacení [částka] a smluvního úroku [částka] a dále ve výši 86,13 % jdoucím ročně z [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, než celkový úrok dosáhne částky [částka] a zákonného úroku z prodlení z [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.</b>
1. Žalobou z datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částka na jistině ve složení: nevrácené prostředky úvěrové částka, smluvní pokuta částka, smluvní pokuta částka, smluvní pokuta částka a dále zaplacení smluvního úroku částka a dále 86,13 % ročně z částka od číslo do zaplacení, maximálně do doby, než celkový smluvní úrok dosáhne částka a nekapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částka za období od datum do datum a z částka od datum do zaplacení. Žalovaná uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala schopnost žalované splácet úvěr na základě jí předložených podkladů a hodnocení klienta z hlediska úvěruschopnosti lustrací v databázi anonymizováno a anonymizováno. Následně podle žalobkyně se žalovanou byla uzavřena datum smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se zavázala žalobkyně žalované poskytnout bezhotovost-ním převodem na její účet číslo částka, což splnil datum. Žalovaná se dle žalobkyně proti tomu zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok ve výši 86,13 % nominální úrokové sazby a 129,75 % efektivní úrokové sazby v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 18. dni po částka od července 2019. Žalobkyně dále uvedla, že v případě prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu částka (při 30denním prodlení), smluvní pokutu částka (při 15denním prodlení) a smluvní pokutu po zesplatnění úvěru při nezaplacení celkové částky do 10 dní 0,1 % denně. Žalobkyně uvedla, že se s žalovanou dohodla i na hrazení zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná zaplatila sedm splátek po částka a po zesplatnění datum zaplatila částka Celkem podle žalobkyně žalovaná uhradila částka. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a proto jej zesplatnila v souladu se smlouvou.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, nedostavila se k projednání věci před soudem, bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v její nepřítomnosti. K žádosti žalované o splátky zaslané emailem bez elektronického podpisu nebylo možno přihlížet. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.
3. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalované na základě informací ve formuláři, z nichž plyne, že vycházela z příjmu částka, výdajů částka (životní minimum), nákladů na bydlení částka s navýšením o rezervu částka, přičemž žalobkyně došla k závěru, že žalované zbývá na splácení částka. Současně ověřovala, zda není žalovaná v registru dlužníků příjmení a anonymizováno. S ohledem na způsob hodnocení zejména nereálné započítávání běžných mandatorních výdajů maximálně do výše životního minima je podle soudu na místě závěr, že žalobkyně prověřování úvěruschopnosti žalované činila toliko formálně a v tomto ohledu není zřejmé, zdali jeho výsledkem bylo skutečné zjištění, zdali žadatel o úvěr je schopen splácet v budoucnu případný úvěr. S oznámením o schválení úvěru se datum ve spojení s předsmluvními informacemi, obsahujícími podmínky budoucí úvěrové smlouvy z datum a následně uzavřené smlouvy o úvěry z datum číslo je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena ve smyslu § 2395 až 2400 OZ (občanský zákoník č. 89/2012 Sb. ) úvěrové smlouva obsahující závazek poskytnout žalované bezhotovostně převodem na její běžný účet částka proti povinnosti žalované vrátit poskytnutou částku s navýšením o smluvní úrok 129,75 % ročně efektivní výše, celkem částku částka při stanovení denní sazby úroku částka (byla-li stanovena denní sazby smluvního úroku částka, činil roční smluvní úrok částka, což je ve vztahu k jistině částka, smluvní úrok 87. 32 % ročně). Z úvěrové smlouvy vyplývá, že se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky s navýšením o smluvní úrok v 18 měsíčních splátkách po částka od července 2019 a to podle splátkového kalendáře stanoveného na období od datum do datum součástí úvěrové smlouvy bylo ujednání o smluvních pokutách ve smyslu § 2048 až 2052 OZ a to částka za prodlení se splátkou delší 30 dní (s limitací částka ročně), dále smluvní pokutou částka za prodlení se splátkou přes 15 dní a konečně smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prolení delším 10 dní se zaplacením zesplatnění částky úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru z datum je zřejmé, že žalobkyně převedla žalované na její běžný účet v souladu se smlouvou, uvedeného dne sjednanou částku částka. Z karty klienta, obsahující přehled zaplacených splátek žalovanou je zřejmé, že žalovaná zaplatila celkem 7 x částka a to v roce 2019 číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a v roce 2020 číslo. Současně z karty klienta vyplývá, že částka částka byla zaplacena datum a zejména, že celkem žalovanou bylo uhrazeno částka. Z výzvy k zaplacení splátky z číslo a datum, zaslané žalobkyní žalované je zřejmé, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě splatných splátek za období únor až duben 2020. Následovalo žalobkyní předložení zesplatnění úvěru z datum obsahující výzvu žalované, aby zaplatila částka. Následně byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou z datum zaslanou dle podacího archu poštou datum.
4. Z veřejně dostupné databáze na webu příjmení příjmení jméno číslo UK 7 je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry se splatností jednoho až pěti let pro domácnosti v ČR k měsíci září 2019, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 9,82 %. Soud se nejprve zabýval tím, zdali je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání platným právním jednáním. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není, a to s přihlédnutím ke všem smluvním ujednáním (výše smluvního úroku, výše a kombinace smluvních pokut), přičemž zohledňoval rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III.ÚS 4080/2020 z datum a I.ÚS 199/2011 z datum, podle nichž nelze přiznat soudní ochranu subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tak, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka, žalovanou, proti povinnostem věřitele, žalobkyně. V takovém případě je nutno posuzovat smlouvu podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a strany se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ a § 2993 OZ tedy tak, že si vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud současně přihlížel k judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 s tím, že citovaná rozhodnutí považují za smluvní úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, pokud přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky. Bez významu také není rozhodnutí NS ČR sp. zn. 5Tdo 1282/2004 (R 52/05 sbírky soudních rozhodnutí), podle nějž je naplněním jednoho ze znaků trestného činu lichvy podle § 253 odst. 1 trestního zákoníku (dnes § 218 TZ ) spočívajícího v hrubém nepoměru mezi vzájemným plněním i situace, kdy je při poskytnutí půjčky peněz sjednán úrok přesahující 70 % ročně. Soud při posouzení platnosti úvěrové smlouvy vycházel i z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2020 , podle nějž výkonu práva, který je zneužitím práva, nelze poskytnout soudní ochranu. Dále soud zohledňoval také to, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalované v pozici spotřebitelky ve vztahu k žalobkyni v postavení podnikatelky. Pokud jde o ujednání týkající se zajišťovacích prostředků a to smluvních pokut, soud rovněž přihlížel k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 určujících výši smluvní pokuty, kterou lze z hlediska dobrých mravů považovat za přípustnou (0,5 % denně mezi podnikateli).
5. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobce sjednal v úvěrové smlouvě smluvní úrok, který je v rozporu se shora uvedenou citovanou judikaturou, neboť více jak dvou a půl násobně převyšuje maximální přípustný úrok, který v tomto případě činil 30 %, byť tato hranice je pouze orientační. Tvrzení žalobkyně o případném nižším nominálním úroku 86,13 % vedle úroku uvedeného v úvěrové smlouvě 129,70 % ročně, na tomto závěru nemůže nic změnit s ohledem na výši obou sazeb. Sjednaný smluvní úrok přesahuje maximální možnou výši úroku, která je z hlediska smluvní volnosti a dobrých mravů přípustná. Výše smluvního úroku přesahuje i procentní výši, jenž v trestní oblasti vede k naplnění jednoho ze znaků trestního činu lichvy. Sjednaný smluvní úrok tedy není pouze rozporný z hlediska dobrých mravů, ale jeví se jako rozporný i z hlediska trestně právních předpisů. Vedle nepřiměřeně vysokého smluvního úroku je třeba přihlížet také ke smluvním ujednáním o smluvních pokutách, které byly žalobkyní vůči žalované uplatňovány. Jde o smluvní ujednání sankční povahy, jenž jsou obsaženy v úvěrové smlouvě toliko pro případ porušení povinnosti žalované spotřebitelky. Nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas uhradit splátku, jsou zde kombinovány ve vazbě na různé délky prodlení a smluvní pokuta je sjednána vícenásobně za totéž jednání, spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného lze dovodit, že i důsledky smluvního ujednání o pokutách a smluvním úroku zasahují žalovanou v pozici spotřebitelky nejen v její právní sféře, ale mohou mít významný dopad do jejích osobních poměrů. Podle soudu tak v důsledku značně nevyvážených podmínek hrozí nepřiměřené zadlužení žalované spotřebitelky. Současně je na místě i úvaha o tom, že smluvní pokuty nejsou sjednány dostatečně transparentně, když lze předpokládat, že s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut za totéž prodlení o různé délce, si běžný spotřebitel může těžko učinit reálnou představu o hmotně právních dopadech situace, kdy se octne v prodlení s úhradou závazku.
6. Soud má tedy za to, že za situace, kdy je smlouva jako celek, s ohledem na všechna její ujednání, posuzovaná podle § 580 OZ jako neplatná, mohou se účastníci takové smlouvy vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 OZ . V poměrech projednávané věci to znamená, že pokud žalovaná obdržela částku částka a dosud žalobkyni uhradila částka, je ze strany žalobkyně možno po žalované požadovat zaplacení rozdílu ve výši částka. Vzhledem k závěrům o neplatnosti smlouvy o úvěru jako takové, je třeba prodlení žalované vázat až na marné uplynutí třídenní lhůty podle § 573 OZ od doručení předžalobní výzvy zaslané poštou datum, tj. od datum do zaplacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 OZ ve spojení s § 1 , 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě tedy bylo pouze z části v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověno. Ve zbytku, v rozsahu uvedeném pod výrokem II., s ohledem na závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy, ohledně ostatních nároků, musela být žaloba zamítnuta jako nedůvodná.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. . Předmětem řízení byla nejen jistina částka, ale i uplatňovaný smluvní úrok v kapitalizované podobě a zákonný úrok z prodlení a to s ohledem na důvody zamítnutí žaloby ve smyslu závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn I. ÚS 2717/2008 . Předmětem řízení i s kapitalizovaným příslušenstvím k datu rozhodnutí soudu byla částka částka. S ohledem na uvedené byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 16,7 %. Nárok na náhradu nákladů jí tedy nevznikl. Na stradě žalované náklady řízení jak plyne z obsahu spisu, nevznikly, a proto bylo rozhodnuto způsobem uvedením ve výroku III. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.