Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 213/2020-42
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr Radkou Benešovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, obec a číslo, část obce
zastoupený: titul. jméno jméno, ulice a číslo, PSČ, obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
část obce a číslo, obec
o zaplacení 9 518 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 459 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 6 459 Kč od 28.10.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 536 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 459 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 6 459 Kč od 28.10.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývající části se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 536 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25.9.2020 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 9 518 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytl tento věřitel žalovanému úvěr ve výši 6 458 Kč, který měl být splacen nejpozději do 27.10.2018 Smlouva o úvěru nebyla sjednána písemně, avšak její text včetně rámcové smlouvy žalovaný odsouhlasil na svém uživatelském účtu. Žalobce touto žalobou požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 6 458 Kč a poplatku ve výši 3 060 Kč za poskytnutí úvěru. ulice dlužná částka činí 9 518 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že dlužnou částku nerozporuje, jelikož z důvodu tíživé finanční situace ničeho neuhradil. Žalovaný nesouhlasí s tím, aby byl povinen zaplatit žalobci částku 3 060 Kč představující poplatek za úvěr.
3. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků, neboť zástupce žalobce svou neúčast ne jednání omluvil, o odročení nepožádal. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.).
4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Z rámcové smlouvy číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi spol. právnická osoba a žalovaným dne 27.9.2018. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi spol. právnická osoba a žalovaným dne 27.9.2018. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. jméno trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 30 dnů. Úrok byl sjednán ve výši 1 Kč, což činí 857% ročně. Platba úroku je zahrnuta v platbě poplatku za poskytnutí úvěru, který byl sjednán částkou 3 060 Kč. Dále smluvní strany sjednaly pevnou zápůjční úrokovou sazbu ve výši 0,08%, což je úrok zahrnutý v platbě poplatku za poskytnutí úvěru. Celkem byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 18 060 Kč. Z výpisu z běžného účtu vedeného u jméno příjmení příjmení ze dne 27.9.2018 bylo zjištěno, že žalobci byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalobce doložil soudu výplatní pásku žalovaného k prokázání jeho úvěruschopnosti. Z faktury číslo bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vystavil žalovanému fakturu znějící na částku 18 060 Kč se splatností ke dni 27.10.2018. Právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu datovanou dnem 20.5.2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.5.2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce.
5. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o.z.). Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, žalovaný však smluvené podmínky nedodržel. Žalovaný svým jednáním porušil úvěrovou smlouvu, tedy zejména neplnil povinnost stanovenou mu § 2395 o.z., tj. vrátit žalobci poskytnuté finanční prostředky sjednaným způsobem.
6. Dle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.
7. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.
8. V souzené věci bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dosud nehradil jistinu úvěru ve výši 6 458 Kč a pevně stanovený úrok ve výši 1 Kč. Tím porušil povinnost vyplývající mu z úvěrové smlouvy. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 6 459 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalobci náleží dále úrok z prodlení ve výši ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. Pokud jde o žalobcem požadovaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 060 Kč, představující jednu pětinu jistiny úvěru, soud dospěl k závěru, že se jedná o nepřiměřené ujednání v neprospěch spotřebitele. Spotřebiteli není žádným způsobem sděleno, k čemu slouží poplatek za sjednání úvěru a jaké případné služby jsou mu za poplatek poskytnuty Jedná se tak o skrytý úrok za půjčení peněz, a takové ujednání je vůči spotřebiteli klamavé, a tedy zakázané. Soud tedy tento poplatek (vyjma výše uvedeného úroku), žalobci nepřiznal a žalobu v této části zamítl.
10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 200 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 600 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení by činily při plném úspěchu ve výši 1 489 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce měl úspěch ve věci 68% a žalovaný 32%, přiznal soud žalobci náklady řízení ve výši 32%, tj. 536 Kč. Žalovaný povinen nahradit náklady řízení dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.