Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 2/2021-31

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 39 654,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 448,54 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 448,54 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 19 232,58 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 8 528,76 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z částky 15 602,73 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 2 742,65 Kč, s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 602,73 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 7. 2020, ve výši 0,25 % ročně z částky 15 602,73 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 8 154,19 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, a dále částku 12 973,46 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 5 130,75 Kč, úroky ve výši 28 % ročně z částky 7 714,34 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 541,49 Kč, s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 714,34 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 448,54 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 448,54 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 19 232,58 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 8 528,76 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z částky 15 602,73 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 2 742,65 Kč, s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 602,73 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 7. 2020, ve výši 0,25 % ročně z částky 15 602,73 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 8 154,19 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, a dále částku 12 973,46 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 5 130,75 Kč, úroky ve výši 28 % ročně z částky 7 714,34 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 541,49 Kč, s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 714,34 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení jednak částky 26 681,12 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 27. 2. 2017 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 42 858 Kč, z toho 23 000 Kč jako samotnou půjčku a 19 858 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 114 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 606 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 10 138 Kč, a to formou 60-ti týdenních splátek po 715 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 4. 2018. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 14. 11. 2017, celkem přitom uhradila 15 551,46 Kč, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 26 681,12 Kč, sestávajícího z jistiny ve výši 15 602,73 Kč a souhrnného poplatku ve výši 11 078,39 Kč.

2. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení další částky ve výši 12 973,46 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 24. 11. 2016 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 31 622 Kč, z toho 17 000 Kč jako samotnou půjčku a 14 622 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 931 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 775 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 9 916 Kč, a to formou 60-ti týdenních splátek po 528 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 1. 2018. Žalovaná však své smluvní závazky ani v tomto případě nehradila řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 14. 11. 2017, celkem přitom uhradila 3 838,54 Kč, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 12 973,46 Kč, sestávajícího z jistiny ve výši 7 714,34 Kč a souhrnného poplatku ve výši 5 259,12 Kč.

3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností ke dni 20. 1. 2020 k převedení obou pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná však až dosud neuhradila žalobkyni právě částky 26 681,12 Kč a 12 973,46 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání obou úvěrových smluv úvěruschopnost žalované, když vycházela z informací, které měla od žalované při uzavírání smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly v obou případech zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. I ve smlouvě samotné je přímo uvedeno:„ Zákazník rovněž potvrzuje, že právnická osoba před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Z čl. 13 Smluvních podmínek pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet, které žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v dané věci s odbornou péčí.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud ve věci usnesením ze dne 14. 1. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 2. 2. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.

6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z y označené jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne 27. 2. 2017 a ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, je v řízení prokázáno, že se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 27. 2. 2017 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - zápůjčku ve výši 23 000 Kč, tyto peněžní prostředky žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy a současně se zavázala vrátit bance celkem částku 42 858 Kč, z toho 23 000 Kč jako samotnou půjčku a 19 858 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 114 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 606 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 10 138 Kč, a to formou 60-ti týdenních splátek po 715 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 4. 2018. Ve smlouvě je dále ujednáno, že RPSN činí v daném případě 230,34 %. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na zadní straně formuláře smlouvy. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotné žalované v zákaznické kartě ze dne 27. 2. 2017, z níž vyplynulo, že žalovaná je rozvedená, bydlí v nájmu, má tři vyživovací povinnosti k nezl. dětem, je v domácnosti odkázána na dávky ze strany státu v celkové výši 22 147 Kč měsíčně, žádné další příjmy již nemá, její celkové měsíční výdaje měly činit 12 000 Kč, z toho 2 376 Kč za splátky půjček u právní předchůdkyně žalobkyně, další výdaje nejsou uvedeny; s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil výměr státních dávek žalované.

7. Z y označené jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne 24. 11. 2016 a ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, je v řízení prokázáno, že se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 24. 11. 2016 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - zápůjčku ve výši 17 000 Kč, tyto peněžní prostředky žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy a současně se zavázala vrátit bance celkem částku 31 622 Kč, z toho 17 000 Kč jako samotnou půjčku a 14 622 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 931 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 775 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 9 916 Kč, a to formou 60-ti týdenních splátek po 528 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 1. 2018. Ve smlouvě je dále ujednáno, že RPSN činí v daném případě 229,40 %. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na zadní straně formuláře smlouvy. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotné žalované v zákaznické kartě ze dne 24. 11. 2016, z níž vyplynulo, že žalovaná je rozvedená, bydlí v nájmu, má tři vyživovací povinnosti k nezl. dětem, je v domácnosti odkázána na blíže nespecifikované příjmy ve výši 14 410 Kč měsíčně, její celkové opět blíže nespecifikované měsíční výdaje měly činit 5 000 Kč; s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil blíže nespecifikované poštovní ústřižky žalované.

8. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a podacím lístkem, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 7. 2020 a podacím lístkem ze dne 15. 7. 2020 bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzvala žalovanou k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 61 835,31 Kč nejpozději do 29. 7. 2020 s tím, že jde o dluh z pohledávek vzniklých na základě smluv číslo který se dále navyšuje o sjednané úroky a o úroky z prodlení v zákonné výši z dlužných neuhrazených půjček běžícími ode dne následujícího po sepisu této výzvy až do úplného zaplacení. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalované na adresu dle smlouvy.

10. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.

11. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnými dohodami označenými jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne 27. 2. 2017 a číslo ze dne 24. 11. 2016 se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také jednak dne 27. 2. 2017 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - půjčku ve výši 23 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 42 858 Kč, z toho 23 000 Kč jako samotnou půjčku a 19 858 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 114 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 606 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 10 138 Kč, a to formou 60-ti týdenních splátek po 715 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 4. 2018; jednak dne 24. 11. 2016 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - půjčku ve výši 17 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 31 622 Kč, z toho 17 000 Kč jako samotnou půjčku a 14 622 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 931 Kč s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 775 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 9 916 Kč, a to formou 60-ti týdenních splátek po 528 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 1. 2018; v rámci obou smluv o zápůjčce si pak obě strany sjednaly použití , ; při sjednávání úvěrových smluv přitom právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného v zákaznických kartách ze dne 27. 2. 2017 a ze dne 24. 11. 2016, když podle této u zápůjčky číslo měla být žalovaná rozvedená, bydlet v nájmu, měla mít tři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, měla být v domácnosti odkázána na dávky ze strany státu v celkové výši 22 147 Kč měsíčně, žádné další příjmy již mít neměla, její celkové měsíční výdaje měly činit 12 000 Kč, z toho 2 376 Kč za splátky půjček u právní předchůdkyně žalobkyně, další výdaje nejsou uvedeny; s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil výměr státních dávek žalované; u zápůjčky číslo pak žalovaná měla být rozvedená, bydlet v nájmu, měla mít tři vyživovací povinnosti k nezl. dětem, být v domácnosti odkázána na blíže nespecifikované příjmy ve výši 14 410 Kč měsíčně, její celkové opět blíže nespecifikované měsíční výdaje měly činit 5 000 Kč; s tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil blíže nespecifikované poštovní ústřižky žalované. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smluv neplnila řádně, když u smlouvy číslo zaplatila pouze 15 551,46 Kč s tím, že poslední splátku uhradila dne 14. 11. 2017, a u smlouvy číslo uhradila částku 18 648,54 Kč a poslední splátku uhradila rovněž dne 14. 11. 2017.

12. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle 991 odst. 2 , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Oba dané právní vztahy je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně v obou případech poskytnuta peněžní částka, jednak ve výši 23 000 Kč, jednak ve výši 17 000 Kč, vždy ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně vycházela u obou smluv z částečně podložených informací od žalované, kdy měla mít při uzavírání smluv k dispozici doklady o jejím příjmu v podobě výměru sociálních dávek, kdy tyto doklady v řízení ani nepředložila, nicméně i kdyby tak učinila, má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnuté úvěry nebylo ani v jednom případě dostatečně a správné. Z údajů v zákaznických kartách totiž vyplývá, že žalovaná v době uzavírání smluv měla bydlet v nájmu, aniž by byly zjišťovány tyto její náklady na bydlení, zcela jistě měla i další výdaje, které rovněž nebyly nikterak prověřovány, navíc měla tři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením ani jedné ze smluv a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Závěr o absolutní neplatnosti obou úvěrových smluv pak jednoznačně vyplývá také z Rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu zde přitom nebyly předpoklady.

18. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že její právní předchůdkyně žalované poskytla u smlouvy číslo celkem částku 23 000 Kč, přičemž tato vrátila žalobkyni částku 15 551,46 Kč, a u smlouvy číslo celkem částku 17 000 Kč, přitom tato vrátila žalobkyni částku 18 648,54 Kč. Dosud tedy žalovaná dluží žalobkyni na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smluv) u smlouvy číslo částku 7 448,54 Kč (23 000 Kč – ), kdy tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně; u smlouvy číslo pak již nedluží ničeho (17 000 Kč – 18 648,54 Kč) a je to naopak žalobkyně, která se a úkor žalované bezdůvodně obohatila, avšak tento nárok není předmětem řízení. Právě pro částku 7 448,54 Kč tedy soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou, aby ji žalobkyni uhradila. Žalobkyně přitom vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 14. 7. 2020. Tato výzva byla žalované odeslána dne 15. 7. 2020, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j.  -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 20. 7. 2020. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalované lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část ( –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne 29. 7. 2020. Protože tak žalovaná neučinila, dostala se ode dne 30. 7. 2020 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 %, která odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, přitom následně uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikovaných pohledávek za žalovanou na žalobkyni. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byly pohledávky vůči žalované se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedeny ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalované právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel.

20. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

21. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 7 448,54 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 39 654,58 Kč s příslušenstvím. Již z tohoto je tedy zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni právní moci rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. ), že procesně úspěšnějším byla v daném řízení žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.