Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 148/2020-105
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní titul Adélou Sedláčkovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení
ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů
ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum
do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky
částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši
0,1 % denně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do zaplacení
a zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, z titulu nevráceného úvěru. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši částka
a žalovaný se zavázal tuto částku společně se sjednaným úrokem ve výši částka žalobkyni vrátit v 72 splátkách ve výši částka měsíčně splatných vždy k patnáctému dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně a RPSN ve výši 38,73 % ročně. Ačkoliv byl úvěr žalovanému v souladu se smlouvou vyplacen, žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne datum. Z důvodu prodlení žalovaného přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru. Žalovaný uhradil celkem 4 splátky v celkové výši částka. Žalovaná částka je tvořena jistinou úvěru ve výši částka, dále zbylou částí úroků ve výši částka, zbylou částí inkasní služby ve výši částka a zbylou částí doplňkové služby podpora odklad ve výši částka, podpora nemoc ve výši částka a podpora práce ve výši částka Náklady na upomínkování ve výši částka za 2 upomínky a smluvní pokutou za prodlení úvěru ve výši částka, smluvními úroky za prodlení inkasní služby ve výši částka a smluvní pokutou dle ustanovení V. 5.5. Smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši částka.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl zcela pasivní. Žalobkyně ani žalovaný se k jednání soudu nedostavili, zbavili se tak možnosti být soudem poučeni ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř.
3. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru číslo bylo zjištěno, že dne datum žalobkyně zaslala emailem žalovanému návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovaný téhož dne autorizační SMS a verifikační platbou ve výši částka s návrhem smlouvy souhlasil. Ve smlouvě se žalobkyně jako věřitel zavázala, že poskytne žalovanému hotovostní úvěr ve výši částka, který bude čerpán tak, že částka částka bude započítána na úhradu předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni vyplývající ze smlouvy číslo ze dne datum, částka částka bude vyplacena na účet spotřebitele ve smlouvě uvedený, a to do 5 pracovních od nabytí účinnosti smlouvy a částka částka bude započtena na náklady poskytovatele uvedené ve smlouvě. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, celková částka úvěru je tedy splatná ke dni datum. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako roční a činí 23 %, roční procentní sazba nákladů činí 38,73 % Náklady poskytovatele úvěru na zaslání smlouvy (kurýrní služba, zabezpečené odeslání elektronicky) činí částka, náklady na lustrum v centrální evidenci exekucí částka, za lustrum v registru odcizených dokladů částka, za lustrum v nebankovním registru částka a náklady za ostatní administrativní náklady částka. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr poskytovateli a současně také úrok v celkové výši částka, celkem tedy částku částka. Žalovaný se zavázal splatit dlužnou částku formou pravidelných měsíčních splátek po částka, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou dlužné částky vzniká žalobkyni nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, právo na smluvní pokutu ve výši
0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, právo na úhradu způsobené majetkové a nemajetkové újmy. Dále bylo sjednáno, že poskytovatel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatný, vyzve k úhradě dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dní. První písemná upomínka je zpoplatněna částkou částka, druhá písemná upomínka částkou částka. Pokud nedojde ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. Poskytovatel je v takovém případě oprávněn zesplatnit rovněž smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení, upomínky, inkasní službu. Součástí smlouvy byla i smlouva o inkasní službě, s tím, že inkasní služba je hrazenou nepovinnou službou, spotřebitel uhradí poskytovateli za výkon této služby částku ve výši částka měsíčně, která bude hrazena současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Spotřebitel se zavázal, že ve lhůtě do 10 kalendářních dnů od nabytí účinnosti inkasní smlouvy zřídí inkaso k účtu uvedenému ve smlouvě, na částku částka celkem, splatné měsíčně vždy nejdéle k 15. dni v měsíci ve prospěch poskytovatele. Pro případ, že spotřebitel svévolně zruší inkasní službu nebo na účtu nebude disponibilní částka min. ve výši dvou splátek spotřebitelského úvěru a úvěr se v důsledku toho stane splatným, si strany sjednaly smluvní pokutu pro spotřebitele ve výši ušlého zisku poskytovatele z této služby, kterou je spotřebitel povinen uhradit poskytovateli smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z výše dlužné částky do zaplacení. Přílohou smlouvy o spotřebitelském úvěru byl dotazník k posouzení bonity žadatele, ve kterém žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem ve výši částka, náklady na spotřebitele má částka, náklady na manželku částka, další náklady nemá a není vlastníkem nemovitosti, měsíčně disponuje volnými finančními prostředky ve výši částka. Přílohou smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dále Smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout službu spočívající v zajištění plnění závazků spotřebitele vůči poskytovateli s minimálním zatížením a eliminací rizik v podobě možnosti odkladu tří splátek v ceně služby částka měsíčně, možnosti přerušení splátek v případě ztráty zaměstnání v ceně částka měsíčně a v případě nezaviněného úrazu či nemoci v ceně částka měsíčně. Součástí smlouvy byla tabulka umoření, ve které je uvedeno, z čeho se skládá celková výše splátky.
4. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala, že téhož dne proběhlo vyplacení úvěru tak, že částka částka byla vyplacena na účet spotřebitele číslo uvedený ve smlouvě, částka částka byla vyplacena žalobkyni na úhradu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a částka částka byla započtena na náklady poskytovatele specifikované ve smlouvě.
5. Z listiny zvané detail pohybu – platba převodem uvnitř banky bylo zjištěno, že žalovaný zaslal dne datum na účet žalobkyně verifikační platbu ve výši částka.
6. Z„ printscreenu“ internetového bankovnictví bylo zjištěno, že žalovaný dne datum provedl souhlas s inkasem s limitem částka.
7. Z potvrzení banky bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byl dne datum zadán příkaz k převodu částky částka na účet číslo. V poznámce je uvedeno„ celé jméno žalovaného“. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že tímto přípisem žalobkyně žalovanému potvrzuje, že byl doplacen úvěr číslo.
8. Z Potvrzení banky bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne datum částku částka na účet uvedený žalovaným ve smlouvě.
9. Z přípisu ze dne datum, nazvaného Upomínka číslo bylo zjištěno, že žalobkyně uvedeného dne sepsala výzvu, v níž žalovaného vyzvala k úhradě nezaplacené částky částka, která byla splatná dne datum a současně k úhradě sankce za zaslání upomínky ve výši částka. Z poštovního archu, že upomínka byla předána k poštovní přepravě dne datum.
10. Z přípisu ze dne datum, nazvaného Upomínka číslo soud zjistil, že žalobkyně uvedeného dne sepsala tuto listinu, v níž žalovaného upozornila, že dosud neuhradil částku částka, která byla splatná dne datum, a že k nápravě nedošlo ani po upomínce, kterou zaslali datum. Ačkoli zadali inkaso ke stržení platby z účtu, platba nebyla realizována. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky nejdéle do datum s tím, že pokud nebude uhrazena, bude úvěr dne datum zesplatněn včetně naúčtovaných sankcí a smluvních pokut. Současně jej vyzvala k úhradě sankce za zaslání upomínky ve výši částka. Z podacího lístku, je zřejmé, že upomínka byla předána k poštovní přepravě dne datum.
11. Z oznámení o zesplatnění úvěru a poslední předžalobní upomínky s oznámením o převzetí právního zastoupení soud zjistil, že dne datum zástupce žalobkyně sepsal přípis, v němž žalovanému oznámil, že vzhledem k tomu, že na výzvy nebylo ze strany žalovaného reagováno, přistoupil k zesplatnění jistiny úvěru. V oznámení vyčíslil jednotlivé nároky s tím, že celková dlužná částka činí částka. Žalovaného vyzval, aby ji uhradil do datum. Současně jej upozornil, že pokud se tak nestane, bude přistoupeno k vymáhání pohledávky soudní cestou. Z poštovního archu bylo zjištěno, že tato listina byla předána k poštovní přepravě dne datum.
12. Z listiny nazvané zesplatnění úvěru - možnosti alternativního řešení, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému nabízela alternativní možnosti, jak dluh splácet.
13. Ze seznamu obec národní banky bylo zjištěno, že žalobkyně byla v době poskytnutí úvěru, a to od datum, oprávněným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru.
14. Dle výpisu z centrální evidence exekucí ze dne datum nebyl k rodnému číslu žalovaného nalezen žádný záznam.
15. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaný dne datum splnil oddlužení a byl osvobozen od placení dosud neuspokojených pohledávek.
16. Z fotokopie občanského a řidičského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně si před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného z jeho občanského průkazu. Z výpisu ministerstva vnitra soud zjistil, že číslo občanského průkazu žalovaného nebylo nalezeno mezi neplatnými či odcizenými doklady.
17. Z kopie výplatní pásky žalovaného z října 2019 soud zjistil, že u zaměstnavatele právnická osoba měl žalovaný v tomto měsíci čistou mzdu částka. Z výpisu z účtu žalovaného pro období od datum do datum bylo zjištěno, že počáteční zůstatek žalovaného na jeho účtu byl v tomto období částka a konečný zůstatek částka. Příjem žalovaného činil částka a jeho výdaje částka.
18. Ze znaleckého posudku ze dne datum soud zjistil, že znalec z oboru ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, se vyjadřoval k posouzení podmínek žalobkyně při poskytování spotřebitelských úvěrů, kdy posuzoval úrokové sazby vybraných společností a dospěl k závěru, že úroková sazba i sazba RPSN, jak ji nabízí žalobkyně, odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. příjmení doplňkové služby jsou pro klienty spíše pozitivní a co do ceny a podmínek použití na trhu obvyklé. Sankční ujednání jsou na tuzemském trhu obvyklá.
19. Ze zprávy ČNB ze dne datum bylo zjištěno, že tímto přípisem ČNB reaguje na dotaz, zda je potřeba zahrnout do analýzy úvěruschopnosti konkrétní výše jednotlivých výdajů spotřebitele jako ošacení, výdaje na stravu, na zdravotní pomůcky, léky, drogistické zboží, nákup hraček
a sportovních potřeb a výdaje na volnočasové a kulturní aktivity. Sděluje tímto, že (…) Poskytovatel by se při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele měl také řídit obecnými pokyny EBA k posouzení úvěruschopnosti v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení o zřízení EBA. Podle bodu 5.1 pokynů by poskytovatel měl při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako například aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele. (…) Při zjišťování životních nákladů spotřebitele v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti však není nezbytně nutné, aby poskytovatel zjišťoval konkrétní životní náklady rozčlenění na jednotlivé skupiny, je nicméně žádoucí, aby spotřebitel v rámci kooperace v procesu posuzování úvěruschopnosti chápal, jaké všechny jeho náklady jsou z pohledu posuzování úvěruschopnosti relevantní a mohl tak poskytovateli poskytnout tomu odpovídající informace. Proces posouzení úvěruschopnosti však nezahrnuje pouze zjišťování relevantních informací, ale také jejich ověřování. Platí, že na rozdíl od příjmů, výdaje spotřebitele může být v některých případech těžké, ne-li nemožné dokumentárně ověřit. K ověření pak mohou sloužit různé scoringové modely, pokud data, která do nich vstupují, mají dostatečnou kvalitu a vypovídací hodnotu, včetně dalších pomůcek, jako jsou statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu. V těch případech, kdy spotřebitel uvádí, že žádné výdaje nemá (nemá děti, nemá náklady na bydlení
a podobně), není s ohledem na výše uvedený princip nepřiměřeného strádání, možné bez dalšího použít jako výdaje částky odpovídající životnímu či dokonce existenčnímu minimu, když tyto částky nemohou být samy o sobě považovány za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, když v naprosté většině by vyžadovaly takové omezení spotřebitele, že by se již jednalo o nepřiměřené strádání. (…)
20. Z metodiky žalobkyně, z certifikátů žalobkyně, z článku právnická osoba v tísni, z auditní zprávy produktu – spotřebitelský úvěr z pohledu ZSÚ číslo ze dne datum nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění.
21. Ostatní důkazní návrhy žalobkyně soud zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení věci nemohly přinést žádná pro rozhodnutí věci relevantní skutková zjištění.
22. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum žalovaný jako dlužník a žalobkyně jako věřitel uzavřeli elektronickými prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši částka, který měl být čerpán tak, že částka částka bude vyplacena na účet spotřebitele, částka částka vyplacena ve prospěch věřitele žalované – žalobkyni na úhradu závazku ze smlouvy číslo ze dne datum a částka částka bude započtena na náklady poskytovatele uvedené ve smlouvě. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 23 % ročně, roční procentní sazba nákladů 38,73 %. Žalovaný se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli a současně také úrok v celkové výši částka, celkem tedy částku částka. Žalovaný se zavázal splatit dlužnou částku formou pravidelných měsíčních splátek po částka, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou dlužné částky vzniká žalobkyni nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, právo na úhradu způsobené majetkové a nemajetkové újmy. Dále bylo sjednáno, že poskytovatel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k úhradě dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dní. První písemná upomínka je zpoplatněna částkou částka, druhá písemná upomínka částkou částka. Pokud nedojde ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. Pro takový případ si strany sjednaly jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny. Poskytovatel je v takovém případě oprávněn zesplatnit rovněž smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení, upomínky, inkasní službu. Součástí smlouvy byla i smlouva o inkasní službě, s tím, že inkasní služba je hrazenou nepovinnou službou, spotřebitel uhradí poskytovateli za výkon této služby částku ve výši částka měsíčně, která bude hrazena současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Spotřebitel se zavázal, že ve lhůtě do 10 kalendářních dnů od nabytí účinnosti inkasní smlouvy zřídí inkaso k účtu uvedenému ve smlouvě, na částku částka celkem, splatné měsíčně vždy nejdéle k 15. dni v měsíci ve prospěch poskytovatele. Pro případ, že spotřebitel svévolně zruší inkasní službu nebo na účtu nebude disponibilní částka min. ve výši dvou celkových splátek spotřebitelského úvěru a úvěr se v důsledku toho stane splatným, si strany sjednaly smluvní pokutu pro spotřebitele ve výši ušlého zisku poskytovatele z této služby, kterou je spotřebitel povinen uhradit poskytovateli smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z výše dlužné částky do zaplacení. Přílohou smlouvy o spotřebitelském úvěru byl dotazník k posouzení bonity žadatele, ve kterém žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem ve výši částka, náklady na spotřebitele má částka, náklady na manželku částka, není vlastníkem nemovitosti, měsíčně disponuje volnými finančními prostředky ve výši částka. Přílohou smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dále Smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout službu spočívající v možnosti odkladu tří splátek v ceně služby částka měsíčně, možnosti přerušení splátek v případě ztráty zaměstnání v ceně částka měsíčně a v případě nezaviněného úrazu či nemoci v ceně částka měsíčně. Součástí smlouvy byla tabulka umoření, ve které je uvedeno, z čeho se skládá celková výše splátky. Totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla ověřena z jeho občanského a řidičského průkazu. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného z dokladů předložených žalovaným, a to z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum, ze kterého je zřejmé, že žalovaný měl na počátku i na konci měsíce zůstatek kolem částka. Dále měla žalobkyně k dispozici výplatnici z října 2019, z níž vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele anonymizována dvě slova s čistou mzdou v tomto měsíci částka. Žalobkyně žalovaného poprvé prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky dne datum, kdy byla žalovanému doručena žaloba.
23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
25. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
27. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
30. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
32. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
33. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
34. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C číslo, musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných
a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován
v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
35. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho jediným příjmem je příjem z pracovního poměru v částce částka měsíčně. Skutečnost, že žalovanému je tento příjem opravdu vyplácen, byla doložena výplatní páskou a výpisem z účtu žalovaného. Žalobkyně si však jakkoliv nezjišťovala, ani neověřovala výdaje žalovaného. Životní náklady žalovaného byly vyčísleny celkovou částkou částka měsíčně, a žalovaným sdělenými výdaji na manželku ve výši částka měsíčně. Prohlášení žalovaného o jeho výdajích však nebylo podloženo jakýmikoliv doklady, přestože bylo povinností žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, vyžádat si od žalovaného doložení poskytnutých údajů tak, aby mohla ověřit jejich správnost a věrohodnost. Žalobkyně přitom na základě takto neověřených údajů učinila závěr, že žalovaný disponuje volnými finanční prostředky ve výši částka měsíčně. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného přitom naopak vyplývá, že žalovaný měl na počátku i na konci dokládaného období zůstatek ve výši částka. Je tedy evidentní (a tato skutečnost musela být zřejmá při uzavírání smlouvy i žalobkyni), že žalovaný fakticky nedisponoval volnými prostředky ve výši částka měsíčně, jak uváděla žalobkyně. Nadto je třeba poznamenat, že podstatná část poskytnutých finančních prostředků šla na úhradu jiného závazku, který měl žalovaný sjednaný u žalobkyně, a to jen pár měsíců před uzavřením nyní projednávaného závazku. Žalobkyni tak muselo být zřejmé, že žalovaný nemá dostatek finančních prostředků, když si na úhradu jeho předchozích závazků od ní musí znovu půjčovat finance. Pokud si tedy za této situace žalobkyně neověřila výdaje žalovaného (zejména jeho jiné závazky a platební historii těchto závazků), nedostála dle soudu své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovením § 588 o. z. Stejně tak je nutno v souladu s ustanovením § 576 o. z. považovat za absolutně neplatné i přílohy smlouvy o úvěru, neboť jsou od úvěrové smlouvy neoddělitelné, když jsou v nich sjednány služby navázané na poskytnutý úvěr (odklad splátek, inkasní služba atd.). Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne datum poskytla částku částka (částka na účet žalovaného a částka jako úhradu předchozího úvěru), zároveň žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil žalobkyni částku částka. Soud proto žalobkyni přiznal požadovanou neuhrazenou původní jistinu dluhu ve výši částka, která odpovídá skutečně vyplacenému úvěru (částka) po odečtení části uhrazených splátek ve výši částka. Žalobkyni rovněž náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje doručení žaloby žalovanému, neboť u ostatních výzev nebylo prokázáno jejich doručení žalovanému. V řízení sice bylo prokázáno jejich odeslání, avšak z toho nelze dovozovat také jejich doručení, neboť ustanovení § 573 o. z. (podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den) lze užít pouze v případě, že taková zásilka byla prokazatelně jejímu adresátovi doručena. Ve zbylé části soud proto žalobou uplatněný nárok výrokem II. zamítl.
36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení, z důvodu jeho procesní pasivity, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.