Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 125/2021-84
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr Ivanem Šišmou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 1 080 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 405 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 784,72 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 642 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 405 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 784,72 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 642 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 15. 10. 2020, se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 080 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 15. 10. 2020 ve výši 109,72 Kč). Návrh byl odůvodněn tak, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník do příslušné evidence, avšak nedostál své zákonné povinnosti a i přes opakované výzvy žalobkyně nezaplatil televizní poplatky za období 06/ 2019 až číslo v celkové částce 1 080 Kč. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud vyslovil svou místní nepříslušnost a po právní moci tohoto usnesení postoupil věc zdejšímu soudu jako místně příslušného, když bylo zjištěno, že žalovaný má bydliště v jeho obvodu.
2. Dne 12. 5. 2021 bylo zdejšímu soudu doručeno podání žalobkyně, v němž uvedla, že jí žalovaný po podání žaloby dne 24. 3. 2021 uhradil částku 405 Kč, v této částce proto bere svůj návrh zpět. Soud přihlédl k dispozitivnímu procesnímu jednání žalobkyně, které učinila před prvním jednáním ve věci, a řízení v žalobkyní vymezeném rozsahu zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) (výrok I. rozsudku).
3. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 o. s. ř., nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).
4. Žalovaný je podle Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků (Výpis z evidence České pošty) od měsíce května 2019 poplatníkem televizního poplatku. Svou povinnost hradit uvedený poplatek však řádně neplnil a za období 06/ 2019 až číslo jej ani jednou neuhradil (v průběhu řízení byl žalovaný procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal úhradu těchto poplatků). Celková dlužná částka činí 1 080 Kč (tj. 8 měsíců po 135 Kč měsíčně) a žalovaný byl o její úhradu opakovaně upomínán včetně předžalobní výzvy, která mu byla zaslána dne 16. 3. 2020.
5. Podle § 7 odst. 2) zákona č. 348/2005, o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 cit. zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.
6. Žalovaný je poplatníkem televizních poplatků a nesplnil svou zákonnou povinnost a poplatky v rozhodné době i přes výzvu žalobkyně neuhradil (nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného). Proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil zaplatit dluh ve výši po částečném zpětvzetí žaloby, tedy v částce 675 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyni náleží rovněž úrok v prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tento však žalobkyně žádala pouze za období do 15. 10. 2020 v kapitalizované výši 109,72 Kč (výrok I. rozsudku).
7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v předmětné věci, jejímž předmětem řízení byl spor o zaplacení televizních poplatků, byl soud ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR vázán nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který mimo jiné vyložil, že„ Pokud totiž agendu televizních poplatků (Česká televize) sama spravuje, pak se racionální smysl zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná), očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného útvaru České televize; nadto lze podle Ústavního soudu vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 představovat takřka 90 % nákladů rozpočtu za rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama“. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení se jedná o skutkově obdobnou věc, je soud povinen respektovat citovaný nález Ústavního soudu a musí nutně dospět k závěru, že náklady právního zastoupení žalobkyně nelze v tomto řízení považovat za účelně vynaložený výdaj a žalobkyni i jakožto procesně úspěšnému účastníkovi nelze přiznat jejich náhradu. Zásadu rovnosti účastníků ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod lze naplnit přiznáním paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu § 137 odst. 1 o. s. ř. i účastníku řízení, který advokátem zastoupený není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána taková náhrada podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) na základě rozhodnutí Pl. ÚS 39/13 ze dne 7. 10. 2014. Pokud by tedy Česká televize jako žalobkyně nebyla zastoupena advokátem, měla by právo na paušální náhradu hotových výdajů, je tudíž třeba tuto náhradu na paušální náhradu hotových výdajů přiznat i advokátovi České televize (žalobkyně).
8. V dané věci soud vycházel z ust. § 146 odst. 2, věta druhá a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobě bylo zčásti vyhověno a ve zbývajícím rozsahu bylo řízení zastaveno pro chování žalovaného, který po zahájení řízení, částku 405 Kč žalobkyni zaplatil. Žalobkyně má proto právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů účastníka, který nebyl zastoupen v řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (v souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb.), v částce 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 této vyhlášky (písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění), když bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem, ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. K částce je třeba připočítat DPH ve výši 21% z 200 Kč, tedy 42 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně proto činí 642 Kč (výrok II. rozsudku).
9. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku a náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.