Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 45/2020-49
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 31. 5. 2017 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 31. 5. 2017 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 19. 5. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31 5. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel s žalovaným dne 28. 4. 2017 uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému téhož dne poskytl úvěr ve výši 6 000 Kč, a to převodem na jím určený bankovní účet. Žalovaný se zavázal tuto částku původnímu věřiteli vrátit nejpozději dne 30. 5. 2017, což však dosud ani zčásti neučinil, přestože k tomu byl opakovaně vyzván. Předmětnou pohledávku žalobkyně nabyla postoupením dne 16. 12. 2019.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci jednal dne 25. 5. 2021. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tedy soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud při jednání provedl žalobkyní označené a předložené listinné důkazy, na jejichž základě po skutkové stránce dospěl k závěru, že společnost právnická osoba, anonymizováno 6 slov příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále též jen„ právnická osoba“) žalovanému dne 28. 4. 2017, na jeho předchozí žádost, vyplatila částku 6 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě (do 30. 5. 2017), což však dosud ani zčásti neučinil; v prodlení s vrácením zapůjčené částky se ocitl počínaje dnem 31. 5. 2017. Po právní stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba), jako zapůjčitel, žalovanému, jako vydlužiteli, přenechala zastupitelnou věc (peníze), aby ji užil podle libosti a po čase jí vrátil věc stejného druhu (peněžitou částku ve stejné výši), a – jelikož žalovaný tento svůj závazek (právní povinnost) porušil - důvodně se žalobkyně, která předmětnou pohledávku dne 16. 12. 2019 nabyla postoupením dle § 1879 a násl. OZ od právnická osoba anonymizována dvě slova, registračního čísla anonymizováno číslo anonymizováno, sídlem adresa, země, která ji předtím nabyla postoupením od právnická osoba, domáhala zaplacení dlužné jistiny dluhu (6 000 Kč) a zároveň - v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení - i úroku z prodlení.
5. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč a dále zákonný úrok z prodlení (v sazbě 8,05 % ročně) z této částky za dobu od 31. 5. 2017 do zaplacení.
6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud výši náhrady odměny advokáta určil podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, dle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp.zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - protože je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty - z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
7. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Namístě je poznamenat, že nárok na zaplacení dlužného plnění ze (spotřebitelského) úvěru je – například vedle nároku na dlužné pojistné nebo jízdné s přirážkou – typickým nárokem, který je namístě uplatnit formulářovou žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení, jenž lze podřadit pod ustanovení § 14b advokátního tarifu. I kdyby snad žalobkyně zvolila jiný způsob soudního uplatňování těchto nároků, zjevně by postupovala nehospodárně a bylo by jí možné přiznat náhradu nákladů jen v takové výši, v jaké by jí byla přiznána, pokud by při soudním uplatnění těchto druhově shodných nároků používala řádně zpracovanou„ formulářovou“ žalobu.
8. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. ) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) fakticky patří hromadné nabývání a následné vymáhání pohledávek vzniklých třetím osobám (včetně vymáhání soudního). Proto nepochybně je (anebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. o. s. ř. , tj. aby dlužníka - předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení - sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení (a přitom bude zastoupena advokátem, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva).
9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
10. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).