Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 33/2020-38

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul et titul Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 29. 10. 2015 do 26. 11. 2019, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 432 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 29. 10. 2015 do 26. 11. 2019, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 432 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 29. 10. 2015 do zaplacení, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 12. 7. 2015 mezi ním a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, formou komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky webová adresa, na podkladě níž poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které byly žalovanému převedeny na jeho bankovní účet a které měl žalovaný splatit nejpozději dne 28. 10. 2015 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč Smlouva přitom byla uzavřena tak, že nejprve se žalovaný zaregistroval na výše uvedených webových stránkách zadáním osobních údajů, poté následovalo ověření správnosti kontaktu uvedených žalovaným dle instrukcí zaslaných žalovanému emailem. Žalovaný také odsouhlasil ve webovém rozhraní věřitele návrh smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru. Po této registraci a následných kontrolních úkonech byl žalovanému zřízen jeho uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Tím byla registrace dokončena a žalovanému vzniklo právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru přes uživatelský účet na webovém rozhraní věřitele. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě věřitele odsouhlasil. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale žalovaný neuhradil ani poplatek za poskytnutí úvěru, a to ani přes upomínku ze strany právního předchůdce žalobkyně ze dne 18. 11. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka společnosti právnická osoba nejprve postoupena na právnická osoba vries právnická osoba, IČO, která dne 14. 8. 2019 postoupila pohledávku na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Pokud by přitom soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla právním předchůdcem žalobkyně dlužná částka převedena. Na výzvu soudu, jak právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně toliko doplnila, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 3. 3. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „ “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 26. 3. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to u označenou jako smlouva o úvěru na splátky ze dne 12. 7. 2015, potvrzením o platbě z účtu banky ze dne 12. 7. 2015, u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2018 včetně seznamu postupovaných pohledávek, u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 31. 7. 2017 včetně seznamu postupovaných pohledávek, dohodou o odeslání předžalobních výzev ze dne 3. 1. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2019 spolu s předžalobní upomínkou ze dne 18. 11. 2019 včetně podacího lístku z téhož dne. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého v rámci písemné dohody uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným datované dnem 12. 7. 2015 se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a také dne 12. 7. 2015 tyto prostředky žalovanému skutečně poskytl na jeho bankovní účet, když v řízení nebylo nijak zpochybněno, že účet, na který právní předchůdce žalobkyně zaslal předmětnou částku, byl skutečně účtem žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 43 500 Kč, z toho 30 000 Kč jako samotnou půjčku a 13 500 Kč jako jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru (kterého se žalobkyně v řízení nedomáhala), a to se splatností ve třech splátkách, kdy poslední z nich byla být uhrazena do 28. 10. 2015. Pohledávka následně byla postoupena dne 31. 7. 2017 ze společnosti právnická osoba na právnická osoba vries právnická osoba a následně dne 14. 8. 2018 byla pohledávka postoupena ze právnická osoba vries právnická osoba na žalobkyni. Dne 18. 11. 2019 bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávky se lhůtou plnění do tří pracovních dnů od obdržení dopisu. Tentýž den byla vyhotovena a odeslána také předžalobní upomínka se lhůtou plnění tři dny. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně, když za celou dobu neuhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, ničeho.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil název soudu ve svém rozsudku sp. zn. spisová značka„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka). V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce vycházel pouze z výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného a dále z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB, přitom blíže i přes výslovnou výzvu soudu netvrdila, jaké konkrétní data o žalovaném měla k dispozici a jak tyto ověřila, stejně tak soudu k tomuto ani nepředložila žádné doklady, nicméně i kdyby tak učinila, má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně tak nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 12. 7. 2015 neplatná.

12. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 12. 7. 2015 žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 30 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 18. 11. 2019, který mu byl doručován 18. 11. 2019 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 21. 11. 2019 a lhůta tři pracovní dny k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 26. 11. 2019. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 30 000 Kč dne 27. 11. 2019 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 8,05 % ročně od 27. 11. 2019 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení číslo Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení tvořil částku 43 358,58 Kč (30 000 Kč jistina a 13 358,58 Kč kapitalizované úroky) a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 33 513,32 Kč včetně příslušenství (tj. 30 000 Kč + 3 513,32 Kč), jež představuje 77 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí 9 845,26 Kč (příslušenství za období od 29. 10. 2015 do 26. 11. 2019), což představuje 23 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 54 %.

15. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle 3 x 100 Kč a 21% DPH (z částky 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 200 Kč by činily 2 652 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 54 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 1 432 Kč.

16. Za úkon právní služby ze dne 11. 2. 2021 soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť s odkazem na ust. , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když žalobkyně svým podáním toliko doplnila chybějící skutková tvrzení, která měla být uvedena již v žalobě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.