Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 142/2020-57
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Kohoutkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 8 877,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 237,89 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 4 237,89 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro částku 6 358,09 Kč a 29% úrok ročně z částky 5 426,99 Kč od datum do zaplacení a 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 1 189,10 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 237,89 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 4 237,89 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro částku 6 358,09 Kč a 29% úrok ročně z částky 5 426,99 Kč od [datum] do zaplacení a 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 1 189,10 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 8 877,89 Kč s příslušenstvím, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným dne datum, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 6 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem 799 Kč, odměnou za zpracování a doručení 1 952 Kč a poplatkem za komfortní splácení v hotovosti 1 889 Kč v 45 týdenních splátkách po 237 Kč, poslední ve výši 212 Kč. Žalovaný uhradil do datum částku 1 160 Kč, na jistině dluží 5 426,99 Kč a na poplatku 3 450,90 Kč; pozn. soudu – avšak po přepočtu původní jistiny 6 000 Kč a poplatku 4 640 Kč musel žalovaný uhradit více, a to 1 762,11 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena dotazem na jeho majetkové, pracovní, rodinné a jiné poměry s tím, že došlo k ověření oproti předloženým dokladům, vyžádaných od žalovaného, zejména pracovní smlouva a třikrát výplatní páska, platový výměr, viz zákaznická karta ze dne datum, žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný žil na ubytovně, měl zaměstnání na plný pracovní úvazek, neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě. Neměl úvěr z kreditní karty ani zápůjčku od jiné společnosti. Žalobkyně požaduje zkapitalizovaný 29% roční úrok ve výši 1 718,09 Kč (za období od datum do datum z částky 5 426,99 Kč), zkapitalizovaný 8,05% roční úrok z prodlení ve výši 807 Kč (za období od datum do datum), dále 29% úrok ročně z částky 5 426,99 Kč od datum do zaplacení a 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 5 426,99 Kč od datum do zaplacení. Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne datum (neděle) bylo mezi žalovaným, jakožto spotřebitelem, a společností právnická osoba, IČO (dle obchodního rejstříku je od datum předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), uzavřeno písemné ujednání, označené jako smlouva o zápůjčce číslo na základě kterého tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku vrátí společně s poplatkem 4 640 Kč, který se skládal z úroku 799 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 1 952 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení 1 889 Kč, a to v 45 týdenních splátkách ve výši 237 Kč, poslední splátka ve výši 212 Kč (k rukám osoby dle čl. 15 smlouvy). První splátka je splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující splátka až po předposlední splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední splátka je splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. První splátka byla splatná dne datum (neděle), další splátky jsou splatné do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období, tedy vždy do neděle daného týdne (smluvní strany tímto vyloučily aplikaci § 607 o. z.) Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení datum. Výše RPSN činí 323,20 %. Žalovaný si zvolil hotovostní inkaso splátek. Smlouva o zápůjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Ze zákaznické karty klienta soud zjistil, že žalovaný tuto dne datum vyplnil tak, že požaduje poskytnutí zápůjčky 7 000 Kč z důvodu běžných výdajů domácnosti, a dále uvedl, že bydlí na ubytovně, má základní vzdělání, je svobodný, nemá auto, je zaměstnán na plný pracovní úvazek u Městských služeb obec, jako uklízeč veřejných prostranství, při vyplnění karty byla předložena pracovní smlouva na jeden rok (od datum do datum) a tři výplatný pásky včetně platového výměru, jeho čistý příjem je 8 868 Kč, odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč, zápůjčku u jiné společnosti nemá, nemá bankovní účet, nemá kreditní kartu. příjmení textem je na druhé straně dole uvedeno, že žadatel o zápůjčku čestně prohlašuje, že proti němu není veden výkon rozhodnutí ani exekuce, a ani si není vědom toho, že by mu hrozily. Obdobné ve vztahu k insolvenčnímu řízení. V kopii jsou doloženy výplatní pásky za číslo, číslo, číslo – čistý příjem od 7 973 Kč do 9 666 Kč Pracovní smlouva je uzavřena na dobu určitou od datum do datum. Dle smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce se jedná o neúčelovou zápůjčku, s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou (čl. 1 ). Zpracování, doručení a flexibilní splácení zápůjčky zahrnuje činnost dle čl. 2 smluvních podmínek (čl. 2 ). Administrativní činnost a komfortní splácení znamená činnost dle čl. 2 . Dle čl. 11 zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku, dále prohlašuje, že je schopen splatit poskytnutou zápůjčku. Čl. 16 obsahuje sankční poplatky, a to úrok z prodlení, smluvní pokutu za prodlení (0,1 % denně z dlužné částky), zpoplatnění upomínání, kdy každá upomínka 300 Kč, pro režim splácení v tomto případě by se jednalo o limitaci maximálně 12 upomínek. Dále poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku a poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek anonymizováno. Dle čl. 18 je smlouva uzavírána na dobu určitou, ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Smluvní podmínky tvoří 2,5 strany hustě popsaného textu, rozděleného na 22 článků. Smluvní podmínky nejsou žalovaným podepsány. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami společnosti za jinými dlužníky na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy číslo soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným (na straně 167 ze 169). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení). Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce, opětovně upozorněn na postoupení na žalobkyni (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy).
5. Z rejstříku zahájených exekucí soud zjistil, že žalovaný byl v době sjednání předmětné smlouvy o zápůjčce„ neplatičem“, když v uvedené době neplatil pojistné na veřejné zdravotní pojištění, ačkoliv v samotné době sjednání zápůjčky nebyl v exekuci. Z činnosti soudu bylo dále zjištěno, a to nahlédnutím do informačního systému používaného soudem, že žalovaný si sjednal úvěr či zápůjčku i s jinými nebankovními poskytovateli krátkodobých úvěrů, a to se společností právnická osoba, a právnická osoba
6. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Ve vztahu k žalované pohledávce má soud dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, o poskytnutí zápůjčky, přičemž jeho původní záměr byl získat zápůjčku v hodnotě 7 000 Kč, jak vyplnil v zákaznické kartě. Dle samotné smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum mezi právnická osoba, a žalovaným, bylo mezi nimi nakonec uzavřeno ujednání, na základě kterého právnická osoba, poskytl žalovanému 6 000 Kč v hotovosti. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelskou zápůjčku ve smyslu § 2390 an. o. z., o komerčně nazývanou„ rychlou“ zápůjčku poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutou zápůjčku splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila o tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem právnická osoba, plnil svoji zákonnou povinnost s konstatováním, že tak plnil řádně (obecné tvrzení, že se doptával se na majetkové, rodinné, pracovní a jiné poměry, dále s odkazem na čl. 11 smlouvy o zápůjčce), a ve vztahu k této konkrétní zápůjčce dále doložila zákaznickou kartu klienta s uvedením vyplněných údajů. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Proto by měl standardně lustrovat žalovaného v rejstřících či databázích (insolvenční rejstřík, rejstřík zahájených exekucí, SOLUS, NRKI apod.), a uvedené zohlednit při posouzení jeho úvěruschopnosti. V tomto případě byl žalovaný lustrován dle tvrzení žalobkyně pouze v insolvenčním rejstříku a ve zbytku spoléhal úvěrující na skutečnosti sdělení, či podepsané (neboť byly předtištěny) v zákaznické kartě. Nelze vycházet pouze z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je neplatnost smlouvy o zápůjčce, a s ohledem na judikaturu, jak byla uvedena shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Soud dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , když poskytl spotřebitelskou zápůjčku, neboť žalovanému poskytl zápůjčku, přestože byly dány zásadní pochybnosti o jeho úvěruschopnosti a v tomto ohledu nebyla důkladněji prověřena jeho schopnost dostát sjednanému závazku. Z údajů, jak jsou vyplněny v zákaznické kartě a také doloženy, plyne, že měsíční příjem žalovaného má být 8 868 Kč čistého, přičemž poskytnutá zápůjčka je 6 000 Kč. Ačkoliv se jedná o neúčelovou zápůjčku, v rámci prověřování bonity klienta je u tohoto typu závazků poměrně zásadní, z jakého důvodu žalovaný potřebuje tyto peněžní prostředky. V tomto případě se jednalo o běžné výdaje domácnosti. V kontextu tvrzených měsíčních odhadovaných výdajů žalovaného – 4 000 Kč, když je zarážející tato nízká výše měsíčních výdajů – je účel požadované zápůjčky jedním z hlavních důvodů pochybnosti, o pravdivosti tvrzení žalovaného, které nebylo žalobkyní ověřeno co do měsíčních výdajů (například doklad o nákladech na ubytování v ubytovně). Pokud žalovaný tvrdí, že potřebuje zápůjčku na běžné výdaje domácnosti, které by měl ale dle tvrzených výdajů standardně zvládat platit z jeho nízkého, značně podprůměrného příjmu, mělo být uvedené podnětem pro právnická osoba, více se zabývat doložením výdajů žalovaného co do základních životních potřeb (bydlení, strava, dojíždějí za prací, léky apod.). Uvedené vzbuzuje pochybnosti o způsobu, jakým právnická osoba, přistupoval k plnění této zákonné povinnosti, a zda se nejednalo o její plnění pouze„ pro formu“. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, resp. poskytnutí zápůjčky žalovanému, přestože byly dány zásadní pochybnosti o jeho schopnosti dostát tomuto závazku. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku ze zápůjčky a dalších poplatcích. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Z hlediska výpočtu dlužné částky je nutné od celkově poskytnuté zápůjčky 6 000 Kč odečíst platby realizované žalovaným 1 762,11 Kč, které žalobkyně započetla na neplatně sjednané plnění, tedy na neexitující dluh žalovaného. Jiný výklad by na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě 8,05 % ročně. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 237,89 Kč (6 000 Kč mínus 1 762,11 Kč) s 8,05% úrokem z prodlení ročně z 4 237,89 Kč od datum do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni, kdy měla být uhrazeno dle předmětné smlouvy o zápůjčce poslední splátka do zaplacení. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl, soud tedy žalobu zamítl pro 6 358,09 Kč (4 640 Kč plus 1 718,09 Kč) a pro 29% úrok ročně z částky 5 426,99 Kč od datum do zaplacení a 8,05% úrok z prodlení ročně z částky 1 189,10 Kč od datum do zaplacení (tato formulace v sobě zahrnuje žalobkyní požadované kapitalizované úroky, a je plně vyčerpán rozsah žalované částky).
7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 35 %, v rozsahu 65 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá ve 30 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.