Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 319/2020-168

Okresní soud v Prostějově rozhodl předsedkyní senátu JUDr Danou Malechovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa, obec I - část obce

zastoupený advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa, obec,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa, obec,

o zaplacení částky 69.347,57 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.540 Kč s úrokem z prodlení z částky 12.540 Kč ve výši 8,25 % ročně od 4. 9. 2020 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 56.807,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.450,40 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 23.868 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12.540 Kč s úrokem z prodlení z částky 12.540 Kč ve výši 8,25 % ročně od 4. 9. 2020 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 56.807,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.450,40 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 23.868 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 5. 9. 2020 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění na základě smlouvy o úvěru ze dne 14. 1. 2020, podle které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, který byl žalovanému skutečně poskytnut ve dvou splátkách v souladu se smluvním ujednáním. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci jistinu, dohodnuté úroky a poplatky v celkové výši 62.280 Kč ve splátkách po 865 Kč, po dobu 72 měsíců. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně neplnil, když uhradil pouze 3.460 Kč, vyzval žalobce zesplatňovacím dopisem ze dne 21. 7. 2020 žalovaného k úhradě celkové dlužné částky do 3. 9. 2020. Žalovaný však svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením (dále jen ) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením

3. Ve věci se dne 2. 6. 2021 konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na základě které měl žalobce poskytnout z bankovního účtu č. bankovní účet úvěr ve výši 20.000 Kč.

5. Současně se strany dohodly, že 4.000 Kč budou započteny na náklady poskytovatele úvěru, 9.925 Kč bude započteno za účelem úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobci a 6.075 Kč bude vyplaceno na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet.

6. Z výpisu z účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet bylo poukázáno 6.075 Kč dne 15. 1. 2020.

7. Z výpisu z účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet bylo poukázáno 9.925 Kč s poznámkou celé jméno žalovaného.

8. Z výzvy žalobce ze dne 21. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 69.432,36 Kč ve lhůtě do 3. 9. 2020.

9. Z přílohy číslo smlouvy o úvěru – dotazníku k posouzení bonity žadatele bylo zjištěno, že žalobce při poskytování úvěru vycházel z identifikačních údajů poskytnutých žalovaným, dále z údajů o zaměstnavateli (právnická osoba), přičemž zaměstnavatel a výše příjmu měly být věřitelem ověřeny. Dále žalobce vycházel z údajů od žalovaného, podle kterých jeho příjem činil 32.112 Kč a jeho výdaje 24.000 Kč. Žalovaný uvedl, že má další závazky, a to půjčku u název právnické osoby, kde splácí 200 Kč a u název právnické osoby, kde výše dluhu činila 5.000 Kč. Žalobce dále vycházel z vlastních údajů, podle kterých nebyl žalovaný veden v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, v nebankovním registru byl označen jako B Rating - úvěrovatelný a byl prověřen občanský průkaz, který nebyl zjištěn jako neplatný či odcizený.

10. Z listin předložených žalobcem bylo dále zjištěno, že provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku ke dni uzavření smlouvy, v centrální evidenci exekucí, ve které nebyl žalovaný evidován a v nebankovním registru, jehož výsledkem bylo sdělení, že lustrovaná osoba splňuje požadavky AML zákona ke dni uzavření smlouvy. Dále si žalobce zajistil kopii občanského průkazu a šetřením zjistil, že nebyl evidován v neplatných dokladech Ministerstva vnitra. Dále žalobce měl k dispozici ke dni uzavření smlouvy o úvěru údaj o výši příjmu z výplatního lístku žalovaného za listopad roku 2019. Podle tohoto výplatního lístku činila měsíční mzda 32.112 Kč. Dále žalobce disponoval výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019, vedeného pod č. bankovní účet. Z tohoto výpisu je zřejmé, že stav na účtu na počátku uvedeného období činil 7.237,17 Kč a konečný zůstatek činil 129,18 Kč. V témže období žalovaný čerpal finanční prostředky u věřitele název právnické osoby, mzdu od uvedeného zaměstnavatele ve výši 32.112 Kč, dále částku 1.242 Kč prostřednictvím platební brány a provedl vklady hotovosti v celkové výši 5.000 Kč. Z výpisu je rovněž patrné, že výdaje převýšily příjmy mimo jiné i v důsledku platby v herně název herny se sídlem, ulice číslo, obec, země.

11. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti podstatné pro výše uvedený skutkový stav.

12. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytoval poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  , větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

15. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. . V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

16. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.

17. V daném případě žalobce tvrdil a prokázal, že provedl šetření ohledně majetkové situace dlužníka v části příjmové, když zjistil skutečnou výši příjmů dlužníka za 1 měsíc (výplatní lístek, výpis z účtu). Dále žalobce provedl šetření k majetkové situaci dlužníka v části výdajové, když zajistil výpis z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a nebankovního registru klientských informací. Žalobce však žádným způsobem neobjasnil ani neověřoval skutečnou výši žalobcem uváděných výdajů. Žalobce tak mohl údaje uváděné dlužníkem ověřit za pomoci dokladů o výši nákladů na bydlení či o dalších výdajích na jiné závazky (půjčky, úvěry). Přestože z výpisu z účtu žalovaného za období 11/ 2019 vyplývá, že celkové výdaje (mimo jiné např. v herně mimo území ČR) převyšovaly příjmy (a to mimořádné v podobě vkladů v hotovosti a čerpání půjčky či dalšího úvěru od jiného věřitele) žalovaného, žalobce neprovedl žádná další šetření a úvěr žalovanému bez dalšího poskytnul. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení pro rozpor se zákonem neplatná.

18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle a 2 , které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že žalovanému poskytl bezhotovostním převodem na jeho účet částku 16.000 Kč, žalovaný uhradil částku 3.460 Kč, bylo žalobě vyhověno pouze ve výši rozdílu mezi oběma uvedenými částkami, neboť na jiná plnění, která žalobce požadoval na základě smlouvy o úvěru, mu nárok nevznikl. Žalovaný byl zavázán i úhradě úroku z prodlení podle ustanovení a ve spojení s ode dne následujícího poté, co uplynula lhůta stanovená v předžalobní upomínce ze dne 21. 7. 2020.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ- 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.