Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 5/2021-32
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 891 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 500 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje uhradit po žalovaném částku 2391 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1.3.2017.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 596 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 500 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje uhradit po žalovaném částku 2391 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1.3.2017. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 596 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu byla přiznána částka 7891 Kč se zákonným úrokem z prodlení, s tím, že žalovaný uzavřel dne 16.1.2017 s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 5500 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 2391 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 28.2.2017, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobce poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši úvěru. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce formulář, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy a čísla účtu. Žalovaný odsouhlasil, prostřednictvím SMS, že se seznámil se zněním Smlouvy o úvěru. Žalovaný ničeho neuhradil. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele společnost právnická osoba a z něj pak došlo k postoupením pohledávky za žalovaným na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.12.2019, což oznámil žalovanému.
2. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”).
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na zahájení řízení, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, přestože mu byly žaloba i výzva doručeny v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Soud ve věci provedl listinné důkazy přiložené k žalobě, a to výpisem z banky, podacím lístkem, smlouvou o úvěru bez podpisu žalovaného, výzvou k úhradě, smlouvami o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek.
5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy měl předchůdce žalobce žalovanému poskytnout částku 5500 Kč s dohodnutým poplatkem ve výši 2391 Kč, ve smlouvě jsou uvedeny i sankce za porušení smlouvy. Smlouva nebyla žalovaným podepsána. Pohledávka za žalovaným byla postoupena přechodnému věřiteli a z něj na žalobce a toto bylo oznámeno žalovanému, což soud zjistil z předložených smluv o postoupení pohledávek a s oznámení.
6. Soudem bylo zjištěno, že předmětná smlouva je prakticky záznamem elektronické komunikace mezi poskytovatelem a žalovaným bez toho, že by tyto smlouvy obsahovaly podpis žalovaného. Dále bylo zjištěno, že částku 5500 Kč žalobce žalovanému zaslal na číslo účtu označené ve smlouvě, což bylo ověřeno i sdělením banky.
7. Soud nejprve posuzoval, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, jak tvrdil žalobce. Soud tedy posuzoval, zda byla smlouva podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále je OZ ) uzavřena distančně.
8. Podle § 562 občanského zákoníku účinného v době poskytnutí peněžních prostředků je písemná forma zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem, nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.
9. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce půjčky poskytuje přes své webové stránky webová adresa, na které si žalovaný mohl nejprve přečíst nabídku na uzavření smlouvy, nastavil dle vlastní volby dostupné parametry, tedy splatnost a výši úvěru. Poté vyplnil na webové stránce žalobce formulář, tedy žádost o poskytnutí úvěru, kde zadal své osobní údaje. Po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Původní věřitel pak zaslal žalovanému návrh úvěrové smlouvy a po prověření úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel na účet žalovaného zaslal částku 5500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na přechodného věřitele a pak na žalobce.
10. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi účastníky. Je sice možné, že žalovaný sdělil své uživatelské jméno a bližší identifikační údaje, např. emailové kontakty, číslo svého účtu, ale nebylo jednoznačně prokázáno, že by případně nemohlo dojít i k záměně osoby jednajícího. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu se všemi důsledky, stanovenými pro elektronický podpis. Žalobce nedoložil, že by žalovaný tímto kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného projevující uzavření smlouvy o úvěru tvrzené žalobcem.
11. V daném případě nelze posoudit platné uzavření smlouvy a to ani v části, týkající se dalších smluvních ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Žalobce neprokázal, že by byla úvěrová smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem, tedy nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, z těchto důvodů soud danou věc posuzoval jako bezdůvodné obohacení, neboť žalobce prokázal, že zaslal žalovanému na jeho účet částku 5500 Kč.
12. Soud dále upozorňuje na zvýšenou ochranu spotřebitele, a to jednak dle úpravy občanského zákoníku dané v § 1810 a následujících a také dané Ústavním soudem (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013).
13. Soud tedy žalobu částečně zamítl, když žalobci přiznal pouze částku 5500 Kč, spolu se zákonnými úroky z prodlení, která byla žalobcem skutečně poskytnuta a, neboť dle závěru soudu nedošlo k ujednání povinnosti platit poplatky uvedené ve smlouvě.
14. Poskytnutou částku žalobcem žalovanému soud tedy posoudil jako plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1 , 2 OZ , která byla vyplacena na označený účet.
15. Pokud došlo k plnění bez právního důvodu, je žalovaný povinen tuto částku žalobci vrátit. Soud tedy uložil ve výroku I. žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5500 Kč se zákonným úrokem podle § 1970 občanského zákoníku , odkazujícím na vládní nařízení č. 351/2013 Sb. a co do zbytku byla žaloba zamítnuta.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 596 Kč, jenž představuje 40 % z celkových nákladů řízení. Tyto celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7891 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
17. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.