Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 71/2021-14
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu titul Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobce požadoval zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši částka, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž žalobce požadoval zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba IČO, dne datum smlouvu o úvěru prodlouženou dne datum, na základě které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši částka, přičemž se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši celkem částka. Splatnost úvěru byla stanovena na den datum. Do sjednaného data splatnosti však žalovaný neuhradil na svůj závazek ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobce. Vedle jistiny (částka) a poplatku za úvěr (částka) žalobce žalobou požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od datum do datum (částka), běžící zákonný úrok z prodlení od datum do zaplacení a smluvní pokutu ve výši částka (0,1% denně z nesplacené jistiny za každý den prodlení za období od datum do datum). Žalovaný neuhradil na dluh ničeho, přestože mu byla zaslána předžalobní upomínka.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Žalobce již v žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádřil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a jeho souhlas s tímto postupem se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. , jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
Právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřeli za pomocí prostředků komunikace na dálku rámcovou smlouvu o úvěru označenou kódem anonymizováno. K uzavření této smlouvy došlo tak, že žalovaný se dne datum zaregistroval na internetových stránkách věřitele a uhradil registrační poplatek ve výši částka (prokázáno rámcovou smlouvou o úvěru, výpisem z účtu ze dne datum). V návaznosti na rámcovou smlouvu byla dne datum mezi stejnými stranami uzavřena jednotlivá smlouva o úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka. Datum splatnosti úvěru bylo sjednáno na datum, přičemž žalovaný se zavázal v souvislosti s úvěrem uhradit věřiteli poplatek za zpracování úvěru ve výši částka a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši rovněž částka. V případě včasného splacení závazku byla žalovanému poskytnuta sleva na poplatcích za úvěr ve výši částka. Při řádném splacení úvěru tak činila celková splatná částka částka. V článku VI., bodě číslo smlouvy byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení, kterou byl žalovaný jakožto dlužník povinen právnímu předchůdci žalobce jakožto úvěrujícímu v případě prodlení uhradit (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne datum). Jistina úvěru byla na bankovní účet žalovaného zaslána dne datum (prokázáno oznámením o zadání domácí platby ze dne datum). Dne datum se smlouvou o prodloužení splatnosti úvěru číslo strany dohodly na prodloužení doby splatnosti úvěru až do dne datum (prokázáno smlouvou o prodloužení splatnosti úvěru ze dne datum číslo). Do sjednaného data doby splatnosti žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo s účinností ke dni datum k postoupení pohledávky na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzením o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne datum). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou k plnění ze dne datum včetně podacího archu).
Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků (resp. žalovaného a právní předchůdce žalobce) jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou právní předchůdce žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § číslo odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za úvěr ve výši částka (poplatek za zpracování úvěru ve výši částka a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka), pak soud považuje tuto částku za sjednaný úrok. Soud má za to, že žalobce na takové úroky právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za 28 dnů částku částka, což znamená, že úroky činní přibližně 1303 % ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2018 č.j. 23 Co 112/2018 -51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. 30 Co 90/2018 -77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období měsíce července 2018 činila 8,72 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného anonymizována tři slova (příjmení). V posuzované věci sjednané úroky tedy bezmála 150krát přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o poplatku (resp. úroku) jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené dle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila v měsíci červenci 2018, jak již bylo výše uvedeno, 8,72 % ročně, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 28 dnů od poskytnutí úvěru, tj. v posuzovaném případě do datum, činí úrok za období od datum do datum včetně částku ve výši částka, kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši částka, o kterou výše požadovaného úroku (poplatku) převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl.
Co se týče smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, považuje ji soud s ohledem na povahu a výši závazku za přiměřenou. Žalobce tuto smluvní pokutu požaduje v částce částka, tedy ve výši, která nepřekračuje polovinu jistiny úvěru. Uplatňovaná pokuta je tak v souladu s ust. § 122 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka jako nesplacenou jistinu a smluvní pokutu a dále kapitalizovaný úrok ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka a běžící zákonný úrok z prodlení z částky částka ode dne datum do zaplacení dle § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku pak soud žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , když soud neshledal důvodu pro jiný postup.
O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení pr. předpisu podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v obec ze dne 31. 7. 2013 čj. 30 Co 363/2013 – 97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k datum. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka částka (jistina + smluvní pokuta), kapitalizovaný úrok ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka a běžící zákonný úrok z prodlení, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku částka. Žalobce měl tedy úspěch ohledně celkové částky částka. Žalovaný měl úspěch naproti ohledně částky částka. Za předmět sporu (tarifní hodnotu) tak soud pro určení poměru úspěšnosti stran považoval součet těchto částek, tj. částka. Z uvedeného vyplývá, že žalobce měl úspěch ve věci v rozsahu 76,46 % a žalovaný v rozsahu 23,54 % předmětu řízení. Žalobce tak má vůči žalovanému právo na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 52,92 %.
Náklady žalobce v tomto řízení představuje odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 2 x částka (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé) a 1 x částka (jednoduchá výzva k plnění) dle ustanovení pr. předpisu“), dále 3 režijní paušály po částka dle ustanovení pr. předpisu, zaplacený soudní poplatek ve výši částka a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle ustanovení pr. předpisu v částce částka, tj. celkem částka, přičemž 52,92 % z této částky činí částka. Podle ustanovení pr. předpisu je platebním místem pro náhradu nákladů řízení zástupce žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.