Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 277/2020-35
Okresní soud v Prostějově rozhodl předsedkyní senátu JUDr Danou Malechovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, obec a číslo - část obce
zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa, obec - obec,
o zaplacení částky 22.225 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 16.225 Kč, částky 6.000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16.225 Kč od 15. 6. 2018 do 29. 10. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.225 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 16.225 Kč, částky 6.000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16.225 Kč od 15. 6. 2018 do 29. 10. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.225 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 12.000 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2020 domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 23. 5. 2018. Podle této smlouvy žalobce poskytl žalované 13.000 Kč převodem na její účet dne 23. 5. 2018. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4.225 Kč, a to spolu s jistinou do 14. 6. 2018. Žalovaná ale svůj dluh neuhradila až na částku 1.000 Kč. Žalobce dále požadoval náklady v souvislosti s prodlením žalované podle smlouvy ve výši 2.500 Kč a smluvní pokutu podle smlouvy o zápůjčce ve výši 6.000 Kč a dále úrok z prodlení.
2. Žalovaná jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.
3. Ve věci se dne 28. 4. 2021 konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Podle smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 5. 2018 se strany dohodly, že žalobce jako věřitel poskytne žalované jako dlužníkovi na účet č. bankovní účet zápůjčku ve výši 13.000 Kč za poplatek ve výši 4.225 Kč a za dalších smluvních podmínek.
5. Z části z výpisu účtu žalobce bylo zjištěno, že z jeho účtu bylo na účet pod č. bankovní účet poukázáno 13.000 Kč dne 23. 5. 2018.
6. Z upomínek a výzev k úhradě ze dne 21. 6. 2018, 28. 6. 2018, 5. 7. 2018, 14. 7. 2018, 29. 7. 2018 a 19. 9. 2019 nebylo zjištěno, že žalobce tyto výzvy k úhradě dlužné částky žalované skutečně odeslal.
7. Z tvrzení žalobce, ani z listin, které k důkazu předložil, nebylo zjištěno, že jakýmkoliv způsobem zkoumal schopnost žalované úvěr splácet.
8. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.
12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2)
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“
16. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
17. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.
18. V daném případě žalobce netvrdil a ani neprokázal, že provedl jakákoliv šetření ohledně majetkové situace dlužníka. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o zápůjčce je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná.
19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že žalované poskytl bezhotovostním převodem na její účet částku 13.000 Kč, žalovaná podle tvrzení žalobce uhradila částku 1.000 Kč, bylo žalobě vyhověno pouze ve výši rozdílu mezi oběma uvedenými částkami, neboť na jiná plnění, která žalobce požadoval na základě smlouvy o zápůjčce, mu nárok nevznikl. Žalovaná byla zavázána i úhradě úroku z prodlení podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího poté, co byla žalované doručena žaloba.
20. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy poměr úspěchu a neúspěchu obou stran byl téměř shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ- 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.