Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 265/2020-20
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od 27. 3. 2017 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od 27. 3. 2017 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení celkové částky 1 500 Kč, když tuto částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o úvěru, uzavřené formou prostředků komunikace na dálku dne datum mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému prostřednictvím webových stránek webová adresa peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet č. bankovní účet. Před uzavřením smlouvy prověřila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se zavázal bance zaplatit celkem částku 1 500 Kč, a to do 26. 3. 2017. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo dnem 26. 3. 2017 právo na úhradu celého dluhu ve výši 1 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností k tomuto dni k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni částku 1 500 Kč s příslušenstvím., a to ani přesto, že byl před podáním žaloby žalobkyní vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Obě procesní strany daly souhlas s tím, aby soud o věci rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, když obě procesní strany se vzdaly práva účasti na projednání věci ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. právnická osoba dne datum s žalovaným k důkazům předloženou smlouvu o úvěru ze dne datum neuzavřela jako původní věřitel. Z této smlouvy vzal totiž soud za prokázané, že smluvními stranami smlouvy o úvěru byly jako věřitel společnost právnická osoba a jako klient celé jméno žalovaného (žalovaný). Věřitel se pak podle této smlouvy zavázal poskytnout klientovi úvěr ve výši 1 500 Kč. Žalovaný měl tento úvěr splatit společnosti právnická osoba do datum. Z další listin y předložené žalobkyní k důkazům, a to potvrzení o provedené platbě pak vyplynulo, že právnická osoba, s.r.o. potvrdila, že z účtu společnosti právnická osoba byla poukázána dne datum částka 1 500 Kč na účet č. bankovní účet. Zda jde o účet žalovaného, není v tomto případě prokázáno. Nicméně, to co prokázáno je, že původním věřitelem podle úvěrové smlouvy nebyla společnost právnická osoba, nýbrž společnost právnická osoba Již z těchto skutečností, které byly zjištěny z žalobkyní předložených listinných důkazů je zřejmé, a soud je vzal za prokázané, že původním věřitelem byla jiná společnost než od které měla žalobkyně nabýt údajnou pohledávku za žalovaným. Proto již z tohoto důvodu nebylo možné žalobě vyhovět. Žalobkyně totiž neprokázala svou aktivní legitimaci v tomto sporu, když neprokázala, že by tvrzenou pohledávku za žalovaným nabyla od věřitele právnická osoba
5. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla v daném případě uzavřena dne datum a je na ni nutno aplikovat ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník )
6. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaného ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou není důvodný, když žalobkyně tvrzenou pohledávku za žalovaným měla nabýt od jiné společnosti (právnická osoba). Původním věřitelem totiž nebyla společnost právnická osoba, nýbrž právnická osoba, což bylo zjištěno z žalobkyní předložených listinných důkazů. Proto soud žalobu zamítl.
7. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měl žalovaný plný úspěch, avšak dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhod tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.