Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 103/2020-93

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudkyní JUDr Martinou Lorencovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 22.582,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.396 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.396 Kč od 16. 7. 2018 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do požadavku žalobce na zaplacení další částky 14.186,01 Kč spolu s požadovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.107,29 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 1.824,67 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 789,75 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9.185,75 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.396 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.396 Kč od 16. 7. 2018 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do požadavku žalobce na zaplacení další částky 14.186,01 Kč spolu s požadovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.107,29 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 1.824,67 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 789,75 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9.185,75 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 22.582,01 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně spol. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela dne 15. 5. 2017 s žalovanou smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč (dále také jen„ úvěr“), v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle Smlouvy a dle Předpisu splátek dne 15. 7. 2018 se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 963 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4.000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 723 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.500 Kč, (dále společně také jen„ Úhrady za služby“). Celkovou dlužnou částku ve výši 18.186 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.299 Kč Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 15. 7. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 23. 6. 2017 ve výši 300 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 9.185,75 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 810,18 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 3.647,15 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 659,45 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2.279,48 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k 15. 7. 2018, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 9.185,75 Kč od 16. 7. 2018 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 16. 5. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 9.185,75 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 810,18 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3.647,15 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 659,45 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.279,48 Kč, smluvní pokuty ve výši 6.000 Kč, úroku vyčísleného od 16. 7. 2018 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 1.824,67 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 1.107,29 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 9.185,75 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky ve výši 9.995,93 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 9.185,75 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 810,18 Kč, od 22. 5. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 26. 11. 2019.

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz ze dne 28. 1. 2020, který však usnesením z 29. 5. 2020 byl zrušen, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalované do vlastních rukou.

3. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila.

4. Soud rozhodl na základě dokladů předložených žalobkyní. K jednání konané 20. 4. 2020 se žádný z účastníků nedostavil. Bylo tedy jednáno v nepřítomnosti účastníků dle

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 15. 5. 2017 bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 15. 5. 2017 smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 10.000 Kč. Souhrnný poplatek činil 8.186 Kč jako náklady spotřebitelského úvěru (kapitalizovaný úrok ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4.000 Kč, úhrada za administrativní vyhodnocení 723 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 2.500 Kč). Žalovaná se zavázala splácet částku 18.186 Kč ve 14. splátkách po 1.299 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky předchůdce žalobkyně, které podrobně upravují obsah vztahu mezi účastníky smlouvy, tedy věřitelem a dlužníkem včetně stanovení povinnosti platit úroky, poplatky a další náklady a platby podle sazebníku věřitele. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 26. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku datovaného 26. 11. 2019 bylo ověřeno, že výzva byla odeslána. Ze smlouvy o postoupení pohledávky datované 16. 5. 2019 bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Soud měl k dispozici i seznam postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 5. 2019. V obchodním rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně.

6. V daném případě má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně jako věřitel se žalovanou jako dlužníkem uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalované byla poskytnuta částka 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala včetně dalšího navýšení v celkovém poplatku 8.186 Kč zaplatit předchůdci žalobkyně ve 14 měsíčních splátkách po 1.299 Kč. Žalovaná však uhradila pouze část, dostala se do prodlení se splácením splátek a žalobkyni tak vznikla pohledávka, která byla převedena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce prokazuje oznámení o postoupení pohledávky a smlouva o postoupení pohledávek s přílohami.

7. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět. Usnesením soudu č.j. -71 ze dne 29. 8. 2020 bylo řízení částečně zastaveno v rozsahu částky 997,65 Kč představující kapitalizovaný úrok z úvěru za období od 16. 7. 2018 do 21. 5. 2019 a kapitalizovaný úrok za prodlení. Předmětem sporu tedy zůstává částka 22.528,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.170,24 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 764,07 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 9.185,75 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9.995,93 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení.

8. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle § 1 odst. 2 in fine o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

12. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. i bez návrhu soud přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatil ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl.

16. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Ustanovení výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle o spotřebitelském úvěru (nyní ust. , o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

21. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle odst. , spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, , který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.

22. A navíc, jak plyne z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2000, ve věci C -2020-167 (řízení o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, týkající se ustanovení o spotřebitelském úvěru a , ), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval. Předtištěné prohlášení spotřebitele ve smlouvě o úvěru o tom, že se mu dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopen posoudit, zda je pro něj půjčka vhodná nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. ). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

24. S ohledem na shora uvedené závěry, soud věc posoudil tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 15. 5. 2017 předchůdcem žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná podle pro rozpor se zákonem a zjevným narušením veřejného pořádku. Obdobně také srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. .

25. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 10.000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně, resp. předchůdce žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatila, ohledně částky ve výši 8.396 Kč, neboť dle tvrzení žalované doplněné v podání ze dne 23. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila po uzavření smlouvy částku 1.604 Kč, jednak dne 16. 5. 2017 ve výši 1.304 Kč a 23. 6. 2017 částku 300 Kč, které byly žalobcem zahrnuty na úhradu dalších nároků, avšak správně mají být pouze na úhradu jistiny.

26. Plnění předchůdce žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Protože žalovaná část poskytnutého úvěru splatila (byť úhrada mohla být částečně mylně započtena na neexistující příslušenství či smluvní nároky, když smlouva ze dne 15. 5. 2017 je neplatná), přiznal soud žalobkyni částku 8.396 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení. Protože smlouvu ze dne 15. 5. 2017 má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky za poskytnutí půjčky, smluvní pokutu) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou akcesorické povahy a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. Soud proto žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši přesahující přiznaný úrok z prodlení, obchodního úroku, poplatků a smluvní pokuty jako nedůvodnou zamítl.

27. Žalobkyni dle o. z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle , ve znění účinném v době počátku prodlení.

28. Podle , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

29. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, a žalované, která byla převážně úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle , když pro uložení lhůty jiné anebo poskytnutí dobrodiní splátek neshledal důvody.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ). Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může podat oprávněný návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci dle o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.