Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
7 C 152/2020-59
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr Alenou Šmicovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 5 960,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 400 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 2 560,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 960,54 Kč od 31. 12. 2018 do 23. 4. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 560,54 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 209,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně titul. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 400 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 2 560,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 960,54 Kč od 31. 12. 2018 do 23. 4. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 560,54 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 209,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa žalobkyně].
1. Žalobkyně podala žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 5 960,54 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel právnická osoba uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 400 Kč na bankovní účet žalované, úvěr měl být splacen nejpozději do 30. 12. 2018. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 3 400 Kč, nesplacený poplatek ve výši 2 560,54 Kč za poskytnutí úvěru. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Dne 17. 4. 2020 byla právním zástupcem žalobkyně zaslána žalované předžalobní výzva k plnění.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované a ve věci bylo nařízeno jednání na den 10. 5. 2021. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání se nedostavila, ač byla řádně předvolána a ani včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, proto soud věc projednal a rozhodl podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v její nepřítomnosti, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním bez její přítomnosti.
3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru č. anonymizováno, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího lístku. Ze smlouvy žalovanou nepodepsané vyplývá, že poskytuje původní věřitel klientovi spotřebitelský úvěr ve výši 3 400 Kč, který je splatný bankovním převodem. Tato listin listina neobsahuje písemný ani elektronický podpis žalované. Žalovaná se měla zavázat k vrácení této částky a zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 560,54 Kč do 30. 12. 2018. Dle zprávy právnická osoba byla dne datum na účet žalované poukázaná částka 3 400 Kč od společnosti právnická osoba Dopisem ze dne datum podaným téhož dne k poštovní přepravě vyrozuměl žalovanou předchozí věřitel o postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně dne datum k vrácení žalované částky.
4. V posuzovaném případě se nárok opírá o tvrzení, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku . Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Z dokladů, které žalobkyně předložila, nevyplývá, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované. Soud provádí dokazování při jednání, řízení je ovládáno zásadou projednací, tedy tvrzení skutečností a navrhování důkazů tyto prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Aby nedocházelo k vydání nepředvídatelných rozhodnutí, zákon ukládá soudu I. stupně povinnost účastníky poučit ve smyslu ustanovení § 118a , § 119a o. s. ř. o. s. ř. . Účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl uvedené poučení, jestliže soud věc projednal v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. . V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, tedy že žalovaná odsouhlasila žalobou tvrzené znění smlouvy o úvěru, že byla prověřována úvěruschopnost žalované.
5. Ve věci bylo prokázáno, že částka 3 400 Kč byla připsána na účet žalované. Žalovaná, která se také k jednání nedostavila, netvrdila jiný důvod poskytnutí této částky. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ). Soud není vázán právní kvalifikací nároku účastníky, ale skutková zjištění podřadí příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. V situaci, kdy prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se domáhá, nemůže soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. V projednávané věci bylo doloženo provedení platby na účet žalované, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je tak možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku . Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění dle výzvy ze dne 17. 4. 2020 podané téhož dne k poštovní přepravě, když dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalované. Žalovaná se dostala do prodlení od 24. 4. 2020. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Důsledně tomu, co je výše uvedeno soud ve zbývající výši 2 560,54 Kč, která představuje žalobkyní požadovaný poplatek a co do zákonného úroku z prodlení 9% ročně z částky 5 960,54Kč od 31. 12. 2018 do 23. 4. 2020 a z částky 2 560,54 za dobu od 24. 4. 2020 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.
6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení částečně neúspěšná a náleží jí proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 14,09 % nákladů účelně vynaložených. Účelně vynaložené náklady řízení v projednávané věci soud shledal ve výši 1 489 Kč, za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastupování advokátem za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), tři režijní paušály po 100 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (§ 14b ) a 21 % DPH. Přiznaná náhrada nákladů řízení pak činí 209,80Kč (14,09 % z částky 1 489 Kč). Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
7. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšující 10 000 Kč, není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, exekuci.