Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 11/2019-111
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr Josefem Mužíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 20.458,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný jméno příjmení je povinen zaplatit žalobci právnická osoba úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 20.458,80 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části smluvního úroku z prodlení ve výši 64,95 % ročně z částky
20.458,80 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [jméno] [příjmení] je povinen zaplatit žalobci [právnická osoba] úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 20.458,80 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části smluvního úroku z prodlení ve výši 64,95 % ročně z částky 20.458,80 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 20.458,80 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč, úroku 2,19 % měsíčně z vyčerpané jistiny ve výši 1.314 Kč, administrativního poplatku ve výši 600 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splátkami do zesplatnění ve výši 1.144,80 Kč, poplatku za upomínky ve výši 900 Kč a smluvní pokuty za hrubé porušení smlouvy ve výši 1.500 Kč. Současně žalobce požadoval příslušenství pohledávky, a to smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 20.458,80 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 23. 10. 2015 uzavřena smlouva o úvěru anonymizováno číslo na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr ve výši 15.000 Kč, úroky ve výši 2,19 % p. m. z čerpané jistiny a administrativní poplatek související s poskytnutím úvěru ve výši 150 Kč měsíčně, a to v měsíčních splátkách splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. První splátka byla splatná dne 30. 11. 2015. Sjednaná minimální měsíční splátka činila 1.590 Kč. Se splátkou splatnou dne 30. 11. 2015 se žalovaný dostal do prodlení o více než 75 kalendářních dní, které je dle dohody stran obsažené ve Smlouvě (bod 8.) považováno za hrubé porušení smlouvy. V důsledku této skutečnosti byl celý úvěr ke dni 29. 2. 2016 zesplatněn. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila shora popsanou žalovanou částku 20.458,80 Kč.
Ve věci byl dne 12. 12. 2019 vydán rozsudek č.j. 6 C 11/2019 -44, v němž ve výroku I. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20.458,80 Kč. Ve zbývající části – smluvním úroku z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 20.458,80 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2020, č. j. 28 Co 45/2020 -86, v důsledku odvolání žalobce zrušen ve výrocích č. II, kde došlo k částečnému zamítnutí žaloby a č. III., kde bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a věc byla vrácena k zdejšímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k jednání nařízenému na den 29. 4. 2021 bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 18. 3. 2021, a to postupem dle § 50 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “). K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.
Soud během jednání sdělil obsah usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2020, č.j. 28 Co 45/2020 -86.
Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
Podle § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.
Podle § 1813 odst. 2 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění do 31. 12. 2017, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 procentních bodů.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Placení úroků z prodlení je důsledkem prodlení dlužníka s plněním jeho peněžitého dluhu vůči věřiteli, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, přičemž je na vůli věřitele, zda bude jejich zaplacení požadovat (§ 1968 věta první o. z., § 1970 první část věty první. o. z.). Jde-li o výši úroku z prodlení, z věty druhé ustanovení § 1970 o.z. plyne, že pokud si ji strany neujednají, považuje se za ujednanou výše úroku z prodlení stanovená nařízením vlády.
„ Předmětná smlouva o úvěru ze dne 23. 10. 2015 byla uzavírána po 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (o. z.), avšak dříve, než nabyl účinnosti zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. V době jejího uzavření tu byla právní úprava zákona
č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v jeho tehdy platném znění, která žádnou speciální úpravu týkající úroků z prodlení neobsahovala, na rozdíl od nyní platné právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelskému úvěru, jehož ustanovení § 122 odst. 1 písm. b/ stanoví, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení. Vzhledem k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (obč. zák.) a v zákoně č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník (obch. zák.) se soudní praxe ustálila v závěru, že odpovědnost za prodlení s plněním peněžitého závazku nepodnikatele se řídí ve smyslu § 262 odst. 4 obch. zák. ustanoveními o prodlení dlužníka obsaženými v občanském zákoníku v § 517 směřující k ochraně smluvní strany, která není podnikatelem. V takových smluvních vztazích není možné sjednat výši úroku z prodlení v rozporu s kogentním ustanovením § 517 obč. zák., tj. ve výši odpovídající prováděcímu předpisu. Uvedený závěr přijal Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 873/2006 , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 87/2009“ (odst. 17. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2020, č.j. 28 Co 45/2020 -86).
Ve smlouvě, která je předmětem žaloby, si účastnici ujednali, že žalobce má pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazku, právo na úroky z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné částky, což je o 64,95% ročně více než činil zákonný úrok z prodlení, který podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném do 31. 12. 2017, byl ve výši 8,05% ročně. S ohledem na uvedené několikanásobné překročení zákonné výše úroku z prodlení dospěl soud k závěru, že smluvní ujednání účastníků o úrocích z prodlení se zjevně příčí dobrým mravům a je tedy podle
§ 588 o. z. absolutně neplatné. S ohledem na to, že věřitel má, dle § 1970 o. z., v případě, kdy si neujedná úrok z prodlení ve smlouvě, právo na úroky z prodlení v zákonné výši, přiznal soud, v souladu s názorem soudu odvolacího, žalobci úrok z prodlení ve zákonné výši 8,05 % ročně z částky 20.458,80 Kč od 1. 3. 2016 do zaplacení. Ve zbývající části nároku, tj. 64,95 % ročně
(0,2 % denně) byla žaloba zamítnuta.
Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (ohledně nákladů odvolacího řízení), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k 29. 4. 2021 (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 97.628 Kč, byl úspěšný co do částky 28.967 Kč (29,70 %) a jeho neúspěch činí 70 %. V řízení by tedy úspěšnější žalovaný mohl mít nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení. S ohledem na to, že žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.