Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 52/2020-65
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 71 523 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 360 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 360 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 27 % ročně z částky 43 207 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od
datum dosáhne částky 73 988 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 870,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Ve zbývajícím rozsahu se řízení zastavuje.
V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 346 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 360 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 360 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 27 % ročně z částky 43 207 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 73 988 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 870,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Ve zbývajícím rozsahu se řízení zastavuje.</b> <b>V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 346 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 179 Kč s příslušenstvím a současně zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 344,54 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum.
2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání platebního rozkazu) nevyjádřil, a k žádnému z nařízených jednání se nedostavil, přestože přinejmenším jednu z obsílek prokazatelně osobně převzal.
3. Soud tak rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, na jejichž podkladě zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, z jejíhož titulu byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že v rámci osmačtyřiceti měsíčních splátek zaplatí žalovaný žalobkyni celkem částku 160 272 Kč, přičemž ve smlouvě byla deklarována„ zápůjční úroková sazba“ ve výši 108,79 % ročně; současně byla v bodu 6.5 smlouvy ujednána v případě (předčasného) zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Dále soud zjistil, že dne datum byla částka 50 000 Kč žalovanému vyplacena (na jím označený bankovní účet), a že před zesplatněním úvěru žalovaný ve třech splátkách celkem žalobkyni zaplatil částku 10 017 Kč.
4. Oproti textu smlouvy požaduje žalobkyně v žalobě po žalovaném„ toliko“ úrok ve výši 75,92 % ročně z dlužné zesplatněné jistiny, aniž tuto skutečnost v samotné žalobě jakkoli vysvětluje, když pouze uvádí, že tato nominální výše„ odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě“ a ve zbytku, s douškou, že jde„ pouze o matematickou operaci“ odkazuje na k žalobě přiložený text„ Problematika efektivní a nominální úrokové míry“, vypracovaný údaje o znalci, znalce v oboru ekonomika; celkovou výši úroku přitom žalobkyně v souladu s ujednáním v bodě 2.2 smlouvy limitovala částkou 192 326 Kč.
5. Při jednání konaném dne datum (v nepřítomnosti žalovaného, jenž se bez řádné omluvy k jednání nedostavil) byla žalobkyně poučena v tom smyslu, že podle právního názoru soudu sice není důvod považovat předmětnou smlouvu jako celek za (absolutně) neplatnou, nicméně že za (absolutně) neplatné je prizmatem závěrů konstantní judikatury dovolacího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka) považovat ujednání o výši úroku, když současně s ohledem na výsledek přípisů bankovních institucí v připojeném spisu, vedeném zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka, by za zákonné mohlo být – vzhledem k rozhodným okolnostem dané věci – shledán nárok žalobkyně, vycházející z trojnásobku v místě a čase obvyklých úroků, tedy ve výši 27 % ročně.
6. Následně žalobkyně k výzvě soudu přikročila k úpravě žalobního petitu tak, aby její nárok odpovídal ujednanému úroku ve výši 27 % ročně, přičemž ve zbývajícím rozsahu vzala svoji žalobu zpět.
7. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku , ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, přičemž ji neshledal jako celek za neplatnou (bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného), když současně (viz shora) soud neshledal důvod pro označení smlouvy za absolutně neplatnou, neboť (mimo jiné) nebyla naplněna hypotéza ustanovení § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb.
8. Po částečném zpětvzetí přitom soud dospěl k závěru, že v nově požadované výši je již možno považovat nárok žalobkyně za souladný se zákonem, pročež prvními dvěma výroky uložil žalovanému povinnost dosud nesplacenou část zesplatněného úvěru žalobkyni zaplatit, a to včetně úroku ve výši 27 % ročně z nesplacené části jistiny, a – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – rovněž včetně zákonného úroku z prodlení.
9. Třetím výrokem současně soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ujednanou smluvní pokutu, neboť na předmětném ujednání neshledal rozpor se zákonem, respektive nedospěl k závěru, že by vzhledem k rozhodným okolnostem věci mělo být namístě označit toto ujednání za rozporné s dobrými mravy. V důsledku procesní pasivity žalovaného pak soud neměl prostor ani pro úvahu, zda není namístě tuto smluvní pokutu přiměřeně snížit (srov. ustanovení § 2051 občanského zákoníku ).
10. V důsledku ostentativní procesní pasivity žalovaného se pak soud nezbýval ani otázkou, zda není namístě v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) umožnit žalovanému zaplacení přisouzených částek ve splátkách.
11. Ve zbývajícím rozsahu pak soud čtvrtým výrokem tohoto rozsudku řízení zastavil, neboť v tomto rozsahu vzala žalobkyně svoji žalobu zpět.
12. O nákladech řízení konečně rozhodl soud tak, že žalobkyně má právo na náhradu 57 % jí účelně vynaložených nákladů řízení, neboť v rozsahu zpětvzetí bylo namístě brát tuto část rozhodnutí jako pro žalobkyni nepříznivou, když zde zjevně nebyla naplněna zákonná hypotéza, dle které došlo ke zpětvzetí z důvodu pozdějšího chování žalovaného (srov. ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ); za účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně přitom soud shledal vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 576 Kč, náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve výši 13 520 Kč za čtyři úkonů právní služby, čtyři režijní paušály v celkové výši 1 200 Kč, náhrada nákladů spojených s účastní na jednání v žalobkyní vyúčtované výši 225,20 Kč (včetně náhrady za ztrátu času) a konečně náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 945,20 Kč ve výši 3 138,49 Kč. Za účelně vynaložené náklady řízení žalované proto soud považoval částku 21 659,69 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.